Jak řídit svého šéfa

Mnoho lidí touží po vedoucí pozici, ale realita je taková, že šéfem se nestane každý. Zato téměř každý bude mít v práci nadřízeného. Přestože je to jednoduchá pravda, mnohem snáz najdete rady a návody, jak být skvělým manažerem, než jak být výborným podřízeným. To je překvapivé, vezmeme‑li v úvahu, jak zásadní vliv má vztah se šéfem na vaše kariérní vyhlídky i celkovou spokojenost v práci.

Tyto úryvky se snaží tuto nerovnováhu napravit a nabídnout praktické tipy a triky, jak zlepšit vztah s vaším manažerem. Stručně řečeno, naučíte se jednoduché, ale účinné strategie takzvaného „řízení směrem nahoru“ – tedy vědomého řízení vztahu s člověkem, který je nad vámi v hierarchii. Získáte sebejistotu a znalosti, které vám pomohou uspět v jakémkoli pracovním prostředí.

Na této cestě zjistíte mimo jiné, jak vycházet s introvertním manažerem, co si můžete odnést od nekompetentního šéfa a proč se někdy vyplatí u narcistického manažera zůstat, pokud je to jen trochu možné.

Když se snažíte budovat dobré vztahy s lidmi kolem sebe – včetně svého šéfa –, je důležité pochopit, co je motivuje. Jak obvykle komunikují? Odkud čerpají energii? Tyto rysy osobnosti souvisejí především s mírou introverze a extraverze daného člověka.

Zeptejte se tedy sami sebe: Je váš šéf spíše extrovert, nebo introvert? Pro jednoduchost je můžeme označit jako „Outie“ (extrovert) a „Innie“ (introvert).

Pozorujte chování svého nadřízeného. Šéf typu „Innie“ se často soustředí na vlastní myšlenky a nápady. Nemusí s vámi sdílet mnoho informací a svůj názor vám často řekne jen tehdy, když se na něj výslovně zeptáte. S kolegy příliš nevyhledává neformální kontakt a o důležitých rozhodnutích obvykle dlouho přemýšlí, takže na otázky reaguje pomaleji.

Naopak typický „Outie“ se zaměřuje na vnější svět lidí a vztahů. Rád se dělí o své znalosti – někdy až příliš. Většinou víte, co si myslí, protože vám to ochotně sdělí, a jeho přátelský přístup je vidět na častých interakcích s týmem.

Ani na jednom typu – ať už jde o „Innie“ nebo „Outie“ – není nic špatného, a to jak v roli šéfa, tak v roli podřízeného. Problémy nastávají hlavně tehdy, když se výrazně liší vaše míra extraverze od té šéfovy.

Naštěstí existují osvědčené strategie, jak s introvertním šéfem efektivně spolupracovat. Pokud jste například „Outie“ a pracujete pro „Innie“, pravděpodobně budete chtít víc interakce a zpětné vazby, než vám běžně poskytuje. V takovém případě buďte proaktivní: domluvte si s ním individuální schůzky a berte jako svůj úkol iniciovat setkání vy, místo abyste čekali, až se ozve on. Když už se ke svému introvertnímu šéfovi dostanete, snažte se zbytečně neodbíhat od tématu – lépe zareaguje, pokud rozhovor udržíte stručný a zaměřený na konkrétní úkol.

Naopak pokud jste „Innie“ a vyčerpává vás neustálá komunikace vašeho extrovertního šéfa „Outie“, i tady existují způsoby, jak situaci zvládnout. Především: extroverti potřebují mít pocit, že jsou slyšeni. Naslouchání, přikyvování a projevovaný zájem, zatímco dlouze mluví, může vztahu výrazně prospět. Dále si zvykněte vyjadřovat svůj názor, i když si nejste úplně jistí, jak přesně to formulovat. Extrovertům nevadí, když přemýšlíte nahlas, a otevřenou komunikaci vítají.

Nakonec je to právě váš komunikační přístup, co je klíčem k efektivnímu „řízení“ jak introvertů, tak extrovertů – a stejně tak i dalších dvou typů osobností, kterým se budeme věnovat v následující kapitole.

Často slýcháme, že bychom se k ostatním měli chovat tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Co když jsme ale natolik odlišní, že ve skutečnosti chceme, aby se k nám ostatní chovali jinak než k sobě navzájem?

Abychom s nadřízeným dobře vycházeli, musíme nejprve rozpoznat jeho pracovní typ osobnosti a podle toho přizpůsobit své chování.

V každém pracovním prostředí se opakovaně setkáváme s několika základními typy. Dva klíčové jsou „Pokrokář“ a „Harmonizátor“.

Pokrokář je posedlý výsledky. Je silně orientovaný na cíle a méně ho zajímá budování přátelských vztahů s kolegy. Působí sebevědomě, efektivně a pragmaticky, ale také chladně, náročně a dominantně.

Harmonizátor naopak klade větší důraz na to, aby bylo pracoviště příjemným místem k životu, než na samotné výsledky. Méně se soustředí na plnění cílů a více na to, aby byli lidé v týmu spokojení a v souladu. Kolegové ho vnímají jako laskavého a spolupracujícího, zároveň ho ale mohou považovat za slabého nebo příliš benevolentního.

Jakmile u svého šéfa rozpoznáte převahu pokrokářských nebo harmonizačních rysů, přizpůsobte tomu svůj přístup.

Pokrokáři jsou silně orientovaní na řešení a nechtějí se dlouze zabývat samotným problémem – chtějí, aby se věci rychle posouvaly kupředu. Když tedy jdete za pokrokářským šéfem s problémem, mějte už v hlavě i návrh řešení. Ideálně několik variant, aby si mohl rychle vybrat tu nejlepší. Pamatujte také, že Pokrokáři nemají trpělivost pro pouhé stížnosti – chtějí slyšet návrhy. Místo abyste si stěžovali na neorganizovaný IT systém, požádejte například o možnost pustit se do jeho zlepšení sami.

Šéf‑Harmonizátor má naopak na prvním místě soudržnost a dobrou atmosféru v týmu. Pokud tedy mezi vámi a kolegou vznikne konflikt, nebude nadšený, když ho do něj zatáhnete. Harmonizátoři se mezilidským sporům raději vyhýbají. Snažte se proto problém vyřešit přímo s dotyčným kolegou a vůči šéfovi zdůrazňujte, jak chcete přispět k lepší spolupráci celého týmu. I když budete své skutečné pocity částečně tlumit, Harmonizátor ocení, že kladete důraz na celkovou pohodu kolektivu.

Nakonec, i když si každý nepřeje být veden stejným způsobem, všichni chceme, aby se s námi zacházelo férově a s respektem.