Kosmosapiens

Odkud pocházíme? Tuto otázku si klademe téměř hned, jakmile začneme mluvit. Odpovědi na otázky o lidstvu, životě a vesmíru však zcela závisí na světonázoru člověka, kterého se ptáme. Místo obvyklých subjektivních výpovědí ale tato kniha nabízí přehled vývoje vědeckých teorií – zkoumá například původ hmoty a vesmíru, vznik života na Zemi a vývoj lidského vědomí.

Od teorie velkého třesku až po vývoj lidského myšlení se vydáte na cestu vědeckým zkoumáním, které se snaží nalézt odpovědi na naše nejhlubší otázky. Dozvíte se také, co má původ vesmíru společného se želvou a vejcem, proč jsme my lidé jedineční a jak se systémy víry začaly rozvíjet v zemědělských komunitách zhruba před 10 000 lety.

Co se vám vybaví, když přemýšlíte o původu člověka? Pro většinu lidstva pocházejí vysvětlení našeho vzniku z tradičních mýtů o stvoření. Například 63 procent Američanů věří, že to, co je napsáno v Bibli, je Boží slovo – tedy doslovně pravdivé – a velká většina z 1,6 miliardy muslimů na světě věří v absolutní pravdivost Koránu.

V průběhu dějin lidé vytvářeli mýty, které vyprávějí příběh o tom, jak vznikl vesmír a lidstvo. Mnohé z nich popisují chaotické prostředí, často spojené s vodou, z níž vystupuje bůh a tvoří svět. Vidíme to například ve staroegyptském mýtu o Héliopoli: z prvotní vodní propasti zvané Nu povstal bůh Atum a z jeho semene byl svět uveden v existenci.

Další mýty rozšířené po celé Asii vyprávějí o prapůvodním zvířeti, například želvě, která se noří do prvotních vod a vynořuje se s kouskem země, jenž se postupně rozšiřuje a vytváří svět. V jiných částech Asie, v Indii, Evropě a oblasti Tichého oceánu je zdrojem veškerého stvoření symbolické vejce.

Jen velmi málo těchto mýtů vypráví o vzniku něčeho z ničeho. Přesto právě toto vysvětlení dnes upřednostňuje věda. Jde o teorii velkého třesku, podle níž vesmír – včetně veškerého prostoru, času, energie a hmoty – „explodoval“ do existence z jediného bodu extrémní hustoty a teploty před zhruba 13,7 miliardy let. Tento stav se následně rozpínal a ochlazoval až do podoby vesmíru, jak ho známe dnes.

Vědci našli důkazy o rozpínání vesmíru v jevu zvaném červený posuv. V roce 1929 astronom Edwin Hubble zjistil, že když se zdroj světla, například vzdálená galaxie, vzdaluje od pozorovatele, spektrum jeho světla se posouvá k červenému konci barevného spektra. A přesně to vědci pozorují u vzdálených objektů.

Teorie velkého třesku však má i své slabiny. Na některé z nich se podíváme v další kapitole.

Ačkoli model velkého třesku existuje už od 20. let 20. století, stále je neúplný a nedokáže vysvětlit řadu pozorovacích i teoretických problémů. Například i důkazy založené na červeném posuvu mají svá úskalí. Někteří renomovaní astronomové se domnívají, že kromě rozpínání vesmíru mohou existovat i jiná vysvětlení pozorovaného červeného posuvu u vzdálených nebeských těles.

Dalším problémem teorie velkého třesku je její základní předpoklad, že vesmír se během 1/10^35 sekundy prudce roztáhl: bod o průměru 1/10^33 centimetru se měl údajně zvětšit o více než 10 miliard řádů velikosti – tedy na rozměr větší, než je velikost dnes pozorovaného vesmíru. Aby k takovému nárůstu mohlo dojít, musel by se vesmír rozpínat rychleji než světlo, což je v rozporu s Einsteinovou teorií relativity, podle níž se nic nemůže pohybovat rychleji než světlo.

Snad největším teoretickým problémem, před nímž teorie velkého třesku stojí, je však otázka původu hmoty a energie. Tato otázka má dva aspekty. Za prvé, Einsteinova teorie relativity říká, že množství hmoty a energie ve vesmíru by mělo být ekvivalentní. Za druhé, zákon zachování energie, formulovaný v 19. století fyzikem Jamesem Joulem, tvrdí, že energii nelze ani vytvořit, ani zničit – z čehož plyne, že vesmír musí obsahovat stejné množství energie, jaké měl v okamžiku svého vzniku.

Podle teorie velkého třesku však byl vesmír stvořen z ničeho, takže celková energie vesmíru by musela být nulová. To je ovšem v rozporu s našimi pozorováními.

Jak vidíme, ohledně původu našeho vesmíru stále zůstává řada nezodpovězených otázek. V následující kapitole se zaměříme na otázky spojené se vznikem života.