Projekt Štěstí

Gretchen Rubin je americká spisovatelka a blogerka, která se specializuje na témata jako štěstí, produktivita a osobní rozvoj. Narodila se v Kansasu a vystudovala Yale Law School. Předtím než se stala spisovatelkou, pracovala jako právnička a novinářka.

Je autorkou několika bestsellerů, včetně knihy Projekt Štěstí, která se stala mezinárodním fenoménem. Rubinova práce se zaměřuje na to, jak najít štěstí a smysl v každodenním životě a jak dosáhnout svých cílů.

Její knihy jsou plné praktických rad a inspirace, které pomáhají čtenářům žít plnohodnotnější a šťastnější život. Rubinova práce byla přeložena do více než 30 jazyků a její blog má miliony návštěvníků z celého světa.

Hledejte štěstí a najděte ho - ve všech oblastech života

Otázkou štěstí se lidstvo a filozofové zabývají již tisíce let. Aristoteles prohlásil, že štěstí je „summum bonum“ neboli hlavní dobro života - že je smyslem a cílem celé lidské existence. Co je však štěstí a jak ho můžeme dosáhnout?

Aby se k této otázce přiblížila, ponořila se Gretchen Rubinová do výzkumu a obrátila se na nejvýznamnější myslitele, psychology, spisovatele, intelektuály a badatele, aby jí poskytli množství nápadů na toto téma. Když k tomu přidala své osobní zkušenosti, došla k tomuto poznání: štěstí má mnoho aspektů. Ale víme, kdy jsme šťastní, a existují způsoby, jak štěstí posílit.

S tímto vědomím zahájila svůj projekt štěstí. Během jednoho roku věnovala každý měsíc jiné oblasti života, ve které se snažila zvýšit úroveň svého osobního štěstí.

Obzvlášť velký potenciál pro zvýšení štěstí viděla v následujících oblastech života a myšlení:

• Sociální vztahy (partneři, děti, přátelé),
• Strukturování času (práce, zábava, koníčky),
• Vyhlídky / úhel pohledu / perspektiva (základní postoj, uvažování o věčnosti),
• Peníze a vitalita.

Její projekt štěstí sice nepřinesl stoprocentně slunné dny, ale podařilo se jí zajistit různé ostrůvky štěstí a položit základy pro další okamžiky štěstí díky malým, konstruktivním krokům, jako je dobrý pohybový režim, lepší systém řízení času a vyváženější každodenní život s rodinou.

Na této cestě zažila mnoho zajímavých věcí o sobě samé. Držela se předem stanovených základních principů, které jí umožnily především snížit negativní pocity. Protože, jak Rubinová zjistila, nešťastnými nás obvykle činí naše vlastní pochybení. Jakmile si přestala vytvářet své pocity na základě svého sklonu sekýrovat a pomlouvat, hromadit zbytečnosti a věnovat příliš málo pozornosti svému zdraví, byla následně šťastnější.

Rubinová ve své knize popisuje, co tvořilo její osobní nárůst štěstí a jak to můžeme aplikovat na svůj vlastní život.

Na cestě ke štěstí: dávejte si dobrá předsevzetí a dělejte malé kroky

Vzhledem k tomu, že lidem lépe vyhovuje pracovat na konkrétních cílech než na abstraktních věcech, jako je být šťastný, dala si Gretchen Rubinová konkrétně formulovaná a měřitelná předsevzetí a požadavky, kterých se po celou dobu projektu držela. Sloužily jí jako univerzální zásady, jimiž se řídila v každé z fází experimentu, do něhož se pustila.

Rubinová věděla, co jí snadno zkazí náladu, a snažila se těmto věcem pomocí svých předsevzetí vyhnout. Tím, že si dávala pokyny jako „Udělej to hned!“ a „Buď sama sebou!“, doufala, že dosáhne pozitivních pocitů ve všech typech situací. Základní příležitost k většímu pocitu štěstí viděla například v tom, že bude jednoduše plnit úkoly, jakmile nastanou (místo aby je odkládala), a bude si při každém dalším kroku i nadále věřit.

