Lawrence v Arábii

Říká se, že jeden člověk může změnit běh dějin – a teď si představte, co se stane, když tuto myšlenku vynásobíte čtyřmi. Během první světové války i po ní si imperiální mocnosti rozdělovaly Blízký východ na státy, které známe dnes, a z regionu se stalo ohnisko dlouhodobých konfliktů.

Uprostřed tohoto bouřlivého období zásadně ovlivnily dějiny regionu i světa činy čtyř mužů – T. E. Lawrence, Curta Prüfera, Aarona Aaronsohna a Williama Yalea. Každý stál na jiné straně války, každý měl vlastní agendu i sympatie. Následující kapitoly vyprávějí příběhy těchto čtyř mužů a jejich působení na Blízkém východě během první světové války – příběhy, které se čtou jako skutečný thriller Johna le Carrého, plný špionáže, klamů a zlovolných intrik.

Je to také příběh o tom, jak se Blízký východ stal jedním z nejpoliticky nestabilnějších regionů světa. V tomto shrnutí se dozvíte, jak Prüferovy vazby v Osmanské říši ovlivnily tureckou loajalitu; proč se Lawrenceovo dobytí Akaby ukázalo jako hořkosladké vítězství; a proč jsou důsledky Sykes–Picotovy dohody citelné dodnes.

Možná znáte T. E. Lawrence, muže, který se proslavil díky slavnému filmu Lawrence z Arábie. O jeho formativních letech, kdy sehrál klíčovou roli na Blízkém východě během první světové války, však pravděpodobně víte méně.

Thomas Edward Lawrence se narodil v roce 1888. Jako dospívající příslušník střední třídy v Oxfordu v Anglii projevil brzy zájem o evropské a egyptské dějiny a většinu volného času trávil v Ashmoleově muzeu Oxfordské univerzity. V roce 1909, když na Oxfordu pracoval na své diplomové práci, se pustil do mimořádně ambiciózního projektu: pěšky procestoval Sýrii, aby prozkoumal každý hrad postavený během křížových výprav a zjistil, zda se křesťané učili architektuře od muslimů, nebo naopak.

Během této cesty zažil Lawrence velkolepou pohostinnost a rychle si Blízký východ zamiloval. Pracovníci Oxfordu byli jeho prací tak ohromeni, že ho pozvali, aby na Blízkém východě zůstal a pomohl s archeologickými vykopávkami pro své milované Ashmoleovo muzeum.

V roce 1911 pracoval v Karkemiši, starobylém městě na hranici dnešního Turecka a Sýrie. Důvěrně se seznámil s blízkovýchodní kulturou a jako jeden z vedoucích vykopávek se projevil jako přirozený vůdce. Často psal domů rodině a vyprávěl, jak se v Karkemiši cítí jako doma: získával respekt místních obyvatel díky svému působivému porozumění jejich historii i díky schopnosti pracovat dlouhé hodiny pod spalujícím pouštním sluncem.

Lawrence strávil následující tři roky prací v Karkemiši – a mezitím se Evropa i Blízký východ ocitly na prahu první světové války.

Jedním z dalších mužů, kteří v té době působili v regionu, byl Curt Prüfer, třiatřicetiletý německý špion. Prüfer miloval cizí jazyky už od mládí, což ho přivedlo k práci tlumočníka na německém velvyslanectví v Káhiře.

Jeho ambice však sahaly dál. V roce 1913 se v Egyptě setkal s několika vlivnými lidmi, kteří měli zájem narušit politickou situaci v zemi. Egypt byl od 80. let 19. století pod britskou kontrolou a Prüfer spolu s dalšími německými agenty začal podněcovat revoluční nálady mezi egyptskými muslimy, aby povstali proti britským křesťanům. Do listopadu 1913 si však britská vláda této činnosti všimla a podařilo se jí Prüfera z velvyslanectví odstranit. Jak se ale brzy ukázalo, rozhodně se nechystal Blízký východ opustit.

Další významnou postavou v oblasti byl Aaron Aaronsohn, který pracoval hned za Suezským průplavem, v tehdejší Palestině. Aaronsohn byl židovský agronom, tedy odborník na zemědělství, mezinárodně proslulý vybudováním velkého výzkumného zařízení, jehož cílem bylo vrátit Palestinu do někdejší bujné a úrodné podoby.

Aaronsohn byl také vášnivý sionista, a proto většinu své práce věnoval budování soběstačného území, do něhož by se mohli Židé z celého světa vrátit a nazývat je domovem. Když zrovna nesázel semena, apeloval na západní vlády, aby podpořily sionistickou věc.

A to nás přivádí k našemu třetímu zajímavému muži: Williamu Yaleovi. Yaleova rodina patřila kdysi k nejbohatším v Americe – jméno pravděpodobně znáte díky Yaleově univerzitě v Connecticutu, jejíž historie sahá až do 18. století. V roce 1913 však rodinné jmění bylo téměř rozprášené a William si musel najít práci. Našel ji ve společnosti Standard Oil, jedné z největších ropných firem na světě.

V roce 1913 se Yale připojil ke Standard Oil, aby pomohl hledat nové zdroje ropy na Blízkém východě. Netušil, jak zajímavý a dramatický se jeho život brzy stane.