Inteligentní neposlušnost

Když vám policista řekne, co máte dělat, poslechnete? Nejspíš ano, okamžitě se podřídíte. A co když vám letuška před vzletem oznámí, abyste si vypnuli mobilní telefon – uděláte to? Ano, samozřejmě. V obou případech uposlechnete jejich pokyny. A společnost to od vás očekává. Aby mohl svět hladce fungovat, jsme vedeni k tomu, abychom dělali to, co nám říkají druzí, zejména lidé v autoritativních pozicích.

Ale měli bychom vždycky? Tyto úryvky ukazují, že bez ohledu na to, co nám společnost naznačuje, je často nezbytné, nebo dokonce správné příkaz neuposlechnout – zejména tehdy, když by mohl vést k újmě nebo katastrofě. Když pochopíme, za jakých podmínek je na místě neposlušnost, můžeme přispět k tomu, aby byl svět lepším místem.

V těchto úryvcích zjistíte, proč byste neměli přijímat lékařské pokyny od nemocničního uklízeče; proč může inteligentní neposlušnost pomoci zabránit leteckým haváriím; a proč byste měli své děti učit, aby se ptaly, místo aby jen slepě poslouchaly.

Považujete se za poslušného člověka? Většina lidí by odpověděla: „Ne! Rozhoduji se sám za sebe.“ Ale představte si, že pracujete v jaderné elektrárně a váš šéf vám narychlo nařídí, abyste odstavili reaktor. Udělali byste to? Pravděpodobně ano, bez většího váhání.

Proč ale v takovém případě jednáme tak rychle a příkaz bez řečí splníme? Protože některé situace poslušnost vyžadují, zatímco jiné ne. Aby systém mohl oprávněně požadovat vaši poslušnost, musí splňovat určité podmínky.

Za prvé, systémy, které vyžadují poslušnost, by měly mít pravidla a příkazy, jež jsou „rozumně spravedlivé“ – tedy založené na morálních principech a schopné zajistit, aby systém správně fungoval. Naopak systémy, jejichž pravidla jsou libovolná nebo vedou k negativním důsledkům (například k utrpení druhých), by neměly být slepě dodržovány.

Za druhé, člověk, který dává příkazy, musí mít svou autoritu nad ostatními legitimně a jednat kompetentně. Například zkušená neurochirurgyně, která dává pokyny mladšímu kolegovi během operace mozku, má jak potřebnou odbornost, tak legitimní autoritu. Pokud by mladší lékař její odborné znalosti ignoroval, následky by mohly být závažné.

Jiná situace ale nastává, pokud nemocniční údržbář udílí mladému lékaři pokyny ohledně operace mozku – nebo pokud naopak starší lékař dává údržbáři rady, jak nejlépe vytírat podlahy. V takových případech příkazy nevycházejí z kompetence ani z legitimní autority.

A konečně, příkaz by měl být konstruktivní. Pokud by jeho splnění způsobilo více škody než užitku, neměl by být vykonán. Poslouchat nemorální příkazy je špatné a ten, kdo je vykoná, může nést odpovědnost za škody způsobené svým jednáním. Například pachatelé nacistických válečných zločinů se snažili hájit tím, že „jen plnili rozkazy“. Tento argument byl odmítnut a mnozí z nich byli za své hrůzné činy odsouzeni.

Poslušnost vůči zákonům, rozkazům a předpisům je jedním ze základů naší společnosti. Očekává se, že zastavíme na červenou, zaplatíme daně nebo ztlumíme hudbu ve dvě ráno – a obvykle se těmito pravidly řídíme.

Jak ale ukázala předchozí část, existují situace, kdy je poslušnost nebezpečná nebo dokonce nemorální. Většina kultur vychází z předpokladu, že poslušnost je dobrá a neuposlechnutí špatné, ale v mnoha případech je takové černobílé uvažování nedostatečné.

Představte si například, že zdravotní sestra dostane od lékaře pokyn podat lék pacientovi se srdečními problémy, přičemž sestra ví, že by tento lék pacienta zabil. Upozorní lékaře na své obavy, ale ten tvrdošíjně trvá na svém. Je zdravotní sestra povinna lék přesto podat? Samozřejmě že ne – pacienta by to stálo život.

Takové rozumné odmítnutí splnit příkaz se nazývá inteligentní neposlušnost. Povaha naší společenské organizace však způsobuje, že mnozí z nás tohoto práva nevyužívají. Místo toho většina lidí považuje za jednodušší uposlechnout i špatný rozkaz, než riskovat střet s autoritou.

V praxi je často „výhodnější“ špatný příkaz splnit, protože říct „ne“ by nás mohlo stát práci nebo kariéru. Představte si, že jste marketingový ředitel a generální ředitel vám nařídí zvýšit ceny všech produktů o 25 procent. Pravděpodobně poslechnete, i když víte, že tento krok poškodí vztahy se stávajícími zákazníky a firmu bude stát spoustu peněz. Odmítnout by mohlo znamenat, že přijdete o důležité projekty, nebo – v horším případě – o práci.

Souhlasit s tímto špatným nápadem je jednoduše snazší – alespoň z krátkodobého hlediska. Právě v takových chvílích se ukazuje skutečná síla inteligentní neposlušnosti. Zbývající úryvky ukážou, jak ji uplatňovat v praxi.