Každodenní sexismus

Žijeme v pokrokové společnosti. Ve srovnání s boji našich rodičů vede mnoho z nás život relativně osvobozený od otevřené diskriminace či sociálního ponížení. Jsou tato tvrzení pravdivá? Rozhodně ne. Diskriminace je stále vážným problémem a sexismus je velmi rozšířený.

Pro většinu žen neuplyne den, kdy by se nemusely potýkat se sexistickým pokřikováním, dotěrnými pohledy, osaháváním nebo dokonce fyzickými útoky. Tyto úryvky ukazují některé z nejběžnějších projevů sexismu a nabízejí způsoby, jak můžeme jako společnost tento problém alespoň zmírnit, když už ne úplně odstranit.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak jsou ženy ve vedoucích pozicích vykreslovány, co o sexismu vypovídá mediální posedlost váhou celebrit a jak může kvalitní sexuální výchova pomáhat v boji proti sexismu.

Jen málokdy uplyne den, aniž by se v médiích objevil další titulek o sexuálním násilí na ženách nebo statistika dokládající obrovský rozdíl v příjmech mezi muži a ženami. Přesto někteří lidé stále tvrdí, že sexismus je záležitostí minulosti, a ignorují množství důkazů, že sexismus nejen přetrvává, ale je všudypřítomný.

Sexismus má mnoho podob. Každoročně jsou miliony žen sexuálně napadeny, znásilněny nebo zabity jen proto, že jsou ženami. Sexismus se ale může projevit i „jen“ tvrzením, že se žena nehodí na určitou práci, nebo hanlivými komentáři o ženském těle.

Aby autorka shromáždila příběhy o závažných i zdánlivě „drobnějších“ projevech sexismu, vytvořila webovou stránku EverydaySexism.com. Lidé zde mohou anonymně sdílet své zkušenosti se sexismem. Během jediného měsíce od spuštění stránek se sešly stovky příspěvků.

Jeden šokující příběh popisoval mladou ženu, která v metru přistihla muže, jak se na ni dívá a masturbuje. Ještě horší bylo, že ostatní cestující dělali, že nic nevidí, a situaci zcela ignorovali, místo aby jí jakkoli pomohli. Jde o extrémní případ, ale dobře ukazuje, jak hluboce je sexismus ve společnosti zakořeněn.

Jindy je naopak sexismus těžké rozpoznat. Proč tomu tak je? Naše společnost je v mnoha ohledech inherentně sexistická a řada myšlenkových vzorců, které jsme si osvojili už v dětství, se natolik znormalizovala, že je považujeme za samozřejmé.

Mnoho mužů si často ani neuvědomuje, že se chová sexisticky, nebo je to jednoduše nezajímá. A ženy samy často nedokážou sexistické chování rozpoznat a pojmenovat.

Zamyslete se: když je žena napadena, lidé často říkají: „Vždyť si o to říkala, když měla takovou sukni.“ Obviňování oběti místo kritického zkoumání činů pachatele je typický projev sexistického myšlení.

Po většinu historie dominovali politice muži. Političky jako americká prezidentská kandidátka Hillary Clintonová nebo německá kancléřka Angela Merkelová začínají tento status quo narušovat, přesto však ženy ve vrcholné politice stále čelí silnému sexismu.

Média často věnují nepřiměřenou pozornost tomu, co má politička na sobě nebo jak má upravené vlasy – tedy věcem, které jsou u mužských politiků považovány za nepodstatné nebo se o nich vůbec nemluví. Lidé si také stěžují, když političky vystupují asertivně. Hillary Clintonová je často kritizována za tón hlasu – jednou za to, že mluví příliš nahlas, jindy za to, že není dostatečně „dámská“. Mužští lídři jsou mezitím chváleni za to, že jsou rozhodní, silní a hlasití. Jde o ukázkový dvojí metr.

Ženské političky se setkávají s neúctou i ze strany svých kolegů. Ve francouzském Národním shromáždění například začali poslanci pískat a pokřikovat, když k řečnickému pultu přišla ministryně bydlení v šatech.

Dalším problémem je, že témata, kterým se političky často věnují – například lepší úprava placené rodičovské dovolené – bývají označována za „ženské otázky“ a jako taková shazována či odsouvána na okraj.

Faktem zůstává, že ženy tvoří celosvětově jen asi 20 procent všech politiků. Tento nedostatek zastoupení vytváří prostředí nepřátelské k dalším ženám, které by do politiky chtěly vstoupit, a posiluje začarovaný, sebedestruktivní cyklus.

Samozřejmě nejde jen o politiku. Ženy ve všech odvětvích a na všech vedoucích pozicích čelí sexismu. Žádná žena není skutečně chráněna před sexuálním obtěžováním, sexistickými poznámkami nebo otevřenými výhrůžkami. A aby toho nebylo málo, mnoho žen se obává, že přijdou o práci, pokud takové incidenty nahlásí.

Uveďme několik čísel: jedna z osmi žen ve Spojeném království opustila zaměstnání z důvodů souvisejících se sexuálním obtěžováním. Více než 60 procent žen zažilo nevyžádané sexuální návrhy od mužského kolegy, ale měly pocit, že je nemohou nahlásit, protože se bály o svou kariéru.