Informace nechce být svobodná

Internet je sice relativně mladý, ale už zcela změnil způsob, jakým komunikujeme, navazujeme vztahy a poznáváme svět. Otevřel také zcela nové způsoby, jak konzumovat obsah – ať už jde o hudbu, filmy nebo knihy. Dnes žijeme ve světě sdílení souborů, kde se placení za hudbu, filmy či software může zdát zastaralé, protože obvykle je možné je stáhnout zdarma.

Když jsou zastánci sdílení souborů kritizováni, brání se tvrzením, že informace chtějí být svobodné. Je to ale opravdu pravda? V tomto shrnutí se dozvíte, proč je potřeba změnit autorské právo, proč není rozumné „zamykat“ vlastní obsah a jak jedna škola v Pensylvánii špehovala své studenty.

Často se říká, že nástup internetu urychlil pád nahrávacích společností a tradičního pojetí autorského práva. Velké labely už nemají takový vliv na to, kdo se stane další velkou hudební hvězdou. Hvězdy dnes vznikají i zanikají online a internet má pro jejich úspěch vlastní pravidla.

V takovém prostředí mohou i dříve neznámé indie kapely, jako byli Arctic Monkeys, dosáhnout obrovského úspěchu. Jak je to možné? Internet zásadně změnil způsob, jakým spotřebitelé přistupují k tvůrčímu obsahu. Chcete-li si poslechnout píseň nebo se podívat na obraz, už nemusíte kupovat celé album nebo si kupovat vstupenku do muzea – stačí se připojit k internetu.

Lidé si tak postupně zvykají na bezplatný přístup. Sledujeme filmy online, posloucháme hudbu na YouTube, vyhledáváme obrázky. V takovém prostředí by se mohlo zdát, že umělci musí mít velké potíže uživit se vlastní tvorbou. Ve skutečnosti to tak ale není. Když mají lidé možnost, stále chtějí za kvalitní obsah platit.

Od počátků umění existovali lidé ochotní tvorbu financovat. V minulosti měli obrovský vliv na tvůrčí proces mecenáši umělců, jako byl Michelangelo. V nedávné minulosti tuto roli převzaly velké nahrávací společnosti, například EMI, které platily kapelám jako The Beatles za jejich hudbu. A dnes, díky internetu, mohou milovníci umění podporovat tvůrce přímo.

Internet je tedy ve skutečnosti pro umělce výhodou. Když lidé dostanou tvůrčí obsah zdarma – třeba hudbu na YouTube – mnozí si ji poslechnou, ocení ji a jdou dál, aniž by utratili jedinou korunu. Vždy se ale najde určitá část publika, která chce umělce podpořit a ocenit tím, že zaplatí, zvlášť pokud je to jednoduché.

Pokud stačí zadat název písně do iTunes Store nebo jiné služby, část spotřebitelů vždy zaplatí „svůj díl“ místo toho, aby si někde stahovali nelegální soubor v horší kvalitě.

Internet otevřel bezprecedentní přístup k obsahu. To přirozeně vyvolává obavy z autorských práv jak u tvůrců, tak u spotřebitelů. Jak ale může autor vydělávat a zároveň zabránit pirátství a nekontrolovanému šíření své práce?

Jednou z možností jsou tzv. digitální zámky. Digitální zámek je v podstatě algoritmický způsob, jak obsah „uzamknout“ a chránit ho, dokud není zadán správný klíč; teprve pak se obsah převede zpět do čitelné podoby. Tyto klíče se používají téměř všude – od čteček Kindle až po DVD přehrávače.

Problém je v tom, že digitální zámky ve skutečnosti nefungují: jakýkoli schopnější programátor, který má pár dní času, může klíč poměrně snadno prolomit. Ačkoli je tento typ ochrany široce využíván například společnostmi Amazon nebo Sony, rozhodně není neprůstřelný.

Stačí si připomenout hackera vystupujícího pod přezdívkou Muslix64, který prolomil klíč k HD-DVD přehrávači během chvilky. Informace o tom, jak takové DVD přehrát na jakémkoli zařízení, se pak bleskově rozšířily po celém internetu.

Je tu ale ještě další problém: zprostředkovatelé, kteří digitální zámky vytvářejí, mohou váš obsah fakticky držet jako rukojmí. Jakmile necháte prostředníka – například distributora – aby váš obsah „uzamkl“, získá kontrolu nad tím, kdo k němu bude mít přístup.

Na vlastní kůži to poznalo nakladatelství Hachette, jeden z největších vydavatelů na světě. Souhlasilo s tím, že všechny jeho knihy prodávané na Amazonu budou chráněny digitálním zámkem. Když ale Hachette odmítlo nespravedlivé přepracování smlouvy, Amazon zareagoval okamžitě: během několika hodin přestaly být knihy tohoto nakladatelství na Kindle dostupné – včetně titulů slavných autorů, jako je J. K. Rowlingová.

Hachette přitom v podstatě nemohlo udělat nic jiného než si stěžovat. Je tedy zřejmé, že digitální zamykání obsahu není příliš užitečné – a může být dokonce nebezpečné.