Jak posuzovat lidi

Žádný člověk není ostrov a všichni potřebujeme spolupracovat, abychom dosáhli svých cílů. Realita je však taková, že někteří lidé jsou lepšími parťáky než jiní. Jsou tu ti, kteří vás podrží, a ti, kteří vás pomlouvají za zády; ti, kteří zůstanou věrní celý život, a ti, kteří vás opustí, jakmile pro ně přestanete být užiteční. To je tvrdá pravda.

Ještě těžší je, že velká část vašeho úspěchu – od kariéry až po rodinný život – závisí na schopnosti rozlišit mezi lidmi, kterým můžete důvěřovat, a těmi, kterým důvěřovat nemůžete. A právě tady přichází ke slovu tato kniha.

Objevíte, jaké jemné signály ve svém chování vám lidé kolem sebe neustále vysílají a jak je číst, abyste se mohli lépe rozhodovat, komu důvěřovat. Zjistíte, jak shromažďovat skutečně podstatné informace o člověku – od jazyka, který používá, přes jeho minulost až po osobní vzhled. A naučíte se dívat za to zjevné k nenápadným znamením, která odhalují skutečnou vnitřní povahu.

Říká se, že to nejlepší, co si v životě můžeme udržet, jsme my navzájem. Tato kniha je vaším průvodcem, jak poznat, které lidi byste nikdy neměli pustit ze života – a od kterých je naopak lepší držet se dál.

V tomto shrnutí se dozvíte tři typické rysy emocionálně nestabilních lidí, proč nemůžete důvěřovat někomu, kdo se nedokáže omluvit, a jaké otázky byste měli skutečně klást při pracovním pohovoru.

Jak dobře doopravdy znáte své kolegy? To je otázka, kterou si autor Robin Dreeke položil 11. září 2001. V té době byl mladým agentem FBI pracujícím v New Yorku. Když se toho dne odehrávaly hrůzy a chaos, někteří jeho kolegové neváhali a běželi směrem k hořícím dvojčatům, aby pomohli. Jiní se však stáhli a tiše se vzdali záchranných snah.

Tehdy si Dreeke uvědomil, že nedokázal předem odhadnout, kdo se zachová hrdinsky a kdo bude myslet jen na sebe. Ten den mu ukázal, jak důležité je umět chování lidí předvídat. Pokud to dokážete, víte, na koho se můžete spolehnout, když se situace zkomplikuje.

Klíčová myšlenka této kapitoly je: chování lidí lze často předvídat podle okolností, v nichž se nacházejí.

Když se snažíte odhadnout, jak se k vám někdo zachová, zvažte především: jak velkou má imunitu vůči následkům svého jednání? Často se říká, že moc korumpuje. Bohužel se zdá, že na tom něco je. Když má někdo hodně moci – například v podobě bohatství nebo vysoké funkce – má mnohem větší volnost chovat se špatně. Proč? Protože je do značné míry chráněn před důsledky svého chování. U mocných lidí je proto těžší předvídat, jak se zachovají – v mnoha situacích si prostě mohou dovolit dělat, co chtějí.

Naopak u někoho, kdo je velmi zranitelný, bývá chování obvykle snazší odhadnout. Zranitelný člověk je snadněji potrestán, když poruší pravidla, a proto má často pocit, že se musí chovat určitým způsobem. A to jeho jednání činí předvídatelnějším.

Abychom někoho dokázali správně posoudit, měli bychom také brát v úvahu, jak dlouho pravděpodobně vydrží náš vztah s danou osobou. To je důležité, protože v krátkodobých vztazích se lidé častěji chovají nepoctivě či bezohledně. Koneckonců, nebudou u toho, až se projeví důsledky jejich nespolehlivého chování – co by je tedy mělo brzdit? Naopak v dlouhodobém vztahu je mnohem více času na to, aby byli za své jednání odměněni nebo potrestáni, takže mají silnější motivaci chovat se dobře.

Možná vás napadne: nestačí se prostě řídit instinktem a důvěřovat vlastní intuici? Intuice je ale nespolehlivá. V praxi většinou znamená, že důvěřujeme těm, kdo jsou nám sympatičtí, a nedůvěřujeme těm, kdo nám sympatičtí nejsou. Jenže pravděpodobně znáte někoho, koho máte rádi, ale přesto mu nemůžete svěřit nic důležitého. Nebo naopak někoho, s kým si lidsky příliš nesedíte, ale v krizové situaci se na něj můžete spolehnout.

Pokud ano, pak chápete, proč samotná intuice k předvídání chování nestačí.

Většina z nás chce být úspěšná. Ale chtějí lidé kolem vás, abyste byli úspěšní i vy? Pravděpodobně znáte některé, kteří vás podporují a mají skutečně na srdci vaše dobro. Téměř jistě ale znáte i takové, kterým je v podstatě jedno, jestli uspějete, nebo ne.

Při rozhodování, komu důvěřovat, je zásadní umět rozlišit, kdo je kdo. Je nutné dokázat rozpoznat ty vzácné jedince, kteří věří, že váš úspěch je i jejich úspěchem. To jsou lidé, kteří se budou aktivně snažit pomoci vám dosáhnout vašich cílů. Chrání vás před negativními důsledky a hledají způsoby, jak podpořit vaše zájmy.

Zní vám tito „osobní šampioni“ jako postavy z pohádky? Nejsou. Jen si uvědomují, že je v jejich vlastním zájmu, abyste uspěli.

Hlavní myšlenka je: důvěřujte těm, kteří věří, že vyhrávají, když vyhráváte vy.

Jaké projevy chování naznačují, že někdo do vašeho úspěchu skutečně investuje? Zaprvé si všímejte lidí, kteří jsou ochotni přizpůsobit svůj pracovní styl tomu vašemu a pracovat vaším tempem. Tím vám dávají najevo, že jsou ochotni vynaložit úsilí, aby vám pomohli naplno rozvinout váš potenciál. Může se to projevit i v něčem tak jednoduchém, jako je ochota sejít se v čase, který vyhovuje především vám, místo aby trvali na vlastním rozvrhu.

Zadruhé, lidé, kteří do vás investují, jsou ochotni vám prokazovat laskavosti, i když je o to výslovně nepožádáte. A co je zajímavé – tím, že vám pomáhají, si vás často ještě víc oblíbí. Proč? Protože nelibost vůči někomu, komu jsme právě pomohli, v nás vyvolává kognitivní disonanci – nepříjemný pocit, kdy se naše chování a vnitřní postoje rozcházejí. Lidé se tomuto pocitu obvykle snaží vyhnout. Když vám tedy někdo pomůže, má tendenci své pocity vůči vám „srovnat“ tím, že si vás začne více vážit.

Stejně důležité je ale umět rozpoznat i ty, kteří si nemyslí, že váš úspěch je i jejich úspěchem – zejména na pracovišti. Pokud například váš šéf povýší někoho jiného na pozici, o kterou jste se ucházeli, je to silný signál, že do vás neinvestuje. Úspěch nadřízených je často přímo spojen s úspěchy jejich podřízených. Tím, že dal přednost někomu jinému, vám v podstatě říká, že nevěří, že byste dokázali posílit jeho či její vlastní úspěch tak jako jiný kandidát.

Pracujete‑li pro někoho, kdo se o vaši budoucnost zjevně nezajímá, může být na místě začít uvažovat o jiných pracovních příležitostech.