Házení kamenů na autobus Googlu

Motto společnosti Google zní: „Nebuďte zlí.“ Ale dodržuje tento technologický gigant své heslo? Mnoho obyvatel San Franciska má pocit, že firma svou filozofii pomoci lidem zradila. Proč?

S technologickým boomem v oblasti zálivu zažily mnohé historické čtvrti San Franciska dramatický nárůst nájmů. Nastěhovali se do nich dobře placení technici, zatímco učitelé a další veřejní zaměstnanci – lidé, kteří vydělávali výrazně méně – byli nuceni se odstěhovat. Tato prohlubující se krize vyvrcholila s nástupem takzvaných „autobusů Googlu“. Technologický gigant začal využívat veřejně financované autobusové zastávky k nástupu zaměstnanců do soukromých, klimatizovaných autobusů, které je vozily do práce po celém poloostrově.

Vypukly protesty a v Oaklandu místní obyvatelé dokonce na tyto autobusy házeli kameny. Střet se však netýkal jen samotných soukromých autobusů, ale především propasti mezi těmi, kdo mají, a těmi, kdo nemají – nerovného rozdělení společenských výhod. Právě o tom jsou tyto úryvky.

Digitální ekonomika vytváří růst pro ty, kteří už peníze mají, zatímco ostatní spíše chudnou. Tyto texty nabízejí stručný přehled industrializace a ukazují, že podnikání bylo vždy především o udržení elit u moci a v privilegovaném postavení.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč je online obchod nespravedlivý vůči malým podnikům,
• proč zkrácení pracovní doby ve skutečnosti zvyšuje produktivitu i spokojenost lidí,
• a jak jeden okres v Massachusetts zavedl vlastní měnu.

Kdysi dávno musel člověk každý produkt na trhu buď vyrobit, nebo sám prodávat. Když jste si například sedli do restaurace, museli jste si jídlo objednat u číšníka. Dnes můžete zajít do McDonaldu a objednat si burger u automatu.

Co to znamená pro zaměstnance? Lidé po celém světě přicházejí o práci. Neúprosné úsilí firem o růst ve skutečnosti bere lidem pracovní místa. Pokles zaměstnanosti se často svádí na počítače, ve skutečnosti za ním ale stojí naše chamtivá posedlost růstem. Firmy jsou tak dychtivé expandovat, že kdykoli mohou, nahrazují lidi levnějšími stroji.

Jak jsme se do této situace dostali? Proč se jako společnost spoléháme na tak malé množství bohatých firem, pokud jde o zaměstnanost a ekonomickou prosperitu?

Odpověď začíná u systému blízkovýchodních bazarů – otevřených trhů pro výměnu zboží i myšlenek. Evropané, kteří se účastnili křížových výprav, tuto myšlenku trhu přenesli zpět do Evropy. Zavedení otevřených trhů vedlo k rychlému ekonomickému růstu a k rozmachu obchodnické třídy – lidí, kteří dokázali přímo směňovat produkty a služby bez prostředníků.

Řemeslník tak například mohl zajít na trh a koupit oves přímo od sedláka za cenu odpovídající jeho skutečné hodnotě, protože už nemusel platit provizi obilnímu obchodníkovi. Jak obchodnická třída bohatla, aristokracie začala ztrácet majetek i vliv.

Proto aristokraté začali vytvářet monopoly a postupně zavedli shora řízený ekonomický systém, který v podstatě používáme dodnes. Otevřený trh rozbili tím, že některým firmám udělili výhradní práva v jednotlivých odvětvích výměnou za podíl na jejich zisku. Tím omezili obchod na bazarech a přesměrovali ho přes privilegované podniky.

To nakonec vedlo k našemu modernímu tržnímu systému, v němž lidé pobírají mzdu od firem, které trh ovládají, místo aby mezi sebou přímo směňovali zboží a služby.

Otevřený trh dává každému možnost prodávat i nakupovat jakékoli zboží. Digitální trh by měl fungovat stejně, ve skutečnosti však jen posílil velké korporace. Online obchod dnes zajišťuje, že skutečně efektivně dokáže oslovit největší skupiny zákazníků jen několik málo firem.

Šéfredaktor časopisu Wired Chris Anderson kdysi předpověděl, že internet usnadní menším firmám propagaci jejich produktů a služeb. Praxe ale ukázala opak.

Podívejme se na online hudební průmysl. Dnes tvoří hitové skladby ještě menší procento z celkového objemu prodané hudby než dříve. Například 94 procent skladeb nabízených na iTunes prodalo méně než 100 kopií.

Trh s fyzickými alby fungoval jinak. Když byla hlavním způsobem distribuce hudby CD a desky, 20 procent všech dostupných alb tvořilo 80 procent všech prodejů – a tedy spodních 80 procent trhu odpovídalo 20 procentům prodaných alb.

Proč se to v digitální éře změnilo? Protože z trhu vymizel lidský prvek výběru. Online platformy dnes používají roboty a algoritmy k řízení nákupů. Jakmile se skladba dostane do doporučovacího seznamu, prodeje vyskočí. Tento nárůst se vrací do automatizovaného systému, který pak generuje doporučení na podobné skladby. Jakmile je tedy píseň jednou doporučena, vstoupí do smyčky, která ji neustále zobrazuje dalším uživatelům a dál podporuje její prodej.

A které písně se do této lukrativní doporučovací smyčky dostanou? Ty, za jejichž zviditelnění platí hudební společnosti online platformám. Tyto platformy jsou tak ve skutečnosti obchodními nástroji hudebního průmyslu.

Jako spotřebitelé jsme se stali otroky doporučovacích algoritmů. Na internetu je ohromné množství hudby; jeden člověk by ji nikdy nedokázal celou projít. Proto se spoléháme na zmanipulované žebříčky popularity a automatizované algoritmy, které nám „pomáhají“ hudbu vybírat.