Kompas potěšení

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč jsou některé věci tak příjemné? A proč se na některých věcech vytváří návyk, zatímco na jiných ne? Neurověda dokázala část těchto záhad objasnit. Jak ukazují následující úryvky, potěšení – ať už pochází ze sousta šťavnatého čokoládového dortu, nebo z odvážné sázky u pokerového stolu – vzniká v složitém souboru mozkových struktur, které spolupracují někdy překvapivými způsoby. V těchto úryvcích se dozvíte, proč jsou cigarety návykovější než heroin, jaký je skutečný rozdíl mezi sexem a láskou a co mají společného běhání a konopí.

Jaký je váš oblíbený zdroj potěšení? Ať už je legální či nelegální, vhodný k hovoru u večeře, nebo spíše tabu, všechny příjemné aktivity mají jednu společnou vlastnost: aktivují okruh potěšení v mozku.

I když můžete orgasmus, kousek čokoládového dortu nebo injekci heroinu vnímat jako zcela odlišné zážitky, věda, která za nimi stojí, je v zásadě stejná. Lidský mozek obsahuje několik vzájemně propojených struktur, které nám umožňují prožívat potěšení.

Jednou z těchto struktur je ventrální tegmentální oblast (VTA). Když prožíváme něco příjemného, neurony ve VTA uvolňují dopamin do amygdaly – části mozku, která řídí naše emoce. Dopamin je také uvolňován do dorzálního striata, struktury odpovědné za vytváření návyků. Když tedy jíte lahodný kousek čokoládového dortu, nejen že si ho užíváte, ale zároveň ve vás roste touha dát si další – a pak zase další.

Naše snaha znovu a znovu prožívat určité druhy potěšení vede k vytváření návyků a k závislostem. Tímto způsobem má náš mozkový okruh potěšení silný vliv na naše chování.

Vědci tento vztah zkoumali ve studiích, v nichž byl okruh potěšení záměrně stimulován. Jedna z nich byla velmi kontroverzní a její výsledky jsou zpochybňovány dodnes. Proběhla v 70. letech na Tulane University pod vedením doktora Roberta Galbraitha Heatha. Heath chtěl zjistit, zda lze u homosexuálního muže vyvolat potěšení z heterosexuálního styku elektrickou stimulací jeho mozkového okruhu potěšení.

Heath implantoval subjektu do mozku elektrody a tvrdil, že v pozdější fázi studie se tento muž změnil natolik, že byl v laboratoři schopen ejakulovat při pohlavním styku se ženou. Heath také uvedl, že subjekt měl po skončení experimentu dokonce sexuální vztah s vdanou ženou.

Navzdory velmi omezenému rozsahu tato studie ukazuje, že přímá elektrická stimulace mozkového okruhu potěšení může mít silný vliv na krátkodobé chování.

Už víme, že příjemné aktivity aktivují náš okruh potěšení. Ne všechny činnosti ho však spouštějí stejným způsobem. Některé ho stimulují mnohem silněji než jiné, a právě to z nich dělá výrazně návykovější zážitky.

Heroin má na náš okruh potěšení velmi silný dopad, a proto nese vyšší riziko závislosti než slabší drogy, jako je konopí. Drogy typu LSD nesou jen malé, nebo dokonce žádné riziko závislosti, protože okruh potěšení prakticky neaktivují.

Neurologie ale není jediným faktorem, který rozhoduje. Nedávná studie ve Spojených státech například ukázala, že 80 procent lidí, kteří vyzkoušeli cigarety, si na nich vytvoří závislost, zatímco pouze asi 35 procent těch, kteří si píchají heroin, v užívání pokračuje. Jak je to možné?

Heroin je samozřejmě nelegální, zatímco cigarety nikoli, takže dává smysl, že s kouřením začne mnohem více lidí než s užíváním heroinu. Dostupnost drogy, postoje vrstevníků a způsoby a rituály, které její užívání provázejí, jsou pro vznik závislosti nesmírně důležité. Záleží však také na typu potěšení, které heroin a cigarety vyvolávají.

Injekce heroinu přináší jeden velký nával potěšení, zatímco četné potáhnutí z mnoha cigaret během dne poskytují slabší, ale častější „vlnky“ příjemných pocitů. Znamená to, že samotné jednání a následná odměna se při kouření opakují mnohem častěji – a závislost se tak rozvíjí rychleji.

Je to podobné jako při výcviku psa: pokud po něm chcete trik několikrát denně a pokaždé ho okamžitě odměníte pamlskem, naučí se ho mnohem rychleji, než kdyby odměnu dostal jen jednou za 24 hodin.

Závislost nemění jen naše chování a každodenní rutiny, ale doslova přetváří struktury v mozku. Bylo to prokázáno ve studii, v níž potkani dostávali 28 dní roztok kokainu. Po skončení experimentu vykazovaly nervové buňky v jejich okruhu potěšení mnohem bohatší a rozvětvenější výběžky než před jeho začátkem.