Hodné holky nedostanou kancelář na rohu

Věděli jste, že i po desetiletích pokroku v oblasti práv žen si ženy po celém světě stále dlouhodobě vydělávají méně než muži? Ženy také mnohem méně často zastávají vysoce vlivné pozice. Například mezi generálními řediteli firem z žebříčku Fortune 500 tvoří ženy jen asi 3,8 procenta. Ani v západních zemích ještě ženy nejsou na stejné úrovni jako muži.

Důvodů této nerovnosti je mnoho a většinu z nich nemůže změnit jedna jediná žena. Přesto existuje něco, co změnit můžete: pokud jste žena, je velmi pravděpodobné, že jste se v průběhu života naučila nevědomky sama sebe sabotovat. Možná se například vyhýbáte asertivnímu chování ze strachu, že budete označena za „příliš dominantní“, nebo se zdráháte soutěžit, protože soutěživost „není ženská“.

Kniha „Hodné holky nedostanou kancelář na rohu“ upozorňuje na typické chyby, které ženám brání dosáhnout jejich plného potenciálu. Pomůže vám naučit se prosadit v konkurenčním prostředí, jako je pracoviště, a najít správnou rovnováhu mezi přijetím vlastní ženskosti a tím, abyste neudělala chybný krok ve hře, kterou stále převážně řídí muži.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč některé dívky s úlevou vydechnou, když v Monopolu prohrají,
• proč by méně úsměvů mohlo být klíčem k povýšení,
• proč můžete pracovat prakticky 24 hodin denně a přesto se povýšení nedočkat,
• a proč není nic nemorálního na tom, využívat své kontakty a vztahy.

Věděli jste, že ještě v roce 1934 ztrácela Američanka své občanství, pokud se provdala za cizince? Nebo že až do roku 1977 nesměla vdaná žena v západním Německu podepsat pracovní smlouvu bez souhlasu manžela? V mnoha západních zemích nebyli muži a ženy před zákonem skutečně rovni až do poloviny dvacátého století. Ve skutečnosti většina Američanek a Evropanek získala volební právo teprve na konci první světové války.

Od té doby se hnutí za práva žen v mnoha západních zemích úspěšně zasadila o téměř úplnou rovnost pohlaví před zákonem – pokud však jde o kariéru, ženy jsou stále v nevýhodě.

Ženy například systematicky vydělávají méně než muži. Ve Spojených státech dostávají Hispánky v průměru jen 59 procent toho, co za stejnou práci vydělají Hispánci. A i když jsou na tom bělošky o něco lépe, stále dosahují pouze asi 77 procent příjmů svých mužských kolegů.

Rozdíl se navíc objevuje už na samém začátku kariéry: v prvním roce po ukončení vysoké školy vydělávají absolventky v průměru o 8 procent méně než jejich mužští vrstevníci; po dvaceti letech se tento rozdíl prohlubuje zhruba na 20 procent.

Nejde však jen o problém Spojených států: ženy mají po celém světě menší šanci dostat se na dobře placené a vysoce vlivné pozice. Jen asi 8 procent všech vrcholových manažerů na světě tvoří ženy a na celé planetě je v daném okamžiku nejvýše kolem dvaceti žen v čele států či vlád.

Cítila jste se někdy provinile, když jste v Monopolu měla vítěznou šňůru? Možná vás překvapí, že taková reakce je u žen velmi častá, zatímco u mužů spíše výjimečná. Je za tím nějaká vrozená ženská neochota soutěžit, nebo něco jiného?

Ve skutečnosti jsou dívky vychovávány k tomu, aby usilovaly o soucit a fyzickou přitažlivost – nikoli o úspěch a sebedůvěru. Od raného dětství se učí, že budou „úspěšné“ jen tehdy, pokud si získají sympatie lidí kolem sebe. Jsou chváleny a odměňovány za to, že jsou zdvořilé a poddajné, a trestány za agresivní chování, zatímco u chlapců se agresivita mnohem více toleruje.

Genderové dělení dětských hraček tato očekávání jen posiluje. Mnoho hraček, které obvykle dostávají dívky, souvisí s přitažlivostí a mateřstvím – například panenky Barbie. Typické hračky pro chlapce se naopak vztahují k boji a soutěži, jako jsou akční figurky zápasníků.

A odlišné zacházení nekončí dětstvím: i u dospělých žen je asertivita a soutěživost často zrazována. Proč? Protože odporuje zažitým stereotypům ženskosti, jako jsou pasivita, přizpůsobivost a soucit. Úroveň soutěživosti, která je u mužů považována za normální, může u ženy vyvolat nevoli.

Představte si například reakci veřejnosti, kdyby kandidátka ve volbách oslavovala své vítězství nad soupeřem tím, že by divoce bouchala pěstí do vzduchu. Tato neustálá očekávání vedou k tomu, že pokud se žena chová stejně asertivně jako muž, může být zesměšňována nebo kritizována jako „šéfová“ či „příliš panovačná“.

Představte si novou lékařskou ředitelku nemocnice, která zjistí, že si někteří lékaři občas dopřávají při službě alkohol. Pokud předstoupí před personál a zavede program náhodného testování na alkohol, je velmi pravděpodobné, že o ní někteří začnou mluvit jako o „šéfové“ – nebo dokonce o „mrše“.