Jak špatné jsou banány?

Je těžké přehlížet zprávy o změně klimatu. Zdá se, že každý den se objeví nový příběh o tání polárního ledu, povodních, ohrožených druzích a o tom, že máme počítat s častějšími hurikány a extrémním počasím. Je na nás, obyvatelích této planety, abychom přiměli politické představitele k akci a zároveň sami přispěli ke snížení škodlivých emisí, které ničí naše životní prostředí.

Všichni máme své každodenní rutiny a je snadné si myslet, že běžné návyky při nakupování, vaření nebo mytí nádobí jsou neškodné. Zkuste se ale zamyslet, kolik jídla za rok vyhodíte nebo kolik spotřebičů necháváte zbytečně zapnutých či v zásuvce, i když je vůbec nepotřebujete.

V tomto shrnutí se podíváme na největší „hříšníky“, pokud jde o tvorbu skleníkových plynů, a na jednoduché triky, jak snížit vlastní uhlíkovou stopu, aniž byste museli svůj život kompletně převrátit naruby. Mějte na paměti, že uváděné odhady vycházejí z období kolem roku 2010 a od té doby se mnohé pravděpodobně změnilo.

Dozvíte se mimo jiné, které dopravní prostředky jsou nejšetrnější a které naopak nejvíce zatěžují klima, zda je z hlediska uhlíkové stopy horší pomeranč, nebo banán, a také které nápoje za sebou zanechávají největší uhlíkovou stopu.

Dnes už nemusíte být odborník na životní prostředí, abyste narazili na pojem uhlíková stopa. Objevuje se v debatách o globálním oteplování a změně klimatu a označuje množství oxidu uhličitého (CO₂), které se uvolní při určité činnosti – ať už jde o aktivity firem, nebo jednotlivců.

Oxid uhličitý je však jen jedním z plynů, které přispívají ke globálnímu oteplování a tvoří naši uhlíkovou stopu. Tyto škodlivé plyny se souhrnně označují jako skleníkové plyny a některé z nich jsou mnohem účinnější než CO₂. Metan (CH₄) je například asi pětadvacetkrát silnější skleníkový plyn než CO₂ a oxid dusný (N₂O) je zhruba třistakrát horší. A pak jsou tu chladicí plyny používané v chladicích a klimatizačních systémech, které mohou být ještě mnohonásobně účinnější než CO₂.

Ve Spojeném království tvoří CO₂ přibližně 86 procent emisí skleníkových plynů, metan asi 7 procent, oxid dusný 6 procent a chladicí plyny zhruba 1 procento. Právě proto, že jsou tyto další plyny ve srovnání s CO₂ tak silné, používá se pro přehlednost jednotný ukazatel – tzv. ekvivalent oxidu uhličitého, značený CO₂e. Ten převádí účinek všech hlavních skleníkových plynů na společnou škálu.

Průměrná uhlíková stopa se mezi jednotlivými zeměmi výrazně liší a bývá vyšší v bohatších státech. V Malawi připadá na jednu osobu zhruba 0,1 tuny CO₂e ročně. Průměrný obyvatel Spojeného království má uhlíkovou stopu kolem 15 tun ročně, v Severní Americe je to přibližně 28 tun a v Austrálii zhruba 30 tun na osobu a rok. V roce 2007 lidstvo jako celek vyprodukovalo asi 49 miliard tun CO₂e.

Autor, který je Brit, doufá, že pomůže Spojenému království snížit emise o výraznou, ale stále realistickou část. Navrhuje tzv. „životní styl o 10 tunách“ – tedy přechod z průměrných 15 tun CO₂e ročně na 10 tun na osobu. Znamenalo by to snížení individuální uhlíkové stopy přibližně o třetinu. V následujících kapitolách se podíváme na konkrétní kroky, které vám mohou pomoci se k tomuto cíli přiblížit.

V posledních desetiletích změnily počítače, mobilní telefony a další digitální zařízení způsob, jakým pracujeme i komunikujeme. Méně se ale mluví o tom, jak tuto technologii používat zodpovědněji z hlediska dopadu na klima.

Například textová zpráva má menší uhlíkovou stopu než telefonní hovor, protože spotřebuje méně energie. Jedna SMS představuje přibližně 0,014 g CO₂e. Kolem roku 2010 se ročně odeslalo asi 2,5 bilionu textových zpráv, což odpovídá zhruba 32 000 tunám CO₂e – tedy asi jedné desetitisícině procenta celosvětové uhlíkové stopy.

Oproti tomu každodenní dvouminutový telefonní hovor přidá za rok asi 47 kg CO₂e a celosvětově se takto nasčítá přibližně 125 milionů tun ročně. Zhruba tři čtvrtiny těchto emisí pocházejí z energie potřebné pro základnové stanice a přepínače, které propojují mobilní telefony v síti.

Podobně jako u SMS ani jeden e‑mail sám o sobě není velký problém, ale naše každodenní práce na počítači se rychle nasčítá. Průměrný e‑mail odpovídá asi 4 g CO₂e, ale roční používání e‑mailu může přidat až 135 kg CO₂e – tedy více než 1 procento z desetitunového životního stylu, o který usilujeme. Když se relativně nízkouhlíková činnost, jako je e‑mailová komunikace, rozšíří natolik, že její celkový dopad je velký, mluví se o tzv. rebound efektu.

Počítače však zanechávaly výraznou uhlíkovou stopu už od začátku. Výroba 21,5palcového iMacu v roce 2010 si vyžádala asi 720 kg CO₂e, především kvůli energii potřebné na výrobu mikroprocesorů. A jakmile je počítač v provozu, spotřebuje přibližně 63 g CO₂e za hodinu.

Ve srovnání s datovými centry, která pohánějí informační věk, je ale uhlíková stopa domácího počítače zanedbatelná. Data na internetu jsou uložena na obrovských serverových farmách a databázích, jejichž kapacita neustále roste. Udržet tyto servery v chodu vyžaduje obrovské množství elektřiny – v roce 2010 to bylo asi 130 milionů tun CO₂e. Odhady navíc předpokládaly, že do roku 2020 se tento objem více než zdvojnásobí na 250 až 340 milionů tun.