Frederick Douglass

Jméno Fredericka Douglasse má v dějinách Spojených států velkou váhu – a z dobrého důvodu. Narodil se jako otrok, a přesto dosáhl takového postavení, že se stal respektovanou osobností v republikánské straně Abrahama Lincolna. Jen málokdo mluvil o otázkách občanských práv s takovou autoritou, jasností a výmluvností jako on a dokázal přesvědčivě vysvětlit, proč Amerika nemůže přežít, dokud bude existovat otroctví.

V těchto biografických kapitolách sledujeme, jak Frederick Douglass dosáhl takového vlivu v americké politice a co z něj učinilo ikonu, jakou je dnes. Zároveň se věnují i některým kontroverzním aspektům jeho života, včetně roztržky s vůdci hnutí za volební právo žen.

Co však zůstává nepopiratelné, je skutečnost, že Douglass nastavil mimořádně vysokou laťku pro všechny, kdo po něm v boji za občanská práva přišli. Svým osobním svědectvím o hrůzách otroctví oslovoval lidi po celém světě, a přesto si uchoval víru, že Amerika dokáže tuto temnou kapitolu svých dějin překonat. Jeho sen o národě, který naplní svůj slib rovnosti pro všechny, zůstává dodnes světlem, jež mnohé inspiruje.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak Douglass během svého otroctví tajně pokračoval ve vzdělávání, jak mu cesta do Evropy otevřela cestu k právní svobodě ve Spojených státech a jaké tragické okolnosti provázely smrt jeho první manželky.

Pozoruhodný život Fredericka Douglasse začal na farmě v Marylandu, kde se narodil v únoru 1818. Jeho matka byla mladá otrokyně pracující na plantáži, a proto se Douglass narodil jako otrok. Protože bylo běžné, že otrokyně byly znásilňovány svými pány, je možné, že Douglassovým otcem byl právě jeho majitel – jisté to však není.

Tragicky bylo rovněž běžné, že byly matky od dětí oddělovány. Když bylo Douglassovi pouhých šest let, byl od matky odvezen a poslán pracovat pro zetě svého majitele, Thomase Aulda. V osmi letech se znovu stěhoval – tentokrát s rodinou Auldových do města Baltimore v Marylandu.

To se ukázalo jako nesmírně šťastná okolnost, protože, jak Douglass brzy poznal, městští otroci byli ve srovnání s nelidskými útrapami otroků na venkovských plantážích považováni téměř za svobodné lidi. Štěstím také bylo, že se Sophia Auldová, manželka Hugha Aulda, rozhodla vychovávat Douglasse, jako by byl jedním z jejích vlastních dětí. Patřily k tomu i hodiny čtení a psaní, v nichž se ukázal jako velmi nadaný.

Tyto lekce však skončily, jakmile se Thomas Auld o jejich existenci dozvěděl. Do té doby byl ale Douglass už natolik gramotný, že mohl ve vzdělávání pokračovat sám. Tajně si dokonce „najímal“ místní bílé chlapce bez domova, aby ho učili číst, a platil jim chlebem.

Baltimore bylo v mnoha ohledech zvláštní město: kromě asi 3 000 otroků zde žilo i 17 000 svobodných černochů. Tato komunita na Douglasse hluboce zapůsobila a zásadně ho ovlivnila. Například se mu podařilo dostat k protiotrokářským novinám, díky nimž se už v raném dospívání seznámil se slovem „abolice“ – zrušení otroctví. Dozvěděl se také o povstání otroků ve Virginii v roce 1831, které vedl Nat Turner a za něž byl následně popraven. Když se tato šokující zpráva k Douglassovi donesla, začal chápat, že odpor a osvobození jsou možné.

Jeho vlastní cesta ke svobodě začala nabývat konkrétních obrysů, když se seznámil s Annou Murrayovou, svobodnou černoškou, která se později stala jeho manželkou. Společně připravili plán, jak Douglasse z otroctví vysvobodit. Plán uskutečnili v srpnu 1838: dvacetiletý Douglass se převlékl za námořníka a během necelého dne absolvoval cestu třemi různými vlaky a třemi loděmi, až nakonec dorazil do New Yorku.

Od té chvíle byl sice uprchlíkem, ale zároveň svobodným mužem – svobodným, aby si vzal Annu Murrayovou a odstěhoval se s ní do New Bedfordu v Massachusetts.

Když Douglass začal nový život v New Bedfordu, živil se jako nádeník pracující za denní mzdu. Brzy se však ukázalo, že má mimořádný dar řeči, což si všimli v jeho místním kostele. Jak se postupně zdokonaloval ve veřejném vystupování, stal se rychle vyhledávaným kazatelem.

Mezi jeho vystoupení patřila i setkání abolicionistů, na nichž na sebe upozornil Williama Lloyda Garrisona, bílého editora abolicionistických novin The Liberator, kterého Douglass velmi obdivoval. Garrison byl Douglassovým vyprávěním o útěku z otroctví hluboce dojat a rozhodl se mu pomoci najít širší publikum. V Douglassovi viděl dokonalý příklad inteligentního a výmluvného černocha, který boří všechny stereotypy, jež bílí lidé o černých měli.

V roce 1841 pozval Garrison nervózního Douglasse, aby promluvil na významném shromáždění bílých abolicionistů na ostrově Nantucket v Massachusetts. Jeho projev byl tak silný, že mnohé v sále dojal k slzám, a tato událost odstartovala Douglassův rychlý vzestup k celonárodní proslulosti. Jak Garrison později vzpomínal, „nikdy nenáviděl otroctví tak intenzivně“ jako při poslechu Douglassova projevu na Nantucketu.

Douglass se okamžitě stal pravidelným řečníkem na abolicionistických shromážděních a dalších padesát let uchvacoval publikum svými mocnými a vznešenými slovy proti otroctví.

S jeho rychlým vzestupem se však dostavila i rasistická reakce. Na svých vyčerpávajících turné, kdy cestoval z města do města, se často setkával s ponižováním: rasističtí vlakoví průvodčí ho odmítali vzít do běžných vagónů nebo trvali na tom, aby cestoval v „černošských vozech“, které byly špinavé a nepohodlné. Ačkoli většina posluchačů byla vděčná, některá města představovala pro Douglasse skutečné nebezpečí. Když v roce 1842 promluvil ve městě Vienna ve Virginii, napadl shromáždění rasistický dav, který po Douglassovi házel kameny, cihly a dokonce i malé prase.

Možná to zní překvapivě, ale díky své výmluvnosti a četným vystoupením se Douglass stal nejčastěji fotografovaným Američanem 19. století. To mu vyhovovalo: jeho vážný, inteligentní výraz i elegantní oděv nabízely protiváhu ponižujícím, avšak populárním karikaturám černochů v tehdejší kultuře.