Kód sebevědomí

Obecně byste souhlasili s tvrzením, že ženy jsou méně sebevědomé než muži? Většina lidí by asi odpověděla ano. Jak však ukazují autorky Claire Shipman a Katty Kay v knize Kód sebevědomí, ženy se mohou rozhodnout být stejně sebevědomé jako muži.

Shipman a Kay krok za krokem vysvětlují, jak mohou ženy své sebevědomí poznat, pochopit a posílit. Tvrdí, že míra sebevědomí je dána kombinací naší genetické výbavy a prostředí, v němž vyrůstáme a žijeme. Jak uvidíte v těchto ukázkách, Kód sebevědomí je obzvlášť cenný pro ženy působící v mužsky dominovaných oborech – právě tam je nízké sebevědomí nejviditelnější a má nejzávažnější důsledky.

V následujících kapitolách se mimo jiné dozvíte:

• jak vám nedostatek sebevědomí mohl zablokovat kariérní postup, o který jste tolik usilovali,
• proč je nízké sebevědomí typicky ženským problémem,
• a jak vám neúspěch u zkoušky z matematiky může ve skutečnosti pomoci stát se sebevědomější osobou.

Jak často jste se v myšlenkách vraceli k rozhovorům nebo příležitostem ve svém životě a říkali si: „Kéž bych to byl řekl/udělal“? Možná nešlo o nic zásadního, ale o drobnost, kterou byste bývali zvládli – jen jste se necítili dost sebejistí na to, abyste to zkusili.

Většina z nás se takhle cítila mnohokrát. Když nám chybí sebevědomí, raději zůstáváme pasivní. A právě u žen je tato nečinnost obzvlášť výrazná.

Sebevědomí znamená mít dostatečnou víru ve vlastní schopnosti, abychom přešli k činu. Nedostatek sebevědomí naopak znamená pochybnost, zda naše snaha povede k úspěchu – a tato nejistota nás odrazuje od toho, abychom to vůbec zkusili.

Jasně to ukazuje experiment profesora Zacha Estese, který nechal studenty řešit náročné prostorové skládačky. Na první pohled se zdálo, že muži dosáhli lepších výsledků než ženy. Při podrobnějším zkoumání ale Estese zjistil, že mnoho studentek nechalo velké množství úloh bez odpovědi. Požádal proto všechny, aby test vyplnili znovu – tentokrát s podmínkou, že musí odpovědět na každou otázku.

Výsledek? Ženy dosáhly stejných výsledků jako muži.

Proč se tedy tolik žen rozhodlo na řadu otázek vůbec neodpovídat? Hlavním důvodem byl nedostatek sebevědomí: raději nechaly kolonku prázdnou, než aby riskovaly chybnou odpověď. V takové situaci by jim sebevědomí umožnilo udělat krok vpřed a odpovědět.

Možná vás napadne, zda v tom nehrál větší roli spíš optimismus než sebevědomí. Optimismus – přesvědčení, že „nějak to dobře dopadne“ – je ale něco jiného než sebevědomí, které se vztahuje ke konkrétním činům. Optimismus však může pomoci, protože nás může přimět k jednání, které následně posiluje sebevědomí.

Víme tedy, že víra ve vlastní schopnosti je klíčová k tomu, abychom byli aktivní. Nyní se podíváme na to, jak se úroveň sebevědomí často liší u žen a u mužů.

O rozdílech mezi muži a ženami byly napsány nesčetné knihy a většina z nás souhlasí, že určité rozdíly skutečně existují. Není proto překvapivé, že i sebevědomí ženy a muži projevují odlišně.

Zejména v pracovním prostředí bývají muži dominantnější, a proto se za projev sebevědomí považuje chování typické spíše pro ně – například razantní vystupování. Takové chování se často nejen toleruje, ale dokonce očekává a oceňuje.

Ve skutečnosti jsou muži v pracovním světě možná ještě dominantnější, než si uvědomujeme. Věděli jste například, že jen zhruba čtyři procenta firem z žebříčku Fortune 500 vedou ženy v roli generální ředitelky?

Muži obvykle projevují sebevědomí agresivněji než ženy. Bývají rychlejší, energičtější a rozhodnější ve vyjadřování svých názorů, zatímco ženy mají tendenci více spolupracovat a vystupovat skromněji. Typicky „mužské“ vlastnosti, jako je průbojnost či asertivita, jsou navíc na pracovišti často ceněny víc než typicky „ženské“ kvality – jednoduše proto, že standardy nastavují převážně muži.

Je však zásadní pochopit, že ženy mohou jednat jemněji a přesto být sebevědomé. Pokud si stojíte za svými názory a dokážete svůj postoj obhájit, nezáleží na tom, zda to děláte agresivně, nebo klidně. Aktivní naslouchání a spolupráce s kolegy, kteří sdílejí podobný pohled – strategie často vnímaná jako „ženská“ – může být rovněž projevem síly.

Na druhé straně některé ženy přebírají jakousi „falešnou“ sebejistotu a chovají se tvrději, než je jim vlastní. Tento přístup má ale nevýhodu: umělost takového chování ostatní snadno vycítí a nepřináší stejné výhody jako skutečné, vnitřně zakotvené sebevědomí.

Ženy se tedy nemusejí v práci chovat stejně jako jejich mužští kolegové. Místo toho mohou stavět na svých vlastních, odlišných silných stránkách a rozvíjet si vlastní styl sebevědomého vystupování.