Výklad snů

Už jste se někdy probudili ze snu s pocitem, že vám uniklo něco významného, například nový pohled na váš život? Skeptici by možná řekli, že ne, ale tím přicházejí o způsob, jakým nám sny vyprávějí o našich vnitřních myšlenkových pochodech. Ať už nám sen připadá děsivý, všední nebo jen obyčejný, má nám co říct. Ale co?

V tomto svém stěžejním díle se otec psychoanalýzy podělil o své převratné myšlenky ohledně toho, co sny skutečně znamenají. Sigmund Freud se snaží odklonit od esoterických a spiritualistických výkladů snů, jako jsou nejrůznější znamení, a místo toho je spojuje s tím, co se skrývá v hlubinách našeho nevědomého citového života.

Sny mohou být matoucí a často nedávají žádný zjevný smysl. Lidstvo se jim po celé věky snažilo porozumět a proniknout do jejich tajemství.

V klasickém starověku se věřilo, že sny jsou proroctví z božských zdrojů. Aby těmto předpovědím porozuměli, využívali naši dávní předkové dvě metody výkladu.

První spočívala ve výkladu snu v jeho celistvosti před tím, než jej vztáhli k budoucnosti. Tento proces měl obvykle na starosti věštec nebo vykladač snů.

Při druhé technice věštec sen dekonstruoval a překládal ho kousek po kousku. Například Alexandr Veliký měl sen, když bojoval v bitvě o starověké fénické přístavní město Týr. V tomto snu viděl lesního boha známého jako satyr, jak tančí na jeho štítu. Satyr byl chápán jako „sa Tyros“, což znamenalo „Týr bude tvůj“, tudíž se věštci domnívali, že sen předpovídá Alexandrovo vítězství.

Problém tohoto přístupu spočívá v tom, že šlo v podstatě o nevědecké dohady.

Sofistikovanější technikou výkladu snů je vztahování obsahu snu k reálným psychickým vzpomínkám a zážitkům samotného snícího.

Freudovi se jednou zdálo, že je se třemi lidmi: s přítelem jménem Otto, s autoritativním psychologem jménem Dr. M a s Irmou, rodinnou přítelkyní, kterou Freud léčil. Doktor M ve snu říká, že Irma je nemocná kvůli infekci, kterou pravděpodobně způsobil Otto tím, že použil pro aplikaci léku špinavou jehlu.

Tento sen se vztahoval ke skutečnému telefonickému rozhovoru, který autor vedl s Ottou pouhý den předtím. V telefonátu měl Freud pocit, že mu Otto dává za vinu Irmin špatný zdravotní stav. Ve snu je to však ve skutečnosti Otto, nikoli Freud, kdo nese vinu za nemoc.

Sen Freudovi říkal: „Není to tvoje vina,“ čímž se mu splnilo přání nebýt za Irminu nemoc zodpovědný.