Jak vychovávat dítě

• Naučíte se, jak dát svému dítěti nezávislost a zodpovědnost, aniž byste ztratili kontrolu.
• Získáte nové nástroje na podporu sebevědomí a sebeúcty dítěte.
• Zjistíte, jaké dovednosti jsou dnes klíčové pro úspěch v životě a jak je můžete pěstovat ve svých dětech.
• Dozvíte se, jaké jsou vaše priority jako rodičů a jak je můžete lépe realizovat pro dobro svého dítěte.
• Tuto knihu oceníte pokud toužíte po zdravějších, šťastnějších a nezávislých dětech.

Mít děti je pro mnohé z nás jednou z největších událostí v životě a je přirozené, že chceme udělat vše, co je v našich silách, abychom svým dětem pomohli a ujistili se, že dostanou vše, co k úspěšnému životu potřebují.

Jak vám však ukáží postřehy z této knihy, tato snaha pomoci našim dětem se vymkla kontrole a vede k takovému způsobu výchovy, který je ve skutečnosti škodlivý a nepřipravuje děti na život v dospělosti. Je nejvyšší čas s tím začít něco dělat a je načase začít vychovávat z dětí skutečně dospělé osobnosti.

Pokud jde o výchovu, pak "příliš mnoho dobrých úmyslů může zabíjet". Zdá se, že příliš horliví rodiče, neboli rodiče-policajti, jsou všude. Tento termín, který vznikl v 90. letech 20. století, označuje typ rodičů, kteří své děti hlídají na každém kroku a "vedou je za ručičku", místo aby z nich vychovávali samostatné lidi. Dnes se jedná o standardní typ rodičovství. A není to v žádném případě správný přístup. To skutečně ne!

Vzpomeňme si na únos a vraždu šestiletého Adama Walshe v roce 1981. Tato událost, podle níž byl později natočen velmi populární film, přispěla k atmosféře strachu mezi rodiči v USA. Najednou už výchova nebyla o přípravě dětí na život, ale o jejich ochraně před ním.

Koneckonců, je toho hodně, čeho je třeba se bát. Nehody, nemoci, cizí lidé. V zásadě cokoli z toho má potenciál zničit šťastné dětství. Tyto obavy jsou však do značné míry iracionální. Ve skutečnosti je pravděpodobnější, že dítě zemře při nehodě na koni, než že bude uneseno.

Není to však jen strach, co motivuje rodiče-policajty. Tito rodiče také vychovávají své potomky s nadějí, že jim tak poskytnou ty nejlepší příležitosti v pozdějším životě. Proto tak přísně řídí mimoškolní aktivity svých dětí. Jistě, děti s takovými rodiči se často dostanou na dobrou školu nebo obsadí dobrá místa v nějakém velkém podniku. To ale neznamená, že jsou připravené na život.

Dále je policejní výchova prostředkem k dosažení cíle. Dosažení něčeho, co rodiče považují za důležité. Ano, ale to, že rodiče něco považují za důležité, ještě neznamená, že díky tomu budou jejich děti v životě šťastné.

Rodiče-policajti jsou také motivováni nedůvěrou v systém. Mnoho z těchto rodičů nepovažuje školu za efektivní, snaží se zasahovat do školní metodiky, a tak se nakonec přespříliš zapojují i do školních aktivit. Jejich touha dostat své děti na nejlepší vysoké školy navíc může vést k některým extrémním projevům chování. Existují dokonce rodiče, kteří si najmou právníka, pokud si myslí, že jejich dítě dostalo špatnou známku neoprávněně!

Ale počkejte, tvrdíme snad, že je špatné starat se o blaho svého dítěte? Ne, teoreticky ne. Rodiče-policajti to však přehánějí, a jak uvidíte v následujících kapitolách, může to mít závažné důsledky.