V souvislosti s těmito obecnými zásadami, které nashromáždila v průběhu svého života, si uvědomila několik věcí. Ty si pak neustále opakovala v každé fázi svého projektu - bez ohledu na to, zda usilovala o profesní výzvu nebo o větší harmonii v rodinném životě.

Například věty jako „Lidé si obvykle všímají tvých chyb méně, než si myslíš“, „Nemusíš být dobrý ve všem“ nebo „Na tom, co děláš každý den, záleží víc než na tom, co děláš jednou za čas“, jí pomáhaly udržet si koncentraci, když se věci zvrtly, a neztratit ze zřetele svou cestu ke štěstí.

Nakonec si Rubinová uvědomila, že právě malé kroky a okamžiky štěstí jí skutečně pomohly dosáhnout vytoužené změny. S heslem „Změňte svůj život“, aniž byste měnili svůj život, chtěla dosáhnout co největší míry štěstí z těch nejvšednějších situací. Místo toho, aby při hledání štěstí opustila společnost a odstěhovala se do deštného pralesa nebo zcela převrátila svůj život naruby, chtěla se prostě stát o něco šťastnější a spokojenější s životem, který už vedla.

Uvolněte svou životní energii: buďte aktivní a zbavte se požíračů energie

Je nesporné, že energie a vitalita jsou základními faktory spokojenosti se sebou samým. Pocit fyzické a duševní kondice nám ke štěstí stačí. A pocit energie nás nutí věnovat se dalším aktivitám, například sportu nebo společenským událostem, které zase vytvářejí okamžiky štěstí. Proto bylo „více energie“ hlavní prioritou Rubinina projektu štěstí.

Co však vytváří energii? Možná to zní banálně, ale je to tak: dostatek spánku, vyvážená strava a fyzická aktivita. Nedostatek spánku oslabuje náš imunitní systém a paměť a zpomaluje náš metabolismus. Aktivity na čerstvém vzduchu naopak zvyšují naši energetickou hladinu a pomáhají nám zlepšit myšlení. Je prokázáno, že světlo prospívá psychice a stimuluje produkci serotoninu a dopaminu, dvou hormonů zodpovědných za pocity štěstí.

Pouhá desetiminutová procházka přináší příliv energie, ale ještě účinnější je ujít každý den 10 000 kroků. Za tímto účelem si Rubinová pořídila krokoměr a začala si ho hlídat, díky čemuž se cítila aktivnější, protože si vědomě dodávala energii. A každý den si dopřávala vzrušení z toho, že opět splnila svůj limit kroků.

A co spotřebovává energii? Rubinová zjistila, že jí velkou část energie vysává harampádí, které už dlouho leží a čeká, až ho uklidí, a jen se stále více a více hromadí. Jedna studie tvrdí, že pravidelné třídění nepotřebných věcí ušetří až 40 procent domácích prací. Rubinová se proto začala zbavovat nepotřebných věcí, jejichž pouhá existence jí přidělávala práci: oblečení, které nenosila, zbytečných (reklamních) dárků, „špatných nákupů“ nebo duplikátů.

Stejně důležité je zbavit se mentálního balastu. Když nedokončené úkoly dlouho odkládáme, nakonec nás pronásledují, vyvolávají v nás pocit neuspokojení a okrádají nás o energii. Rubinová zjistila, že vyškrtnutí věcí - jako je například objednání se na odloženou prohlídku nebo nastavení zálohovacího systému pro její počítač - ze seznamu úkolů jí přináší malé přírůstky štěstí, které vyžadují jen velmi málo úsilí.

Důkladné uspořádání věcí je neobyčejně uspokojující, protože nepořádek, ať už doslovný, nebo obrazný - nás vždy vyčerpává.

Pro harmonický vztah na sobě pracujte: zabráníte tak negativním zážitkům

Rubinová ve svém výzkumu zjistila následující: vztahy šťastných lidí trvají déle. A funguje to i obráceně: harmonické vztahy nastavují standard pro štěstí, které pociťujeme i jinde v životě.

Rubinová založila část svého projektu věnovanou manželskému štěstí na dvou základních poznatcích o vztazích:

Za prvé: Nemůžete změnit svého partnera, můžete pracovat pouze na sobě. A za druhé: Na tom, co děláte každý den, záleží víc než na tom, co děláte jednou za čas.

