Falter

Představte si, pokud možno, souhrn lidského života na Zemi – nejen jednotlivé lidi, ale také organizace, instituce, podniky, kultury a náboženství, které společně vytvářejí. Přidejte k tomu sociální, politické, ekonomické, kulturní a náboženské aktivity, jimiž na sebe navzájem působí a komunikují se světem kolem sebe. Pro tuto nepředstavitelně složitou síť lidí, skupin a interakcí nemáme žádné ustálené označení, ale říkejme jí lidská hra.

Proč „hra“? Stejně jako parta dětí, která si hraje na schovávanou, i my jako druh „hrajeme“ hru lidského života sami pro sebe. Z nenáboženského hlediska v ní nakonec není žádný vyšší „smysl“. V obrovském kosmickém měřítku na výsledku ve skutečnosti nezáleží; vesmíru je lhostejné, zda náš druh přežije, bude prosperovat, nebo zanikne.

Většině z nás to ale rozhodně lhostejné není. Chceme, aby hra pokračovala – pokud možno bez omezení. A chceme také, aby pokračovala rozpoznatelně lidským způsobem; například nechceme, aby naše přežití bylo vykoupeno tím, že se naše společnost promění v nějakou dystopickou noční můru.

Bohužel, obě tyto ambice jsou dnes v ohrožení a máme jen velmi krátký čas na to, abychom zabránili konci lidské hry. V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak globální oteplování už nyní představuje bezprecedentní hrozbu pro náš druh,
• jak umělá inteligence a genetické inženýrství představují další hrozby, které čekají na své plné uplatnění,
• a co můžeme udělat, abychom se této děsivé trojici hrozeb postavili dřív, než bude pozdě.

Pokud jste v posledním desetiletí nežili pod kamenem, víte, že globální oteplování a ničení životního prostředí obecně představují velmi reálnou hrozbu pro lidskou existenci. Možná ale nevíte, do jaké míry tato hrozba neleží někde v mlhavé budoucnosti, nýbrž je už tady, v přítomnosti, a ničí náš svět právě teď.

Začněme několika znepokojivými fakty a statistikami. Dvacet z posledních třiceti let patřilo k nejteplejším v dějinách měření. V důsledku změny klimatu už byla zhruba třetina pevninského povrchu Země výrazně degradována, pokud jde o schopnost podporovat život zvířat. Zároveň trvale klesá schopnost planety poskytovat rostlinnou biomasu, na níž je tento život nakonec závislý. A od roku 1970 se celková populace suchozemských obratlovců snížila na polovinu.

I kdybyste byli člověk, kterému je naprosto lhostejná krása přírody nebo blahobyt zvířat, tato fakta by vás měla hluboce znepokojovat alespoň z čistě sobeckého hlediska. Vzrůstající teploty už vedou k častějším lesním požárům, suchům a smrtícím vlnám veder po celém světě. A tyto jevy mohou mít pro lidstvo obrovské důsledky.

V Sýrii například jedno z těchto such přispělo k ekonomické nestabilitě, která pomohla zažehnout občanskou válku. Ta vedla k masové migraci zhruba milionu syrských uprchlíků do Evropy. To zase podpořilo vzestup extremistických pravicových politických hnutí v mnoha evropských zemích, kde se část „domácího“ obyvatelstva cítila ohrožena příchodem tolika „cizinců“.

Mezitím v oceánech vzrostla průměrná teplota vody na některých místech, například v pobřežních vodách Texasu, až o jeden stupeň Fahrenheita. To se možná nezdá mnoho, ale stačilo to k tomu, aby se množství vodní páry v místní atmosféře zvýšilo asi o tři až pět procent. Když pak v srpnu 2017 zasáhl Texas hurikán Harvey, vylil na stát 127 miliard tun dešťové vody – šlo o největší zaznamenanou srážkovou bouři v dějinách USA. S takovým množstvím vody byste naplnili 26 000 stadionů. Voda byla tak těžká, že se město Houston skutečně propadlo o několik centimetrů.

Nechte tento fakt chvíli doznít – a pak si uvědomte, že je to jen ochutnávka toho, co nás čeká.

Pokud budou světové teploty dál stoupat současným tempem, pak do konce století… bla bla bla, tohle jste už všechno slyšeli, že? Zkuste ale něco, co možná nevíte: pokud se oceány budou dál oteplovat, mohou být do roku 2100 natolik teplé, že fytoplankton v nich už nebude schopen správně provádět fotosyntézu. V důsledku toho přestane produkovat kyslík.

A tady je drobný problém: fytoplankton zajišťuje zhruba dvě třetiny kyslíku na Zemi. Jinými slovy, do roku 2100 by všechna zvířata na planetě mohla být mrtvá. Včetně nás. Konec hry.

A teď další zvrat v ději. Jistě, pravděpodobně víte, že led a permafrost za polárním kruhem tají – ale víte, co je pohřbeno pod permafrostem? V roce 2016 zasáhla Sibiř vlna veder, která roztavila permafrost tundry a odhalila tělo soba. Ten byl nakažen antraxem, který se pak rozšířil do okolní vody a půdy, infikoval 2 000 dalších sobů a několik lidí, včetně dvanáctiletého chlapce, jenž na následky nákazy zemřel.

Antrax je však jen jedním z nepříjemných překvapení, která na nás pod permafrostem čekají. Temné, chladné a bezkyslíkaté prostředí pod jeho povrchem funguje jako jakási Noemova archa pro další smrtící mikroby a viry, jako jsou pravé neštovice, španělská chřipka nebo dokonce mor.

A ještě není konec. Zvedli jste někdy velký kus ledu? Je těžký. A všechen ten led, který taje v Arktidě, je opravdu těžký – což znamená, že se obrovské množství hmoty přesouvá z povrchu pevniny do oceánů. Zvětšená hmotnost vody na dně oceánů nakonec způsobí prohnutí zemské kůry, což povede k nárůstu celé řady přírodních katastrof – zemětřesení, zvýšené sopečné činnosti, podmořských sesuvů půdy a dokonce i tsunami.

Nejde jen o spekulace; už nyní pozorujeme zvýšenou seismickou aktivitu v Grónsku a na Aljašce, kde led rychle taje.

Je pravda, že jde o jedny z nejhorších možných scénářů budoucnosti Země zdevastované globálním oteplováním. Existují i pravděpodobnější, méně apokalyptické varianty – ale bohužel, pokud jde o lidskou hru, nejsou o mnoho lepší.