Kulturní mapa

Kultury, kterými jsme obklopeni a ve kterých vyrůstáme, mají obrovský vliv na to, jak vnímáme svět. V každé kultuře jsme podmíněni považovat určité komunikační styly za žádoucí více než jiné, což může vést ke konfliktům. Pokud si na chvíli uděláte čas na pochopení kulturního zázemí člověka a jeho odpovídajícího pohledu na svět, budete s ním schopni komunikovat efektivněji a snížíte riziko nedorozumění.

Osm různých škál, které popisuje Erin Meyerová, vám v tom může pomoci, zejména v obchodním prostředí. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč může být svědectví o křičící hádce v Paříži něco jiného, než si myslíte,
• jak demokratický styl Vikingů dodnes ovlivňuje Švédsko,
• a jak bezpečně kritizovat někoho z jakékoli části světa.

Proč je pro nás někdy tak obtížné komunikovat s lidmi z jiných zemí? Často se musíme vyrovnávat s rozdílnými temperamenty, hodnotami a smyslem pro humor. Abychom se v takových situacích lépe orientovali, měli bychom se snažit vyhnout tomu, co Japonci nazývají kuuki yomenai – výrazem pro někoho, kdo „nedokáže číst vzduch“.

Lépe „čteme vzduch“, pokud si uvědomíme, že komunikační styly lze umístit na škálu a rozdělit kultury na nízkokontextové a vysokokontextové. Západní země, jako jsou USA nebo Austrálie, jsou známé jako nízkokontextové kultury, kde je komunikace přesná a jasná, aby se předešlo nedorozuměním. Naproti tomu komunikace ve vysokokontextových kulturách, jako je Japonsko nebo Korejská republika, je subtilnější a vrstevnatější a často vyžaduje čtení mezi řádky, abychom porozuměli skutečnému významu sdělení.

Žádná země však není zcela nízkokontextová ani zcela vysokokontextová. Francouzští manažeři mají tendenci být více orientovaní na vysoký kontext než němečtí, ale ve srovnání s čínskými manažery jsou stále spíše nízkokontextoví.

Proč mají různé země odlišnou míru kontextovosti? Odpovědi lze hledat v historii. Vysokokontextové kultury, jako je Japonsko, měly převážně homogenní populaci, a proto se lidé naučili vnímat jemné nuance v komunikaci a rozvinuli schopnost „číst vzduch“. Americká historie je naopak mnohem kratší a byla silně ovlivněna imigranty, což vyžadovalo, aby komunikace byla explicitní a srozumitelná, aby se předešlo nedorozuměním.

Jak tedy můžete dobře spolupracovat s jinými kulturami? Musíte najít rovnováhu mezi nasloucháním a mluvením. Při práci s vysokokontextovými kulturami naslouchejte spíše významu než doslovnému znění. Věnujte pozornost změnám v neverbální komunikaci, například sklánění hlavy nebo přehnanému sebeovládání, které může zastírat skutečný význam sdělení. Opak platí při práci s nízkokontextovými kulturami: měli byste být co nejkonkrétnější a věnovat čas jasnému vysvětlení.

Když spolupracují různé kultury, je nejúčinnější metodou komunikace použít nízkokontextový styl, protože vede k menšímu počtu nedorozumění.

Pokud jste někdy pracovali s lidmi z jiných kultur, možná se vám stalo, že jste někoho nechtěně urazili, i když jste mu chtěli jen poskytnout zpětnou vazbu. Abychom lépe pochopili, proč k tomu dochází, podívejme se na škálu hodnocení.

Negativní zpětná vazba může být podávána přímo nebo nepřímo. Přímé kultury, jako je Rusko nebo Izrael, jsou ve zpětné vazbě ke svým kolegům otevřené. Často také používají absolutní výrazy, tzv. upgradery, jako například „úplně“ nebo „rozhodně“, aby zdůraznily svůj názor. Například mohou říct: „Úplně nesouhlasím s vaším názorem. Je to naprosto neprofesionální.“ Není také neobvyklé kritizovat před skupinou.

Japonsko nebo Indonésie jsou naopak nepřímé kultury, což znamená, že poskytují jemnou zpětnou vazbu a negativní sdělení obalují pozitivními. Používají také downgradery, jako „jakoby“ nebo „možná“, aby změkčily sdělení. Například: „Možná byste měli svůj názor trochu přehodnotit.“ A na rozdíl od přímých kultur se kritika obvykle sděluje soukromě.

Pokud zkombinujeme komunikační škálu z předchozí části se škálou hodnocení, můžeme rozlišit čtyři skupiny:

1. nízkokontextová kultura s přímou zpětnou vazbou – např. Německo,
2. vysokokontextová kultura s přímou zpětnou vazbou – např. Rusko,
3. nízkokontextová kultura s nepřímou zpětnou vazbou – např. USA,
4. vysokokontextová kultura s nepřímou zpětnou vazbou – např. Japonsko.

Abychom lépe spolupracovali s různorodými kulturami, mějme tyto styly na paměti a přizpůsobujme svou zpětnou vazbu tak, abychom snížili pravděpodobnost, že někoho urazíme. Při setkání s lidmi z vysokokontextových a nepřímých kultur, jako je Japonsko, se vyhněte poskytování zpětné vazby před ostatními a upravte formulaci tak, aby zůstalo zachováno jádro sdělení, ale tón byl jemnější. Někdy je dokonce vhodné nezmiňovat negativní aspekty nápadu či návrhu a vyzdvihnout pouze ty pozitivní. Tím dáte druhé straně najevo, že byste byli raději, kdyby ostatní aspekty ustoupily do pozadí.

Přizpůsobením svého chování a pozorováním stylu zpětné vazby ostatních byste měli dosáhnout toho, že budete vnímáni jako zdvořilí a podporující.