Proto se snažila držet si špatné návyky a zdroje zbytečných hádek osobně pod kontrolou.

Když si uvědomila, že její tendence sekýrovat a zatěžovat manžela svými stížnostmi je vyčerpávající, rozhodla se, že na něj už nebude přenášet tolik negativních pocitů a že se bude snažit chovat obecně příjemněji. Hrubé poznámky a rozčilená obvinění nahradila pro něj neutrálně vyslovenými jednoslovnými připomínkami typu „odpadky“ nebo „garáž“ a všimla si, jak moc to zvedlo její vlastní náladu.

Kromě toho si osvojila slova francouzského spisovatele Pierra Reverdyho, který kdysi řekl, že neexistuje nic takového jako láska, ale spíše jen důkazy lásky. Právě o to se pokusila během jednoho týdne, kdy praktikovala extrémní laskavost, aniž by za to něco žádala. Tím, že svého manžela překvapovala drobnými gesty a projevy uznání, které dělala, aniž by za to očekávala pochvalu či poplácání po zádech, udělala šťastným nejen svého manžela, ale i sebe.

Podle studií je potřeba nejméně pěti pozitivních činů, aby se ve vztahu vyvážil jeden negativní čin. Je to proto, že negativní zážitky a pocity se obecně zakořeňují rychleji a hlouběji než ty šťastné. S ohledem na to bychom se měli snažit omezit ty negativní, abychom ve vztahu uvolnili místo pozitivním zážitkům.

Abychom toho dosáhli, měli bychom se naučit „správně bojovat“, tj. nenechat se strhnout zásadními debatami o všech chybách, které údajně dělá ten druhý. Velká část toho, abychom byli spolu šťastní, souvisí s tím, že se nebudeme brát jako samozřejmost a budeme neustále zkoumat, jak se k partnerovi chováme.

Štěstí se přenáší na ostatní: když se baví naše děti, bavíme se i my

Mnoho dospělých říká, že děti jsou největším zdrojem štěstí v jejich životě. Rubin je považuje za druh štěstí, který nevidíme v konkrétním okamžiku, ale v dlouhodobém horizontu. Aby toto štěstí podpořila, rozhodla se v rámci svého projektu být ke svým dvěma dcerám něžnější a více si s nimi hrát.

Rubinová si dala dvě předsevzetí: kontrolovat emocionální výbuchy směřující k jejím dětem a zdržet se jejich peskování. Její strategie? Když se chováme šťastně, jsme šťastní. Někomu, kdo se - podobně jako Rubinová - snadno rozčílí a rozčiluje se nad dětským chováním, by prospělo, kdyby si každé ráno zpíval a choval se, jako by měl tu nejlepší náladu. Tím se můžeme nakazit dobrou náladou a začít tak svůj den. Nalezení humoru v našich problémech - například tím, že místo výčitek uděláme vtip - rozjasní náš každodenní život.

Stejně jako mnoho jiných rodičů měla Rubinová tendenci přemlouvat své děti, aby věřily, že by se opravdu měly koupat (což je těžce nenáviděná činnost) nebo že sundávání ponožek není zdaleka tak hrozné, jak si myslí, a určitě je neopravňuje k záchvatům pláče. Místo toho se Rubinová snažila brát pocity svých dětí vážně a vzít je na vědomí tím, že říkala věci jako: „Ponožky se těžko sundávají, že?,“ nebo zapisovala jejich přání.

Zjistila také, že jí dělá radost, když se s dětmi zapojí do časově náročných výtvarných projektů nebo dlouhých her - tedy do věcí, kterým se předtím vždy vyhýbala. Příprava dětské narozeninové oslavy nebývá pro rodiče zrovna nejzábavnější, ale oslavy dělají jejich dětem radost, což se následně promítá do nálady samotných rodičů. V tomto duchu Rubinová vnímala volné hodiny se svými dcerami jako chvíle přispívající ke štěstí.

Lepší vztahy s dětmi jí také pomohly shodit spoustu stresu v každodenním životě. A celkově ji to učinilo šťastnější, protože se zbavila pocitu, že je bezohledná matka.

