Dopisy od stoika

Často se říká, že minulost je cizí země – ale někdy nám může být až překvapivě blízká. Dopisy od stoika, sepsané před téměř dvěma tisíci lety, jsou dnes stejně důležité a podnětné jako v době svého vzniku. V lecčems dokonce připomínají moderní žánr knih o osobním rozvoji.

Seneca se snaží svým čtenářům pomoci projít labyrintem věčných lidských problémů, které se v různých dobách a na různých místech neustále vracejí. Co je to dobrý život? A jak ho žít, když jsme plní slabostí, vydáni napospas vrtkavému osudu a musíme čelit nevyhnutelnosti smrti?

Seneca doporučuje střízlivý, vyrovnaný a jednoduchý život v souladu s přírodou. Jeho dopisy obsahují řadu praktických postřehů, které nám mohou pomoci najít cestu k reflexi, vnitřnímu klidu a k tomu, jak se vyhýbat pokušením.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč je filozofie klíčem k moudrosti, jak zásadní je rozumný výběr přátel a jak zůstat klidný tváří v tvář katastrofám.

Představte si, že bloudíte lesem pod vysokou klenbou majestátních stromů, které nepropustí ani poslední paprsek světla. Nebo že se šplháte do rozeklané jeskyně, kterou zjevně nevytvořila lidská ruka. Pocit úžasu, který v takových chvílích zažíváme, odráží naše ocenění božského díla.

Božství však není jen „tam venku“ ve světě – je i v každém z nás. Božské sídlí v našich duších. Je jejich součástí, ale přesto nám zcela nepatří. Stejně jako sluneční paprsky dopadají na zem, ale náleží hvězdě na obloze, i naše duše patří samotnému božství.

Protože duše nejsou v plném smyslu naše, nemůžeme na nich „pracovat“ ani si přivlastňovat zásluhy, když jsou chváleny. Je tu však něco, na čem pracovat můžeme: naše mysl.

Mysl je jedinečná. Odlišuje nás jeden od druhého a zároveň nás vyčleňuje ze zvířecí říše – právě schopnost racionálně myslet je tím, co člověka definuje. Racionální myšlení je plodem mysli. To znamená, že se jí můžeme – a měli bychom – věnovat, abychom ji tříbili a rozvíjeli.

Čím více úsilí věnujeme kultivaci své mysli, tím jedinečnějšími se stáváme. Na rozdíl od pozlátek každodennosti – domů, nábytku či uměleckých děl, která tvoří jen kulisu našich životů – je mysl skutečně jedinečná. Právě proto si zaslouží naši pozornost a práci.

Plodem práce na mysli je moudrost. A dosažení moudrosti je podle Seneky hlavním cílem lidského života.

Co znamená být moudrý? Moudrost je schopnost žít tak, jak to zamýšlela příroda, a vytrvale se snažit této intenci zůstávat věrný. Podle autora je přírodním plánem pro člověka žít jednoduše, zdržet se světských požitků a tužeb, které nás ženou k hromadění bohatství, k přejídání a k zoufalé honbě za slávou a štěstím. Moudrost nám umožňuje tento plán rozpoznat.

Žít v souladu s přírodou také znamená postavit se strachům, které v nás vyvolává přirozený cyklus života, v němž jsou ztráta i smrt nevyhnutelné.

To ale neznamená, že se musíme zamknout v knihovně a hltat každou knihu, která nám přijde pod ruku. Stačí poctivá, i když malá práce každý den. Královskou cestou k moudrosti je studium – a jeho plodem je vhled. Když dosáhneme moudrosti, pochopíme, že žít v souladu s přírodou je jediné skutečně racionální rozhodnutí.

Vyvstává však otázka: co přesně bychom měli studovat? V následujících kapitolách se podíváme na témata, která je třeba poznat, pokud chceme dosáhnout moudrosti.

Co je filozofie? Zjednodušeně řečeno je to hledání pravdy o světě kolem nás i o světě božském. Jinými slovy, filozofie je klíčem k dobrému a ctnostnému životu.

Jak se ale od pravdy dostaneme k dobrému životu? Filozofie je světlo, které pravdu osvětluje. Jakmile vidíme jasněji, můžeme lépe rozhodovat o tom, jak máme žít.

Vezměme si strach ze smrti. Když o smrti přemýšlíme filozoficky, vidíme, že je stejně přirozenou součástí řádu věcí jako samotný život. Proč se bát něčeho, co k přírodě neoddělitelně patří?

Nebo touhy, které nás ženou k hromadění majetku a k vyhledávání požitků, třeba v podobě vína a jiných omamných látek. Filozofie nám ukazuje, že opojení i bohatství jsou jen pomíjivé okamžiky. Jakmile se na svět začneme dívat racionálně, začneme se ladit na přírodu – a právě to nám přináší skutečné štěstí.

Není divu, že Seneca považoval filozofii za nejdůležitější ze všech oborů. Porovnejme ji například s technikou, oblastí, v níž se projevuje tolik lidské vynalézavosti. Inženýři a architekti nám pomáhají stavět krásné domy, které mohou kameníci později ozdobit úchvatnými mramorovými podlahami. Ale co to všechno ve skutečnosti znamená? Ano, budete mít reprezentativní sál, v němž můžete hostům podávat jídlo a víno. Ale opravdu to potřebujete?

Známé jsou nám i kmeny, které nacházejí útočiště v jednoduchých jámách vyhloubených v zemi. Nezdá se, že by trpěly neštěstím proto, že nespí v pokojích s nejjemnějším carrarským mramorem. Váží si toho, co mají, jakkoli skromně to může vypadat ve srovnání s palácem.

Stejně jako nepotřebujeme luxus, abychom měli střechu nad hlavou, existuje i mnoho dalších věcí, které nepotřebujeme k tomu, abychom byli šťastní. To je další lekce, kterou nám filozofie předává.

Jak si filozofie stojí ve srovnání s jinými obory? Hudba nás učí harmonizovat tóny a akordy, ale dovede nás k vnitřní harmonii se sebou samými? Geometrie nám umožňuje měřit vše – od vzdálenosti mezi hvězdami až po rozlohu našich pozemků. Ale nedá nám odpověď na to, proč se člověk, který přišel o každý akr svého majetku, může stále usmívat na svět.

Chcete-li „změřit“ duši, musíte se obrátit k filozofii. Ta je tedy prvním tématem, které potřebujete, pokud chcete být moudří. Filozofie nás učí, co s námi příroda zamýšlela. Pomáhá nám čelit strachům, nalézt rovnováhu, zbavit se zbytečných rozptýlení a soustředit se na skutečné štěstí.