Jak mumbo jumbo dobylo svět

Cítili jste někdy, že v současných západních společnostech není něco úplně v pořádku? Zastavili jste se někdy a přemýšleli o tom, proč je tolik lidí zklamaných z mainstreamové politiky, nebo jak se z knih o „sebezdokonalování“ stal průmysl v hodnotě jedenácti miliard? Kniha Jak mumbo jumbo dobylo svět zkoumá nepříjemnou pravdu, že mnoho aspektů našich životů je určováno méně rozumem a více pověrami a iracionalitou. V tomto shrnutí se dozvíte, jak ekonomické pověry přispěly k dnešní míře příjmové nerovnosti, co je poststrukturalismus a proč je dobré mít se před ním na pozoru, a také proč teorie „střetu civilizací“ nemá oporu v realitě.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč bohatí lidé dál bohatnou, zatímco chudí upadají do stále hlubší bídy? Odpověď spočívá v základní filozofii, která formuje většinu hlavního proudu západní politiky – ať už na pravici, nebo na levici politického spektra: v neoliberalismu.

Neoliberalismus je přesvědčení, že cestou k ekonomické prosperitě nejsou vládní zásahy, ale volné trhy. Tato víra bývá často spojována s tzv. nabídkovou ekonomikou, která se stala populární v 80. letech 20. století. Ve skutečnosti však šlo jen o chytré přejmenování dávno vyvrácených teorií „trickle down“, podle nichž zbohatnutí bohatých automaticky zajistí, že bohatství „prosákne“ k lidem ze středních a nižších vrstev.

Zastánci této filozofie tvrdí, že takový systém je při přerozdělování bohatství mnohem efektivnější než stát. Historie ale vypráví jiný příběh. Neoliberální politiky, které se v 80. letech dostaly do hlavního proudu ve Spojeném království a ve Spojených státech, se ukázaly jako katastrofální.

Když se v roce 1979 dostala v Británii k moci Konzervativní strana, tehdejší premiérka Margaret Thatcherová začala postupně rozebírat sociální stát – záchrannou síť vybudovanou po druhé světové válce. Hned v prvním roce vlády drasticky omezila veřejné výdaje a velmi rychle se ukázalo, jak škodlivé tyto kroky pro zemi jsou. Inflace například vzrostla o 11 procentních bodů, průmyslová výroba se propadla do hluboké recese a na konci třetího roku Thatcherové u moci stoupla nezaměstnanost z 5,7 na 13 procent.

Na druhé straně Atlantiku mezitím v roce 1981 nastoupil do Bílého domu Ronald Reagan a snížil nejvyšší sazbu daně z příjmu z 70 na 50 procent. V důsledku toho se během pěti let zvýšil státní dluh z 900 miliard dolarů na tři biliony. Tyto politiky zdecimovaly dělnickou i střední třídu. Za Reagana reálné mzdy klesaly a pracovní místa se přesouvala na levnější pracovní trhy, například do Číny. Výsledkem byla v roce 1982 nezaměstnanost kolem deseti procent – nejvyšší od doby velké hospodářské krize.

Není náhoda, že knihy o osobním rozvoji začaly prudce nabývat na popularitě právě ve chvíli, kdy neoliberální ekonomická politika začala ničit ekonomiky Spojených států a Velké Británie. Byla to doba, kdy se miliony lidí náhle ocitly v zoufalé snaze najít nové cesty k úspěchu.

Mnohé z nejprodávanějších titulů tohoto žánru však nejsou ani zdaleka tak převratné, jak o sobě tvrdí. Naopak – některé z nejúspěšnějších knih o seberozvoji vydělaly miliony dolarů, aniž by přinesly jedinou skutečně originální myšlenku.

Vezměme si například superhvězdu průmyslu osobního rozvoje Tonyho Robbinse, jehož čisté jmění se odhaduje na zhruba 480 milionů dolarů. Ve své bestsellerové knize Neomezená moc halí zcela běžné principy do metafor a prezentuje je jako průlomové objevy. Tvrdí například, že k upečení nejlepšího čokoládového dortu na světě stačí řídit se receptem. Jinými slovy: dobrý způsob, jak se naučit nějaké dovednosti, je následovat příklad někoho jiného. To ovšem není nijak převratná myšlenka.

Jak tedy dokázal přitáhnout tak obrovskou pozornost? Protože úspěch v moderním světě nezáleží tolik na tom, co říkáte, ale na tom, jak to říkáte – jak dokážete svá slova zabalit, aby působila co nejpřitažlivěji.

A Robbins není sám. Mnoho dalších slavných autorů knih o osobním rozvoji využilo naprostý nesmysl k tomu, aby si vydobyli mediální pozornost a slávu. Novodobý „guru“ Deepak Chopra například vydělává kolem 20 milionů dolarů ročně jen na prodeji knih a pořádání duchovních retreatů. Moudrost, kterou nabízí, je však často založena na iracionálních představách, které by kdokoli s elementárním smyslem pro logiku snadno rozebral.

Chopra například tvrdí, že stárnutí je proces, který se „učíme“ tím, že pozorujeme, jak stárnou ostatní – a že stejný princip platí i pro nabývání majetku. Jinými slovy: můžete zbohatnout tím, že se „naučíte“ od těch, kteří už bohatí jsou. Mnoho lidí pak propadá iluzi, že čím více jeho knih si koupí, tím lépe se „naučí“ být bohatí. A přestože jsou jeho myšlenky očividně falešné, získal si řadu celebrit, mezi nimi i tak známá jména, jako byl Michael Jackson nebo Hillary Clintonová.