Sdílená radost je dvojnásobná radost: čas pro přátele přináší zábavu do každodenního stresu

Přátelství je nezbytnou součástí šťastného života: dobří přátelé, kterým můžeme důvěřovat, se kterými si můžeme povídat a bavit se s nimi, nám pomáhají procházet stresujícím každodenním životem s úsměvem.

A tak je o to paradoxnější, že mnoho sociálních kontaktů je ve šťastném životě ohroženo. Vždycky nakonec skončíme s pocitem, že na všechny své přátele nemáme dost času. To zažila i Rubin, což v ní vyvolalo pocit viny a zloby na sebe samu. Rozhodla se proto, že si na svůj společenský život vědomě udělá čas a získá přitom nové přátele.

Začala s předsevzetím, že si vždy vzpomene na narozeniny svých přátel, bude jim pravidelně volat a častěji s nimi chodit ven. Z jejích letmých známých se rázem stali členové jejího okruhu přátel.

Stejně jako v manželských vztazích je i v přátelství velkým zdrojem štěstí velkorysost. Rubinová si uvědomila, že nejjistějším způsobem, jak být šťastný, je dělat druhé šťastnými. A nejjistější způsob, jak udělat druhé šťastnými, je být sám šťastný.

Nemusíme své přátele obdarovávat drahými dárky: motivovat své přátele, aby se i nadále povznášeli nad sebe sama, být tu pro ně, když nás potřebují, a trávit s nimi čas je stejně učiní mnohem šťastnějšími. Rubinová pomohla několika přátelům „zorganizovat si čas“ a pocítila tak dvojnásobné štěstí - u svých přátel i u sebe.

Správná práce, nové výzvy a růst nám přinášejí pocit radosti z práce

Štěstí a práce jsou v naší společnosti neoddělitelně spjaty. Když pracujeme, udržujeme sociální vazby a cítíme se oceněni. Pocit růstu, který nám práce přináší, je nevyčerpatelným zdrojem sebedůvěry a uznání.

Od té doby, co se stala spisovatelkou, Rubin prostě pracuje dál - i když má špatný den - a často ji povzbuzuje vědomí, že i přes špatnou náladu něco udělala. Rozhodnutí začít kariéru spisovatelky pro ni bylo velkým krokem, protože pocházela ze stabilního zaměstnání v oblasti práva. Ale vyplatilo se to: nyní je její vášní - psaní - její kariéra. Vyzývá ostatní, aby sebrali odvahu a udělali takový zlom ve svém životě, ať už je jejich vášní cokoli. Pokud je totiž vaše práce náhodou i vaší oblíbenou činností, může být velkým zdrojem štěstí.

Rubinová považovala za klíčová kritéria při hledání štěstí řešení výzev a zapojování se do nových věcí. Výzvy pozitivně stimulují náš mozek a řešení nových situací často přináší nečekané uspokojení. Rubinová si například dala ambiciózní cíl napsat román za 30 dní. Jeho dosažení ji učinilo neuvěřitelně hrdou a dodalo jí pořádnou motivační vzpruhu.

A tato vzpruha ji inspirovala k založení blogu, přestože o blogování nevěděla vůbec nic. Zpočátku byla výzva naučit se zcela novou mediální technologii obtížná a frustrující. Naučila se však přijímat své chvilkové neúspěchy jako nezbytnou součást svého poslání. A pocit radosti, který zažila po zvládnutí svého prvního blogového zápisu, jí stejně vynahradil všechny předchozí potíže. Rubinina nová identita blogerky vyvolala spoustu pozitivních ohlasů, což zase posílilo její sebevědomí a pocit, že dospěla. Její míra štěstí prudce stoupla.

Obecně platí, že pokud se chceme při své práci cítit šťastní, neměli bychom se zaměřovat jen na okamžik, kdy je našeho cíle konečně dosaženo. Nejšťastnější nás dělají malé okamžiky úspěchu. Ten je obvykle krátkodobý a pak se zaměříme na budoucnost a náš další cíl.

Dělejte ve volném čase více činností, které vás opravdu baví

Jedním z velkých - a nesporných - faktorů štěstí je volný čas plný zábavy a odpočinku. Protože dělat věci, které neslouží jinému účelu než našemu osobnímu potěšení, nás činí šťastnými.

