Komu můžete důvěřovat?

Otevřete si internet nebo noviny a téměř jistě narazíte na články o „disruptivních“ technologiích, které dnes mění náš svět. Každý den používáme služby firem, jejichž názvy se staly symbolem těchto změn. Co mají společného Uber, Airbnb a Alibaba – a odkud se vzaly? Rachel Botsman nabízí překvapivou odpověď. Podle ní jsou všechny tyto společnosti výsledkem revoluce v tom, jak v naší společnosti funguje důvěra.

Tyto úryvky sledují vývoj důvěry. Vydáme se na cestu od dob, kdy důvěra existovala jen v malých, úzce spjatých komunitách, přes industrializované společnosti, v nichž byla důvěra záležitostí vztahu shora dolů mezi velkými institucemi a občany, až po dnešní éru horizontální důvěry mezi propojenými jednotlivci vybavenými blockchainem a hodnoticími systémy.

Na této cestě se dozvíte, jak maghribští obchodníci už v 11. století vytvořili původní systém hodnocení; proč jsou dnes miliony z nás ochotny nastoupit do auta k úplně cizímu člověku; a jak může technologie blockchain v budoucnu důvěru zásadně proměnit.

Co je to důvěra? Je to slovo, které používáme každý den a všichni mu intuitivně rozumíme, ale překvapivě obtížně se přesně definuje. Každý z nás by ji popsal trochu jinak. Když se ale podíváme blíž, zjistíme, že většina definic má společné jedno téma: důvěra nám otevírá svět a rozšiřuje naše možnosti.

Představte si běžný den. Bez důvěry by bylo těžké vůbec vyjít z domu, natož něco koupit od cizího člověka na internetu. A jen si zkuste představit, že byste měli nastoupit do letadla, aniž byste věřili, že zůstane ve vzduchu. Od placení kreditní kartou na eBay až po let na dovolenou – náš složitý, propojený svět stojí na důvěře v každém kroku.

Důvěra je ale obousměrná. Nejvíc jsme ochotni důvěřovat tehdy, když víme, že druhá strana má víc co ztratit než získat tím, že naši důvěru zradí. Dobře je to vidět na systému důvěry, který v 11. století vyvinuli maghribští obchodníci a jehož principy se v obchodním světě uplatňují dodnes.

Tito obchodníci stáli před zásadním problémem. Chtěli vyvážet své zboží na výnosné, ale vzdálené trhy na Sicílii. To znamenalo, že museli využít zprostředkovatele. Jak si ale mohli být jisti, že je tito prostředníci neokradou?

Maghribští podnikatelé přišli s jednoduchým, ale účinným řešením. Pokud se jejich partneři na Sicílii ukázali jako nepoctiví, byli vyloučeni z obchodní sítě a přišli o budoucí příležitosti. Tím, že vytvořili systém, který fungoval oběma směry, položili základ důvěry, jenž jim umožnil obchodovat na dálku a zároveň se chránit před podvody.

Co vlastně tito obchodníci vynalezli, byl hodnoticí systém. Šlo o revoluční inovaci, která se v různých podobách používá v obchodě dodnes – a její moderní verze, jak uvidíme v dalších kapitolách, nabývá stále většího významu.

Důvěra je – a vždy byla – klíčovým faktorem, který pohání obchodní svět. Sama důvěra se však v průběhu dějin výrazně proměňovala. Před naší současnou dobou můžeme rozlišit dvě výrazné éry: éru místní důvěry a éru institucionální důvěry.

Místní důvěra charakterizuje období před industrializací a vznikem vysoce komplexních společností. Lidé tehdy žili v těsných osobních vztazích a obchod probíhal v rámci malých, soudržných komunit.

Industrializace však všechno změnila. Obchod a podnikání se začaly odehrávat na stále větší vzdálenosti; půjčky a dluhopisy obíhaly po celém světě a překračovaly staré hranice. Udržet v chodu složité systémy úvěru a obchodu znamenalo, že instituce – banky, vlády a soudy – získaly zásadní význam. Zajišťovaly stabilitu a férové podmínky. Právě tyto instituce byly pilíři systému institucionální důvěry.

V naší globalizované době se však povaha důvěry znovu mění. Vstupujeme do éry distribuované (rozptýlené) důvěry. V čem se liší? Distribuovaná důvěra je horizontální vztah mezi jednotlivci, nikoli vztah shora dolů mezi institucemi a občany.

Vezměme si Airbnb. Když dnes cestujeme do nového města, stále častěji dáváme přednost autentickému zážitku u dobře hodnoceného hostitele na Airbnb před neosobním pobytem v zavedené, „důvěryhodné“ instituci typu hotel Hilton. To je jen jeden z mnoha příkladů, jak jsme se naučili důvěřovat cizím lidem.

Generace dětí slýchaly od rodičů varování, aby nikdy nenastupovaly do auta k cizímu člověku – a přesto dnes miliony z nás dělají přesně to, kdykoli si objednáme Uber.

Nové éry mohou být děsivé, ale zároveň přinášejí inovace. Stačí si vzpomenout na papírové peníze. Dnes je bereme jako samozřejmost, ale představte si, jak zneklidňující musel být přechod od barteru – přímé výměny hrnce za prase nebo stolu za židli – k papírkům, kterým byla přisouzena abstraktní hodnota.

Nový systém však otevřel zcela nové možnosti. Abyste získali prase, už jste nemuseli mít přesně to, co chtěl váš protějšek. Mohli jste prodat koně a za získané peníze koupit třeba několik prasat najednou.

Podobně je tomu s novou érou distribuované důvěry. Protože jsme ochotni svěřit údaje o své platební kartě cizím lidem a firmám na internetu, máme dnes přístup k mnohem širší nabídce zboží a služeb než kdykoli dřív.