Jak zvládat hněv pro začátečníky

Bojíte se někdy vlastního hněvu? Ocitli jste se třeba v situaci, kdy křičíte na vyděšené děti nebo zmateného partnera a máte pocit, že nedokážete přestat? Šílíte za volantem v hustém provozu, když řidič před vámi zjevně nezvládá řízení? Nebo se bojíte, že váš výbušný temperament nakonec poškodí vaši kariéru?

Pokud máte pocit, že vás negativní emoce ovládají, místo abyste je ovládali vy, tyto kapitoly jsou určené právě vám. Dozvíte se, co všechno váš hněv přiživuje a jak se těmto spouštěčům vyhýbat. Pochopíte, že nakonec jsou to vaše myšlenky o dané situaci, které rozhodují o tom, zda vás něco rozčílí, nebo ne.

Zjistíte také, jak mluvit se svým náladovým a provokativním puberťákem, aniž byste vybuchli; proč může být balancování na jedné noze užitečnou dovedností při zvládání hněvu; a jak poznat, že se blíží záchvat vzteku, ještě než naplno propukne.

Každý ví, jaké škody může hněv napáchat. Je to silná emoce a pokud ji nedokážete ovládat, může nakonec ublížit vám i lidem kolem vás. Když je člověk v zajetí hněvivého výbuchu, může udělat věci, které by za normálních okolností nikdy neudělal – může řídit jako šílenec, uhodit milovanou osobu nebo zničit cizí majetek.

Lidé, kteří se snadno rozčílí a mají sklon k prudkým výbuchům, jsou navíc pro okolí vyčerpávající, protože nikdy nevíte, kdy znovu vybuchnou. Nikdo nechce být takovým člověkem, přesto mnoho lidí nakonec křičí na partnera nebo jinou nevinnou osobu jen proto, že v sobě dlouhodobě dusí zlost vůči někomu jinému – třeba vůči despotickému šéfovi.

A netrpí jen ostatní. Časté napětí a hněv mohou vážně poškodit i vaše zdraví. Dlouhodobý hněv může například přispívat ke vzniku žaludečních vředů a vysokého krevního tlaku.

Hněv tedy může být destruktivní silou, ale pokud s ním umíte zacházet, může zároveň pohánět i mnoho konstruktivních kroků. Můžete se například bát odejít z toxického vztahu, protože si nejste jistí, zda dokážete žít sami. Jednoho dne se ale situace stane natolik neúnosnou, že váš hněv přeroste strach – a vy prostě odejdete. V takové chvíli vás hněv vede k jednání, které je pro vás užitečné, nikoli škodlivé.

Spravedlivé rozhořčení dokonce vedlo mnoho lidí k tomu, že zásadně proměnili své komunity. Vezměme si například Nelsona Mandelu. Rozhořčený rasovou nespravedlností, které byl po celý život svědkem, dokázal svůj hněv přetavit v energii pro silné hnutí proti rasistickému režimu apartheidu v Jižní Africe.

I vy můžete se svým hněvem naložit podobně – využít ho k tomu, abyste svůj svět udělali o něco lepším místem k životu.

Cítíte někdy, jak vás hněv náhle přemůže jako divoká vlna? Možná byste měli začít víc naslouchat svému tělu. Každému náhlému výbuchu hněvu totiž předcházejí jemné fyzické signály. Zvládání hněvu začíná ve chvíli, kdy se naučíte tyto signály rozpoznávat.

Krátce předtím, než vás zachvátí vztek, vám tělo dává najevo, že se něco děje: začnete rychleji dýchat, zrudnete, potíte se, zatínáte čelisti a ruce. Pokud se naučíte tyto pocity včas vnímat, získáte reálnou šanci se zklidnit dřív, než bude pozdě.

Co ale dělat ve chvíli, kdy si blížící se výbuch uvědomíte?

Nejprve si připomeňte, že nejprudší fáze hněvu trvá obvykle jen pět až deset minut. To je tak krátká doba, že ji můžete prostě „přečkat“. Pomůže vám několik hlubokých nádechů a vědomé připomenutí, že tenhle pocit brzy odezní. Postupně byste měli začít cítit, jak se uklidňujete.

Pak dejte svému mozku něco jiného na práci. Přesměrujte pozornost třeba na dovolenou, kterou plánujete, udělejte něco legračního – například si spočítejte pihy na obličeji člověka před vámi – nebo zkuste stát na jedné noze. Jakmile zpomalíte dech a odvedete pozornost jinam, můžete se k situaci vrátit a zkusit v ní najít něco pozitivního.

Jste-li například zaseknutí v dopravní zácpě a začínáte se rozčilovat, můžete to brát jako příležitost k odpočinku a poslechu oblíbeného alba. Stejně tak je snadné reagovat na vlastní chyby hněvem, ale stejně snadno je můžete vnímat jako příležitost k sebereflexi a učení.

Pamatujte: ať už se k vám ostatní lidé – nebo svět – chovají jakkoli, za své pocity nesete odpovědnost jen vy sami.