Pro každého však „zábava“ znamená něco jiného. A mnoho lidí - Rubin mezi ně patří - má špatné svědomí, protože záliby jiných lidí považují za kultivovanější nebo kreativnější než ty své. A ona si uvědomila, že i když sportovní akce, luštění křížovek nebo pletení jsou pro jiné lidi skvělými volnočasovými aktivitami, pro ni to nutně nemusí být to pravé. Pokud vás něco baví od deseti let, je to dobrý ukazatel toho, že vás to opravdu baví.

Rubinová vzpomínala, že v deseti letech ráda vytvářela koláže, do prázdných knih lepila útržky novin, obrázky a vystřižené citáty. A hned se toho ujala jako součásti svého projektu štěstí. Založila také čtenářský kroužek dětské literatury: kromě pocitu štěstí, že se věnuje svému oblíbenému literárnímu žánru, jí nové sociální vazby přinesly i mnoho dalších okamžiků štěstí.

Mít spoustu nových aktivit nás také činí šťastnými - a tak má smysl vyhledávat nové koníčky. Můžete si také vést deník toho, co pochytíte od jiných lidí, a pak zjistíte, co vám nejlépe vyhovuje.

Tak přišla Rubinová na nápad začít něco sbírat. Napadlo ji, že sběratelství je jako oblíbený koníček něco, co by ji mohlo udělat šťastnou. Sbírka je poslání a růst štěstí přichází - nejpozději - když je kompletní. Ale proces prosívání, lovení a nalézání věcí v nových oblastech přináší spoustu radosti.

Rubinina sbírka figurek modrých ptáků (modří ptáci jsou ve Spojených státech symbolem štěstí) vytvořila trochu chaosu, který ale byl v jejich domě povolen. Jakkoli je hezké vyhýbat se nepořádku, podle Rubin nevadí, když máte jednu zásuvku zaplněnou „zbytečnostmi“, například sběratelskými kousky, abyste si při jejím otevření mohli občas připomenout vzpomínky nebo malá překvapení.

Štěstí si nekoupíte - ale můžete si koupit hodnotné věci, které vás učiní šťastnými

Všichni jsme to už slyšeli: štěstí si za peníze nekoupíš. Ale toto téma není tak úplně jednoduché takhle uzavřít. S penězi je to totiž jako se zdravím: nejsou zárukou štěstí, ale to, že se o ně nemusíme starat, nám život značně usnadňuje.

Peníze nám mohou pomoci být šťastnější, pokud s nimi nakládáme moudře. Zpočátku je dostatečné množství peněz důležitým faktorem štěstí pro mnoho lidí, kteří usilují o životní jistoty. Rubinová však také cíleně hledala způsoby, jak peníze využít k naplnění svých zbývajících předsevzetí, která mají posílit štěstí. Například začala více peněz utrácet za kvalitní fitness program, zdravou stravu a společenské akce.

Přesvědčení, že výrazné spotřebitelské chování nás nečiní šťastnými, je rozšířené. Teorie štěstí říkají, že koupě nového auta nebo pěkného kusu oblečení nás učiní šťastnými jen na krátkou dobu. Jakmile si na novou akvizici zvykneme, vrátíme se na stejnou úroveň štěstí, jakou jsme měli předtím. Proti tomu hovoří Rubinin názor: uspokojení z nákupu je sice krátkodobé, ale skutečné a vždy zahrnuje pozitivní pocit růstu.

Proto se rozhodla, že jí nevadí, když si občas dopřeje skromné rozhazování, pokud jí to přinese nějakou přidanou hodnotu. Během líbánek si například poprvé v životě dopřála pokojovou službu. Jindy si zase bezostyšně koupila drahý kuchyňský robot, z něhož od té doby každý den připravuje zdravé ovocné koktejly pro sebe i svou rodinu - dodává jí energii a dobrou náladu.

Pokud si však takových nákupů jen tak pro radost dovolíme příliš mnoho, stane se tato praxe neefektivní a může potenciálně vést k novým sbírkám zbytečných věcí. A protože jen my sami můžeme rozhodnout, které nákupy nás učiní šťastnějšími, měli bychom si vědomě vybírat, které nákupy nám zpříjemní život.

