Ego je váš nepřítel

• Naučíte se, jak se vyhnout pastem, které vám staví na ego.
• Zjistíte, jak vaše ego může být vaším největším nepřítelem.
• Dozvíte se, jak se zbavit sebeuspokojení a překonat své ego.
• Dozvíte se, jak uspět v práci tím, že se soustředíte na službu druhým.
• Naučíte se, jak se ubránit negativním vlivům okolí, které nás nutí vyhledávat vnější potvrzení.

"Zatímco učebnice dějepisu jsou plné příběhů o posedlých vizionářských géniích, kteří s naprostou, téměř iracionální silou přetvářeli svět k obrazu svému, zjistil jsem, že dějiny tvoří také lidé, kteří na každém kroku bojovali se svým egem, vyhýbali se záři reflektorů a upřednostňovali své vyšší cíle před touhou po uznání." – z prologu knihy.

Mnozí z nás trvají na tom, že hlavní překážkou plnohodnotného a úspěšného života je okolní svět. Ve skutečnosti se nejčastější nepřítel skrývá uvnitř nás – naše ego. Na počátku naší kariéry brání učení se a rozvíjení talentu. S úspěchem nás může zaslepit před našimi chybami a zasít budoucí problémy. Při neúspěchu umocňuje každou ránu a ztěžuje nápravu. V každé fázi nás ego brzdí.

Umírněné, zdravé ego je často rozhodující pro úspěch v životě. Umožňuje nám zapojit se do konkurenčního boje, přesvědčit ostatní o svých silných stránkách a překonat své dosavadní úspěchy. Až příliš často se však stává, že když zažijeme úspěch, naše ego se nafoukne. Naše vnímání se může zakalit, když se naše sebevědomí povznese nad pohled ostatních. Můžeme nabýt takového sebevědomí, že se přeceníme a nakonec na to doplatíme.

Zkrocení naší pýchy je tedy zásadním krokem, ale jak to udělat?

V tomto shrnutí se dozvíte, odkud se ego bere a jak vám může zablokovat cestu k úspěchu. Osvojíte si strategie, jak ovládnout své ego, znovu získat pokoru a vzdát se vyhledávání chvály ve prospěch jejího sdílení s ostatními.

Jak se říká, činy řeknou víc než slova. Ale pokud je to pravda, proč se rádi cítíme populární nebo když se nám dostává pochvaly od druhých, a to i za věci, které jsme neudělali?

Za to můžeme poděkovat svému egu.

Ego je touha získat slávu a uznání, aniž bychom vykonali dobré skutky, které jsou nutné k tomu, abychom si je zasloužili. I když uznání může být výsledkem úspěchu, mnoho lidí se snaží stát se slavnými dříve, než úspěchu dosáhnou.

Vezměme si příběh bývalého amerického prezidenta Ulyssese S. Granta, kdysi známého generála americké armády. Po americké občanské válce kandidoval na prezidenta a zvítězil. Grant byl sice v armádě oblíbený, ale v politické sféře neměl mnoho zkušeností. Jeho touha získat nejvyšší politickou funkci navzdory nedostatku zkušeností činí z Granta dokonalý příklad egoisty.

Na rozdíl od ega se ambice opírají o pevný základ skutečných úspěchů. Vezměme si opačný příklad Williama Tecumseha Shermana, generála sloužícího v armádě po boku Granta. Sherman byl ve své funkci také úspěšný, ale na rozdíl od Granta nebyl egoista.

Když se blížil konec druhého funkčního období Abrahama Lincolna, Grant a další egoističtí vojenští velitelé byli odhodláni využít své pověsti k tomu, aby se prosadili v politice a ucházeli se o roli prezidenta. 

Sherman byl naproti tomu ambiciózní. Zatímco egoisté se honí za slávou, ambiciózní lidi žene vůle vyniknout ve svém oboru bez ohledu na to, zda jim za jejich úspěchy někdo gratuluje a oslavuje je.

Během rozhovorů s Lincolnem se ukázalo, že Sherman prostě nemá zájem stát se prezidentem. Raději dál tvrdě pracoval ve svém oboru – vojenském velení. Byl odhodlán být úspěšný, aniž by se soustředil na získání uznání, a také věděl, že úspěch v jedné oblasti nemusí nutně znamenat, že jej lze přenést i do jiných.