Krev Emmetta Tilla

Určitě znáte Rosu Parksovou, která v roce 1955 odmítla uposlechnout příkaz řidiče autobusu a uvolnit své místo bílému muži. Její čin se stal symbolem boje proti bílé nadvládě v USA a pomohl zažehnout hnutí za občanská práva. Méně známá, ale stejně důležitá, je událost, která se odehrála o několik měsíců dříve: hrůzná vražda Emmetta Tilla, čtrnáctiletého afroamerického chlapce z Chicaga. Když Rosa Parksová projevila v autobusu svůj odpor, měla ve skutečnosti v mysli právě tragický osud Emmetta Tilla.

Skrze prizma Tillovy vraždy a následného procesu tyto kapitoly vyprávějí příběh země sužované staletími rasismu a bílé nadvlády. Dozvíte se, jak moderní média umožnila vznik hnutí za občanská práva, jak bílí supremacisté terorizovali jak bílé, tak černé obyvatelstvo a proč „konec segregace“ ve skutečnosti neznamenal skutečný konec segregace.

Ve dvacátém století se Spojené státy snažily vyrovnat se svou historií otroctví a potírat hluboce zakořeněné rasové předsudky. Na jihu země byla segregace, ať už legální či nelegální, všudypřítomná. V důsledku toho mezi lety 1910 a 1970 miliony Afroameričanů opustily americký jih a migrovaly na sever. Usazovali se v městech jako Chicago v naději na lepší život.

Ani v těchto severních městech však nebylo soužití rovnoprávné. Oddělování komunit podle rasy bylo běžné a rasová ghetta jasně ukazovala na diskriminaci, které černí lidé čelili. Násilí proti nim nebylo ničím výjimečným. Mezi lety 1910 a 1930 se počet Afroameričanů v Chicagu zdvojnásobil. Soutěž o bydlení a práci byla tvrdá, zejména s evropskými imigranty. Černí obyvatelé byli vytlačováni do ghett na jižní straně města.

Nedostatek bydlení nakonec donutil černé rodiny stěhovat se i do sousedních čtvrtí, které byly dříve zcela bílé. V roce 1949 zaútočil dav asi dvou tisíc bělochů na dům černého manželského páru v bílé čtvrti na jižním břehu. V takové atmosféře vás jakékoli domnělé provinění mohlo jako černého člověka stát život.

Právě tak přišel o život čtrnáctiletý Emmett Till. V roce 1955 nastoupil do vlaku z Chicaga do Mississippi, aby navštívil svého prastrýce a bratrance. Nebyl zvyklý na extrémní rasismus jihu a dopustil se chyby, když ve večerce manželů Bryantových flirtoval s Carolyn Bryantovou, bílou ženou, která tam pracovala. Později svému právníkovi řekla, že jí Till stiskl ruku, pozval ji na schůzku a chlubil se, že už spal s bílými ženami.

Do několika dnů po incidentu přijeli manžel Carolyn Roy Bryant a její švagr J. W. Milam k domu reverenda Moseho Wrighta, Tillova prastrýce. Byli ozbrojeni. Přišli kvůli Emmettu Tillovi. Po jeho zlynčování hodili Tillovo tělo do řeky Tallahatchie.

Carolyn Bryantová však nikdy s naprostou jistotou nepotvrdila, že Till byl skutečně chlapec, který s ní v obchodě flirtoval.

Pro afroamerické děti, které vyrůstaly na začátku dvacátého století, byla rasová segregace součástí každodenního života a nebezpečí jejího překročení bylo velmi reálné. Matka Emmetta Tilla, Mamie Bradleyová, která vyrůstala v Argu v Illinois, slýchávala obzvlášť děsivý varovný příběh.

V Mississippi kdysi žila malá černá dívka, která se spřátelila s dcerou bílé ženy, pro niž její matka pracovala. Jednoho dne se dívky pohádaly a bílá dívka v slzách běžela za otcem. Odplata byla rychlá: v záchvatu vzteku zatřásl otec černou dívkou jako hadrovou panenkou. Krátce poté zemřela.

V Bradleyové rodném městě byly děti vedeny k tomu, aby se vyhýbaly zkratkám přes bílé čtvrti a aby nemluvily s bílými cizinci. Lekce byla krutá, ale jasná: černé děti nebyly v rukou bílých lidí v bezpečí.

Také bílé děti byly od dětství seznamovány s ideologií rasové segregace. Carolyn Bryantová, žena, která později obvinila Tilla, vzpomínala na událost, která se stala, když jí bylo čtrnáct. Měla černého kamaráda jménem Barnes a jednoho dne, když projížděl na kole, se ho zeptala, zda si může sednout na zadní nosič. Když ji však teta Mabel uviděla, jak na kole sedí, přikázala jí, aby okamžitě slezla a vrátila se domů.

Carolyn se od útlého věku učila, že být viděna s černými dětmi je nepřijatelné. Její teta byla přímočará: „Nemusíš jezdit s [černými] kluky… lidé budou mluvit.“ Mladá Carolyn se později provdala za Roye Bryanta, jehož rodina se skládala z ozbrojených, tvrdě pijících bílých supremacistů.

Na začátku jejich známosti pozval Roy Carolyn, aby jí ukázal „strom oběšení“, na němž byli věšeni černí lidé, kteří se odvážili porušit nepsané rasové zákony. A Carolyn musela tento strašlivý místní „památník“ navštívit – jinak by sama porušila rasový kodex.