Jedno zařízení

Apple iPhone je často považován za vrchol moderních spotřebitelských technologií. Dominuje současným trhům a nahradil přehrávače MP3, fotoaparáty i kapesní počítače jediným, v ruce ovládaným zázrakem. Příběh tohoto zařízení je však mnohem hlubší a složitější, než se na první pohled zdá.

iPhone nebyl prvním chytrým telefonem. Stojí na bedrech nesčetných předchozích inovací – od telefonů přes nástroje pro rozpoznávání hlasu až po technologii dotykových obrazovek. A inovátory, kteří iPhonu připravili cestu, rozhodně nejsou jedinými nedoceněnými hrdiny tohoto příběhu; jsou tu také miliony pracovníků po celém světě, kteří se dřou v nelidských dolech v Jižní Americe a v čínských megafabrikách.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč nelze vynález iPhonu skutečně připsat Stevu Jobsovi; jaká je děsivá realita za surovinami používanými k jeho výrobě; a že kořeny iPhonu sahají až do počátku dvacátého století k jednomu švédskému vynálezci.

Pokud jste v posledních deseti letech nežili pod kamenem, víte, že iPhone je obrovský úspěch. Je tak úspěšný, že když v roce 2016 odborník na technologický průmysl Horace Dediu sestavil žebříček nejúspěšnějších produktů na světě, uvedl iPhone nejen jako nejprodávanější telefon, ale také jako nejprodávanější fotoaparát, hudební přehrávač, videopřehrávač a počítač v jednom.

Prodalo se ho přes jednu miliardu kusů. Pro lepší představu: je to asi o 550 milionů více, než kolik činí prodeje megaúspěšné knižní série Harry Potter. A tím to nekončí. Když analytici z Wall Street sestavovali seznam nejziskovějších produktů na světě, iPhone patřil k položkám na samotné špičce. V jednu chvíli se dokonce umístil nad cigaretami Marlboro – jedním z nejvýdělečnějších a nejvíce návykových produktů vůbec.

iPhone je tedy absurdně populární. Ale proč? Většina lidí přičítá jeho úspěch Stevu Jobsovi, muži, který je často vnímán jako jediný tvůrce tohoto zařízení. Ve skutečnosti však historie iPhonu začíná už na počátku prvního desetiletí 21. století u malé skupiny zaměstnanců Applu, kteří tajně experimentovali s rozhraními mezi člověkem a počítačem.

Skupinu tvořilo několik softwarových designérů, inženýři zaměření na vstupní zařízení a jeden průmyslový designér. Scházeli se bez vědomí Jobse, aby zkoušeli nekonvenční uživatelská rozhraní. Mezi nimi byl Joshua Strickon, který nedávno získal doktorát na MIT Media Lab. Byl odborníkem na interakci člověka s počítačem a na software založený na dotykové technologii.

Vedle Strickona v týmu působili lidé, kteří sami patřili k průkopníkům v oboru, například Greg Christie, vedoucí týmu Human Interface a klíčová postava v oblasti přenosných mobilních zařízení Applu – osobních digitálních asistentů. Dalšími důležitými členy byli designéři Imran Chaudhri a Bas Ording. Jeden z členů původního iPhone týmu je popsal jako „Lennona a McCartneyho uživatelského rozhraní“.

Skupina sdílela přesvědčení, že tradiční klávesnice a myš jsou zastaralé. Rozhodli se proto hledat způsob, jak umožnit přímější interakci s počítači, a zaměřili se zejména na pohybové senzory a multitouch technologii. Po měsících experimentování vytvořili první, velmi primitivní prototyp toho, co se nakonec stalo iPhonem. Rozhodně však nebyli první, kdo se do podobné technologie pustil.

Možná vás překvapí, že původní předchůdce iPhonu je poměrně starý – má více než sto let. První mobilní telefon byl vyroben v roce 1910 švédským vynálezcem Larsem Magnusem Ericssonem, který později založil technologického giganta Ericsson.

Abychom byli spravedliví, toto mobilní zařízení bylo ve skutečnosti automobilovým telefonem a k jeho funkčnosti bylo nutné, aby bylo přímo připojeno k telefonním linkám pomocí drátu. Přesto vedlo k vynálezu ještě mobilnějšího zařízení v roce 1917. Tato druhá verze, kterou vytvořil finský vynálezce Eric Tigerstedt, byla skutečně bezdrátová. Šlo o skládací telefon s určitými podobnostmi k moderním mobilním telefonům – měl tenký, minimalistický design.

Přestože tyto rané inovace existovaly, mobilní telefony se začaly masově rozšiřovat až v 80. letech a teprve v 90. letech vznikl první „smartphone“. Ano, je to tak: o celá desetiletí dříve, než byl představen iPhone, vytvořil Frank Canova Jr., tehdejší inženýr IBM, zařízení Simon Personal Communicator, zkráceně Simon.

Byl to první mobilní telefon, který v sobě skutečně kombinoval telefon a počítač. Právě v tom spočívala jeho zásadní inovace: měl dotykový displej a aplikace – funkce, které z něj dělaly „chytrý“ telefon. Canovovým původním cílem bylo přidat co nejvíce aplikací, například GPS nebo burzovní zpravodajství. Některé z nich dokonce vyvinul, ale nakonec je paměť zařízení nedokázala všechny pojmout.

I s omezeným počtem aplikací a her byl telefon tak velký jako cihla. To byl zásadní problém při snaze vytvořit masově rozšířený smartphone: technologie na to ještě nebyla připravená. Problém velikosti také vysvětluje, proč se Canovův nástupnický model Neon nikdy ani nedostal na trh.

Přesto tyto rané inovace představovaly důležitou inspiraci pro tvůrce iPhonu o dvě desetiletí později.