Duchovní podpora: uvědomte si štěstí tady a teď

Pokud věříme studiím na toto téma, jsou duchovní lidé šťastnější a zdravější, lépe zvládají stres a žijí déle. Rozjímání o věčnosti a smrti - ústřední součást mnoha náboženství a filozofie - umožňuje jiný přístup k přítomnosti a štěstí. Rubinovou fascinovala myšlenka žít svůj život naplněný vděčností a zároveň myslet na věčnost.

Přišla pak s následujícím poznatkem: „Dny jsou dlouhé, ale roky krátké.“ V tomto smyslu se také snaží o to, aby se její život stal prožitkem. To ji motivovalo k tomu, aby si během svého projektu uvědomila svou existenci i pomíjivost.

Na jedné straně si začala psát „jednovětný“ deník, do kterého si každý den zapisovala události, které by si ráda připomněla, například vtipné anekdoty svých dcer. Duchovní poslání konfrontovat se se smrtí ji inspirovalo k nápadu aktualizovat svou i manželovu poslední vůli.

Protože se rozhodla pro malé kroky ve svém projektu a nechtěla se věnovat rituálům žádného konkrétního náboženství, začlenila malá meditační sezení do svého každodenního života - na autobusové zastávce nebo při čekání ve frontě v supermarketu. Podařilo se jí tak udělat vědomou přestávku tím, že si mezi svými obvyklými činnostmi udělala krátké pauzy na rozjímání.

Dalším předsevzetím na Rubinině seznamu duchovních aktivit bylo být více vděčná, protože vděčnost je známá jako klíč ke štěstí. Jedním z nástrojů, o kterém slyšela, byl zápisník vděčnosti. Do tohoto zápisníku si zapisovala nejšťastnější okamžiky každého dne - nebo věci, které považovala za samozřejmé, ale věděla, že má ve skutečnosti velké štěstí, že je může mít.

Celkově Rubinová došla k závěru, že vědomí toho, že máme jen jeden konečný život, nám umožňuje intenzivněji vnímat štěstí každého okamžiku tohoto života.

‍

Bojujte s negativními pocity pomocí všímavosti a rozšiřováním svého vědomí

Při hledání štěstí Rubinová neustále narážela na dalajlamovu knihu Umění štěstí. Buddhistický pohled na život ji vždy fascinoval, a tak se rozhodla se jím během svého projektu hlouběji zabývat. Kniha ji seznámila s klíčovým konceptem všímavosti. Jeho podstatou je věnovat více vědomé a nezaujaté pozornosti všem věcem tady a teď, místo abychom se neustále trápili minulostí nebo byli posedlí budoucností.

A tak jednou ze závěrečných fází jejího projektu štěstí bylo experimentování s technikami, jak otevřít své vědomí, aby si člověk mohl více všímat věcí.

Nejprve chtěla dostat své myšlenky a každodenní jednání z režimu autopilota. A protože si chtěla všímat svého stravování - které bylo do té doby častým zdrojem špatných nálad a výčitek svědomí - začala si vést stravovací deník. Díky tomu si uvědomila, že konzumuje příliš mnoho hotových jídel a nezdravých pochutin. Jakmile se tohoto zlozvyku zbavila, konečně se zbavila špatných pocitů, které ji trápily každý den.

Tato první pozitivní zkušenost ji inspirovala k vyzkoušení dalších oblíbených praktik rozšiřování vědomí. Poté, co se zúčastnila sezení s hypnotizérem, zjistila, že to na její mysl nemá takový vliv jako její vlastní soukromá praxe poslechu hypnotické kazety. Díky tomu si více všímala svých myšlenek a činů a pomohlo jí to změnit je k lepšímu. Díky tomuto vhledu dokázala předejít hrozícímu negativnímu emočnímu výbuchu, který by mohla zažít, když se jí například porouchal počítač.

Během kurzu jógy smíchu - kombinace jógových cvičení, zpěvu a smíchu - také přišla na to, že nepotřebuje žádnou speciální indickou techniku, aby pochopila, že hlasitý smích nám může přinést pocit štěstí. Je důležité věnovat pozornost aktivitám, které zvyšují štěstí - ať už absolvováním kurzu, nebo zcela samostatně.