Jez, spi, pracuj, opakuj

Jíst, spát, pracovat, opakovat. Pro mnohé z nás to zní až nepříjemně přesně jako popis každodenního života. Samozřejmě je to trochu přehnané. I ti z nás, kteří pracují víc než 40 hodin týdně, si ve svém omezeném volném čase najdou prostor i na jiné aktivity. Přesto to dobře vystihuje podstatu cyklu, v němž se mnoho lidí cítí uvězněno.

A v některých ohledech je to dokonce podhodnocené. Mnozí z nás vynechávají obědové pauzy, pracují dlouho do noci a kvůli pracovním povinnostem vstávají za úsvitu. Na „jez“ a „spi“ tak často skoro nezbývá místo – zůstává hlavně „pracuj, opakuj“.

Ještě horší je, že samotná práce na nás často působí stresujícím dojmem, vyčerpává nás a postrádá smysl. Výsledkem je recept na hluboce nešťastný a nenaplňující pracovní život.

Co se pokazilo? A co s tím můžeme dělat? To jsou otázky, které se v této knize pokusíme prozkoumat.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• co nás může o stresu naučit rocková kapela,
• proč možná trpíte „nemocí spěchu“,
• a jak se odpojit od rozptýlení tím, že přepnete do „mnišského režimu“.

Cítíte se v práci nešťastní? Pokud ano, vítejte v klubu. V jedné anketě za druhou většina lidí uvádí, že má ze své práce spíše negativní pocity. Ohromujících 83 procent amerických zaměstnanců říká, že je jejich zaměstnání stresuje. Více než polovina britských pracovníků hlásí, že se cítí vyhořelá. A když lidé po celém světě seřazují své každodenní činnosti od nejoblíbenější po nejméně oblíbenou, „být v práci“ končí na předposledním místě – těsně před „ležet nemocný v posteli“.

Obraz je dost pochmurný a ještě potemní, když se podíváme na důsledky této nespokojenosti.

Klíčové poselství zní: Nespokojenost v práci je rozšířený problém, který hluboce ovlivňuje naše zdraví, psychickou pohodu i produktivitu.

Stresující zaměstnání vám nejen znepříjemňuje život. Může mít také vážný dopad na vaše tělo i mysl. Vezměme si studii Alexandry Michelové, výzkumnice z Kalifornské univerzity, která zkoumala, jak dlouhé a stresující pracovní hodiny ovlivňují investiční bankéře. Ti na začátku kariéry běžně pracují až 15 hodin denně.

Michelová zjistila, že bankéři vykazovali celou řadu fyzických potíží: vypadávání vlasů, výrazné výkyvy hmotnosti, panické ataky či nespavost. Po čtyřech letech v práci u nich navíc narostl výskyt diabetu, srdečních onemocnění a dokonce i rakoviny.

Důsledky pro duševní zdraví byly stejně závažné: vyšší míra depresí, úzkostí a závislostí na alkoholu a drogách.

To vše by nás mělo znepokojovat už samo o sobě. Ale i kdybyste byli naprosto bezcitný šéf, kterému jde jen o zisk firmy, pořád máte důvod k obavám – negativně není ovlivněno jen zdraví a pohoda zaměstnanců, ale i jejich schopnost podávat výkon.

Statistiky mluví jasně. Studie výzkumníků z Warwickské univerzity ukazuje, že spokojení zaměstnanci jsou v průměru o 22 procent produktivnější než ti nespokojení. A příznaky stresu mají na pracovní výkon výrazný dopad. Například nedostatek spánku zvyšuje chybovost – výzkumníci to potvrdili v různých odvětvích, od zdravotnictví až po armádu.

Upřímně řečeno ale nejspíš nepotřebujete vědecké studie, aby vám řekly něco, co všichni známe z vlastní zkušenosti: když jste vyčerpaní, je velmi těžké myslet jasně.

Ano, stres může mít negativní dopady na naše zdraví i pohodu – ale nemůže být někdy i užitečný? Mnoho lidí přece tvrdí, že „pracují lépe pod tlakem“.

Zasekli jste se u nějakého projektu? Blížící se termín jako by najednou probudil vaši kreativitu – alespoň tak to řada z nás vnímá. Jenže to platí jen do určité míry.

Hlavní myšlenka zní: Stres je obecně špatný pro naši kreativitu.

Může to znít paradoxně, ale má to dobrý důvod. Kromě toho, že kreativitu tlumí, stres také oslabuje naši schopnost střízlivě hodnotit vlastní práci. Výsledkem je, že to, co vytvoříme pod tlakem, se nám může zdát mnohem nápaditější, než ve skutečnosti je.

K tomuto závěru dospěla například Teresa Amabileová, profesorka z Harvard Business School. V jedné studii dali kancelářským pracovníkům deníky, do nichž měli během dne zapisovat průběh své práce. Čím větší časový tlak na sobě cítili, tím kreativnější se jim jejich práce zdála. Když však Amabileová jejich záznamy analyzovala a hledala v nich známky skutečně kreativního myšlení, zjistila pravý opak: čím větší časový tlak, tím menší kreativita.

Vysvětlení nabízí i poznatky z neurověd. Abychom byli kreativní, musíme být ochotní zkoumat nové myšlenky a riskovat. Když jsme pod tlakem, stres sice zvyšuje hladinu adrenalinu a může mozku krátkodobě dodat energii, zároveň ale aktivuje centra strachu. Ta naopak tlumí části mozku odpovědné za zkoumání a riskování.

To je jeden z důvodů, proč hudebníci často zažívají takzvaný „syndrom druhého alba“. Vezměme si například skupinu The Strokes. V roce 2001 vydala tato newyorská rocková kapela kritikou vysoce ceněné debutové album Is This It. Pak ale přišel obrovský tlak na důstojné pokračování.

Po zrušených nahrávacích sessions a opakovaných restartech projektu kapela nakonec v roce 2003 vydala druhé album Room on Fire. To už se však setkalo se smíšenými reakcemi. Mnozí kritici ho označili za méně inspirovanou kopii debutu. Podle nich se kapela příliš držela osvědčených postupů a výsledná hudba postrádala svěžest.

Jaký z toho plyne závěr? Tlak vede lidi k tomu, aby hráli na jistotu – aby se drželi starých, vyzkoušených způsobů místo zkoušení nových cest. V ekonomice, kde je inovace klíčem k úspěchu, je to znepokojivá zpráva jak pro rockové kapely, tak pro korporace.