Ekonom vstupuje do nevěstince

Když se řekne „riziko“, většinou si vybavíme situace na hraně života a smrti – ta vzácná rozhodnutí, která přicházejí jednou za uherský rok. Ve skutečnosti je ale riziko něco, s čím se potýkáme každý den. Když odchod do práce necháte na poslední chvíli, riskujete, že přijdete pozdě. Když zkoušíte novou restauraci, riskujete, že se špatně najíte. Potenciální odměna – ať už jde o pár minut navíc s dětmi, nebo objevení nové oblíbené restaurace – však často stojí za to.

Problém je v tom, že většina z nás má o riziku zkreslenou představu. Vnímáme ho jako jednoduchý vztah příčiny a následku: když uděláme tohle, stane se tamto. Jenže život takhle přímočarý nebývá. Každé riziko v sobě nese celou škálu možných výsledků. Když je nebereme v úvahu, můžeme se velmi rychle dostat do potíží.

V tomto shrnutí se podíváme na některá z nejčastějších nedorozumění ohledně povahy rizika. Ukážeme si, jak se jim vyhnout tím, že se zaměříme na lidi, kteří pracují v extrémně rizikových profesích – ať už jde o miliony dolarů, nebo o vlastní život. Na jejich příkladu uvidíme, jak můžeme i my v běžném životě podstupovat chytřejší a informovanější rizika.

V tomto shrnutí mimo jiné zjistíte:

• co nás mohou naučit vodní skútry o pojištění,
• proč byste neměli hrát poker proti multimilionáři,
• a jak hollywoodská studia rozkládají riziko, aby se chránila před propadáky v kinech.

Co děláte, když se chystáte k odvážnému, riskantnímu rozhodnutí? Skáčete do něj po hlavě a neřešíte následky? Pokud ano, možná by stálo za to svůj přístup přehodnotit.

Klíčové poselství zní: každé riziko bychom měli podstupovat ve prospěch jasně definovaného cíle.

Jak můžete rozhodnout, zda riziko stojí za to, když ani nevíte, čeho chcete dosáhnout? To nejde. Prvním krokem proto musí být stanovení cíle. Představte si ho co nejkonkrétněji. Uvažujete-li například o změně kariéry proto, abyste vydělávali víc, ujasněte si, na co peníze potřebujete a kolik přesně budete potřebovat, abyste daného cíle dosáhli.

Jakmile máte cíl, zamyslete se nad všemi způsoby, jak se k němu můžete přiblížit s minimálním rizikem nebo úplně bez něj. Proč riskovat, když to není nutné? Samozřejmě to nepůjde vždy. Ne každý cíl má bezrizikovou cestu. A někdy ani není bezriziková varianta možná či žádoucí.

Představte si, že hledáte dům. Má mít určitou velikost, být v určité lokalitě a za určitou cenu. Možná najdete dům, který je pro vás naprosto ideální – ale abyste uspěli v soutěži s ostatními zájemci, museli byste nabídnout víc, než si můžete dovolit. Pak vám nezbude než slevit z nároků, třeba zvolit menší dům. Bezriziková varianta „zaplatím jakoukoli cenu, hlavně ať ho získám“ pro vás prostě není reálná.

Nebo vezměme extrémnější příklad: legální nevěstince v Nevadě. Sexuální pracovnice patří mezi lidi s jedním z nejrizikovějších povolání na světě. Ženy v tomto oboru riskují osobní bezpečnost, zdraví, pověst a ve většině států USA i zatčení. Přesto tuto práci dělají, protože může být velmi výnosná – jejich cílem je vydělat hodně peněz.

Pronájem pokoje v legálním nevěstinci většinu těchto rizik eliminuje nebo výrazně snižuje. Sexuální pracovnice musejí pravidelně chodit na zdravotní prohlídky a bezpečnostní služba je chrání před potenciálně nebezpečnými klienty. Jenže i tahle „bezpečnější“ varianta má svou cenu. Kromě nákladů na přestěhování do Nevady odevzdávají zhruba polovinu svých příjmů majiteli nevěstince.

Nakonec je důvod, proč vůbec nějaké riziko podstupujeme, vždy stejný: cena za dosažení cíle bez rizika je jednoduše příliš vysoká. Jak ale poznat, která rizika se vyplatí a která ne? Jediná správná odpověď neexistuje – zato existuje několik špatných přístupů. Těm se budeme věnovat v další kapitole.

Jak se rozhodujete, kdy ráno vyrazit do práce? Řekněme, že vaše průměrná doba dojíždění je půl hodiny a v kanceláři musíte být v 8:00. Znamená to, že každý den odcházíte v 7:30 a pokaždé dorazíte přesně včas? Samozřejmě že ne. V reálném světě se může pokazit ledacos.

Budete-li se rozhodovat jen podle toho, že cesta obvykle trvá půl hodiny, dříve nebo později přijdete pozdě.

Klíčové poselství zde zní: minulá zkušenost je špatným vodítkem pro výpočet budoucího rizika.

Když hodnotíme riziko, nezajímá nás jediný možný výsledek. Zvažujeme celé rozpětí toho, co se může stát. Ano, vaše běžné dojíždění trvá kolem 30 minut. Ale když je špatné počasí, víte, že roste pravděpodobnost zdržení. Na silnici sice nemusí každý den dojít k vážné nehodě, která zastaví provoz, ale stát se to může. Čím důležitější pro vás je dorazit včas, tím větší časovou rezervu si necháte.

U drobných každodenních rozhodnutí tenhle princip intuitivně chápeme. Jakmile ale začneme měřit riziko ve větším měřítku – třeba v podnikání nebo v ekonomice – situace se komplikuje.

Podívejme se na Hollywood. Filmové projekty jsou ze své podstaty riskantní: ve hře jsou desítky i stovky milionů dolarů. Když se nějaký film stane hitem, studia se obvykle snaží co nejrychleji natočit něco podobného. Kdyby minulý úspěch byl spolehlivým návodem na budoucnost, stačilo by zopakovat „osvědčený recept“ a vyrábět jeden kasovní trhák za druhým. Tak to ale nefunguje.

Podíváte-li se na tržby filmového studia, zjistíte, že neodpovídají běžnému (normálnímu) rozdělení. Několik málo filmů vydělá obrovské částky. Většina si vede podstatně hůř a některé dokonce prodělají. Tato „zkosená“ distribuce výrazně ztěžuje předpověď, které filmy budou hitem a které propadnou.

Dalším velkým problémem při měření rizika jsou data. Abychom mohli riziko rozumně odhadnout, potřebujeme stálý přísun čerstvých a přesných informací. Jenže data rychle zastarávají. Tržby kin, volební výsledky nebo tempo ekonomického růstu se notoricky špatně předpovídají právě proto, že klíčové informace se mohou změnit doslova přes noc.

Ať už tedy řešíme, kdy vyrazit do práce, nebo jak natočit další kasovní trhák, neměli bychom se při hodnocení rizika spoléhat jen na to, jak to dopadlo minule.