Guantánamo: Deník

V roce 2005 začal Mohamedou Ould Slahi (MOS), vězeň v Guantánamu, sepisovat podrobný záznam o tom, jak se dostal do americké vazby. Jeho vyprávění sahá až k prvnímu výslechu na začátku roku 2000 a popisuje jeho zatčení a výslechy v různých zemích, včetně Senegalu, Jordánska a samozřejmě Kuby, na americké námořní základně na jihovýchodním cípu ostrova.

Přestože nikdy nestanul před soudem a trvale prohlašuje svou úplnou nevinu, zůstává ve vězení více než deset let od svého prvního zatčení. Tento text, který byl jeho americkými vězniteli silně upraven a cenzurován, se přesto dostal na veřejnost. Kniha, založená na jeho výpovědi, vypráví jeho strhující příběh.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč bylo mučení Mohamedoua Oulda Slahiho schváleno americkou vládou; proč jsou lékaři využíváni k tomu, aby udržovali vězně v takovém stavu, aby mohli být dál mučeni; a proč se američtí vyšetřovatelé vydávali za příslušníky MOSovy rodiny.

O zálivu Guantánamo jste už jistě slyšeli, ale kolik toho skutečně víte o zkušenostech lidí, kteří jsou tam zadržováni? Jedním z dlouhodobých vězňů je Mohamedou Ould Slahi, zkráceně MOS, a toto je příběh o tom, jak se ocitl v jednom z nejznámějších detenčních center na světě.

Autor se narodil v roce 1970 v Mauritánii, zemi v severozápadní Africe. Byl devátým z dvanácti dětí, které se narodily obchodníkovi s velbloudy. Otec zemřel krátce poté, co se rodina přestěhovala do hlavního města Nouakchottu, a autor se tak už v mladém věku stal hlavním živitelem rodiny.

V roce 1988 získal stipendium na Univerzitě v Duisburgu v Německu a odcestoval tam studovat elektrotechniku. V roce 1991 se zapojil do protikomunistického odboje v Afghánistánu a složil přísahu věrnosti al-Káidě – organizaci, kterou tehdy podporovaly západní země, zejména Spojené státy.

Situace se však změnila, když komunistická vláda padla a afghánští mudžáhidové začali bojovat mezi sebou. V té chvíli se autor vrátil do Německa a podle svého vyprávění přerušil veškeré vazby na al-Káidu. Dokončil studium a zůstal v Duisburgu se svou manželkou.

Protože mu však brzy končila německá víza, úspěšně požádal o kanadské a v listopadu 1999 se přestěhoval do Montrealu. Během pobytu v Kanadě navštěvoval mešitu, do níž dříve chodil alžírský imigrant a člen al-Káidy Ahmed Ressam.

Proč je Ressam tak důležitý? Americká pohraniční stráž ho 14. prosince 1999 zatkla poté, co odmítl kontrolu a poskytl falešné údaje. Jeho zatčení však odhalilo něco mnohem většího: plán známý jako Millennium Plot, tedy přípravu bombového útoku na mezinárodní letiště v Los Angeles (LAX).

Po odhalení Ressamova plánu policie vyslýchala montreal­skou imigrantskou komunitu – a autora zvlášť.

V lednu 2000 byl autor už dvanáct let mimo svou vlast a rozhodl se vrátit, aby navštívil rodinu. Nastoupil na let do Dakaru v Senegalu a plánoval se svými bratry dojet zbytek cesty do Nouakchottu v Mauritánii autem.

Cesta se však vůbec nevyvíjela podle plánu. Po příletu do Dakaru se autor setkal se dvěma bratry a několika jejich přáteli, ale skupina byla cestou k autu zadržena. Autora, jeho bratry i jejich přátele zadrželi speciální agenti, spoutali je a naložili do nákladního vozu, kterým je odvezli do vazby.

Následující ráno je vyslýchali senegalští i američtí vyšetřovatelé. Autora se ptali, zda zná někoho, kdo používá jméno Ressam a byl zatčen v souvislosti s Millennium Plotem. Tvrdil, že o tomto muži nic neví, a byl předán ze senegalské vazby do rukou amerických úředníků.

Po odjezdu ze Senegalu byl převezen do Mauritánie, kde ho američtí vyšetřovatelé odvedli na velitelství bezpečnostní policie. V noci byl budívan k dalším výslechům, během nichž byl obviňován z organizování Millennium Plotu a vyzýván, aby poskytl informace o Ressamovi a dalších teroristech.

Po několika výslechových sezeních, kdy byl bez spánku a podvyživený, byl autor jen stínem svého dřívějšího já. Místo aby mu pomohla, kanadská vláda se na vyšetřování podílela tím, že poskytla přepisy jeho telefonních hovorů. Tyto informace vedly americké vyšetřovatele k tomu, že trvali na tom, aby vysvětlil význam slov „čaj“ a „cukr“, která se objevovala v několika hovorech. Autor opakovaně tvrdil, že nejde o žádný kód a že mluvil skutečně jen o čaji a cukru.

Po několika dnech výslechů byl autor 19. února 2000 propuštěn a konečně mohl pokračovat domů do Mauritánie. Netušil však, že jeho útrapy teprve začínají.