Kompletní kariérní průvodce pro introverty

Představa, že byste měli mluvit s cizími lidmi, vás děsí natolik, že byste nejraději vůbec nevycházeli z domu? Možná vás už samotná myšlenka, že někomu skočíte do řeči, tolik zneklidňuje, že se na poradách nedokážete ozvat. Nebo jste tak skromní, že při každoročním hodnocení výkonu zapomenete zmínit všechny skvělé věci, kterých jste v práci dosáhli.

Pokud se v některém – nebo dokonce ve všech – těchto scénářích poznáváte, je velmi pravděpodobné, že jste introvert. Introverti mají řadu cenných vlastností, ale soutěživý charakter moderního pracovního prostředí často znamená, že jejich zdrženlivost a skromnost je staví do nevýhodné pozice.

Dobrá zpráva je, že introverti disponují celou škálou přirozených schopností, díky nimž se mohou s výzvami spojenými s reflexivnějším typem osobnosti úspěšně vyrovnat. Ve skutečnosti mají introverti mnoho vlastností, které zaměstnavatelé velmi oceňují.

Jakmile se naučíte využívat své introvertní „superschopnosti“, budete ve výborné pozici k budování profesionální sítě, získání skvělé práce a řízení kariéry směrem, který si zasloužíte. V tomto shrnutí se dozvíte, kdy je nezbytné umět se pochlubit, jak sociální sítě vytvářejí profesní příležitosti a proč vám zvědavost může pomoci překonat sociální úzkost.

Představte si, že jste na pohovoru na svou vysněnou práci. Zatím jste se svým výkonem spokojeni. Pak se vás ale personalistka zeptá, abyste se komisi krátce představili a řekli něco o sobě. V tu chvíli máte pocit, že vám úplně „vypnula“ hlava. Otázka vám připadá příliš osobní a nejste zvyklí sdílet soukromé informace s cizími lidmi.

Často se mylně předpokládá, že introverti jsou plaší. Někteří mohou být, ale přesnější je říct, že jsou jednoduše více soukromí. Ačkoli na zdrženlivosti není nic špatného, při pracovních pohovorech, kde se osobní otázky objevují poměrně často, to může být problém.

Jako introvert se můžete cítit v úzkých, když se vás tazatel ptá přímo na vás samotné. Můžete mít pocit, že osobní informace jsou irelevantní, protože přece rozhodují vaše dovednosti a zkušenosti – ty ukážou, zda práci zvládnete. Tazatelé však chtějí získat i představu o vašem typu osobnosti, aby pochopili, jak byste zapadli do stávajícího týmu, pokud vám práci nabídnou.

Naštěstí existuje jednoduchý způsob, jak se nepříjemným pocitům při osobních otázkách vyhnout. Než začnete o nové pozice žádat, zamyslete se nad tím, kým jste a kde leží vaše silné stránky – udělejte si malé sebehodnocení. Začněte úvahou o své osobnosti a talentech a poté si vyberte a zapamatujte několik přídavných jmen, která vás pozitivně a pravdivě vystihují. Díky tomu budete připraveni odpovědět na různé otázky u pohovoru, aniž byste upadali do obvyklé nejistoty.

Tato technika pomohla klientce autorky Jane Finkle, Joan – bývalé majitelce firmy a introvertce – když se po patnácti letech péče o své stárnoucí rodiče chtěla vrátit na trh práce. Během této doby se Joan stala nadšenou dobrovolnicí a fundraiserkou v jedné komunitní organizaci a rozhodla se, že by se chtěla fundraisingu věnovat profesionálně.

Když se zamyslela nad svým typem osobnosti, popsala se jako inteligentní, kreativní, rozhodná a ambiciózní – což jsou skvělé vlastnosti pro člověka, který se věnuje získávání darů. Protože cítila, že tato slova ji autenticky vystihují, dokázala je s jistotou používat v motivačních dopisech i při pohovorech. Díky tomu nakonec získala místo, na němž se věnuje fundraisingu a vyhledávání potenciálních dárců pro arboretum.

Je téměř jisté, že se vás během náborového procesu zeptají na vaši osobnost. Pokud budete připraveni, nejenže se vyhnete „oknu“ v hlavě, ale zároveň zdůrazníte cenné vlastnosti, které byste svému novému týmu přinesli.

Zkuste si představit následující: někteří personalisté věnují vašemu životopisu jen asi šest sekund. To je veškerý čas, který máte na to, abyste je přesvědčili, že byste byli pro jejich tým přínosem.

Jako introvert jste pravděpodobně spíše skromní. Většina introvertů se necítí dobře, když má mluvit o vlastních úspěších. I když jim někdo pogratuluje, často svůj výkon zlehčují. Skromnost je sice sympatická vlastnost, ale stává se velkou překážkou ve chvíli, kdy máte méně než minutu na to, abyste zaujali personalistu.

Jak tedy své úspěchy prezentovat, aniž byste působili samolibě? Ideálním prostorem je právě váš životopis.

Začněte tím, že si sepíšete všechny iniciativy, projekty, programy nebo řešení, na nichž jste se podíleli. Nezapomeňte ani na procesní zlepšení – například zjednodušení postupů, snížení nákladů nebo omezení plýtvání.

Jakmile máte seznam úspěchů, dalším krokem je nepodceňovat se. U každého bodu si poznamenejte konkrétní výsledky: jakou částku se vám podařilo získat, o kolik procent jste překročili prodejní cíle, o kolik levněji nebo rychleji byl projekt dokončen a podobně.

Pomoci vám může metoda Scope–Contribution–Outcome (rozsah–přínos–výsledek). U každé položky si určete:

• Scope (rozsah) – jak velký byl projekt, koho se týkal, jak dlouho trval;
• Contribution (přínos) – jaké konkrétní kroky jste podnikli vy osobně;
• Outcome (výsledek) – čeho se díky tomu dosáhlo.

Tyto informace pak převeďte do stručných, úderných odrážek, které personalista snadno a rychle vstřebá – a které na něj zapůsobí.

Jasné a konkrétní vyjádření vašich úspěchů v životopise je klíčové, pokud se chcete odlišit od ostatních uchazečů. Pokud výsledky dostatečně nerozvedete, přicházíte o důležitou příležitost „prodat se“.

To se málem stalo Sheile, výborné návrhářce kampaní na sociálních sítích v marketingové agentuře. Její kampaň pro internetový obchod s oblečením měla tak skvělé výsledky, že klient zcela opustil své dosavadní marketingové strategie a přešel výhradně na sociální sítě – a Sheilu si najal na veškerou budoucí spolupráci. Sheila však v životopise pouze uvedla, že „realizovala úspěšnou kampaň“. Aby plně ukázala své schopnosti, potřebovala výsledek rozvést a zmínit i to, že klient na základě kampaně zásadně změnil svůj marketingový přístup.

Možná je vám nepříjemné takto své úspěchy na papíře formulovat, ale bez toho se možná nikdy nedostanete ani do fáze pohovoru.