Dokonale sebevědomý

Sebedůvěra je nezbytná. Bez ní nebudete schopni inspirovat ostatní – a možná přijdete o důležité příležitosti, protože se jich budete bát chopit. Není tedy divu, že existují tisíce knih, které nabízejí rady, jak si sebedůvěru zvýšit.

Pozor však na příliš zjednodušené návody, které hlásají absolutní sebedůvěru. Ani to není řešení. Budete‑li předstírat něco, čím nejste, a přeceňovat své schopnosti, brzy se vám to vymstí – a až k tomu dojde, nebude to jen bolestivé, ale může to trvale poškodit vaši důvěryhodnost.

Následující úryvky vysvětlují, jak najít a projevit ideální míru sebedůvěry. Zlepšíte‑li své rozhodování a lépe pochopíte vlastní omezení, stanete se lepší a důvěryhodnější autoritou, schopnou sebevědomě mluvit o jakémkoli tématu.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• že sebedůvěra není všechno,
• jaký je rozdíl mezi důvěryhodným vůdcem a podvodníkem,
• a proč je lepší ptát se na „kterou možnost“, než na „zda ano, či ne“.

„Mysli si, že to dokážeš, nebo si mysli, že to nedokážeš – v obou případech máš pravdu.“ Tento citát, často připisovaný Henrymu Fordovi, nabízí jeden pohled na sebevědomí. Naznačuje, že sebevědomí je všechno a že tvoje schopnost uspět závisí pouze na míře sebedůvěry, kterou máš.

Je to ale pravda? Ano i ne.

Víra ve vlastní schopnosti je pro úspěch důležitá a nedostatek sebevědomí může vést k promarněným příležitostem. Neplatí však, že úspěch spočívá jen v tom, že si věříš. Ve skutečnosti existuje mnoho situací, kdy je přehnané sebevědomí pro tvoje šance na úspěch škodlivější než jeho nedostatek.

Klíčové poselství této části zní: Na rozdíl od toho, co si mnozí myslí, není přehnané sebevědomí bez následků.

Přehnaná sebedůvěra je nebezpečná kvůli tomu, jak lidé činí rozhodnutí. Rozhodování je obtížné. Lidé jen zřídka mají dostatek informací k tomu, aby mohli učinit skutečně informované rozhodnutí, a tak se spoléhají na intuici – i u velmi důležitých voleb. Jenže intuice může – a často také – vést k chybám.

Historie je plná tragických nehod, které vznikly proto, že lidé dělali unáhlená rozhodnutí a výrazně přeceňovali své schopnosti. Vezměme si například finanční krizi v roce 2008: téměř všichni byli přesvědčeni, že znají hodnotu subprime hypoték, které nakupovali. Jaký byl následek, když se ukázalo, že se mýlili? Globální hospodářská krize.

Výzkumy navíc ukazují, že přílišná sebedůvěra může někdy vést k horším výkonům. Psycholožka Gabrielle Oettingen zkoumala vliv sebedůvěry na výsledky a zjistila, že lidé, kteří více sní o budoucích úspěších, mají ve skutečnosti menší pravděpodobnost, že jich dosáhnou.

Tento efekt je vidět na různých úrovních. Student, který si myslí, že je na zkoušku už dostatečně připraven, se možná nebude dál učit – a tím si v podstatě zajistí špatnou známku. Nebo si představ dvě firmy: jedna očekává skvělé výsledky v příštím čtvrtletí, druhá předpokládá ztrátu. Ta druhá bude pravděpodobně mnohem více motivovaná ke změnám k lepšímu.

Ponaučení zní: používej sebevědomí k tomu, abys se pustil do práce, kterou potřebuješ udělat pro úspěch, ne k tomu, abys ji obcházel.

Samo o sobě ti sebevědomí nepomůže dokončit maraton, pokud jsi nikdy předtím neběhal. Ale může ti dát impuls začít trénovat – kilometr po kilometru.

V čem jsi dobrý? Možná jsi vynikající kuchař. Nebo skvělý řidič. Ať už je to cokoli, jedno je jisté: té činnosti se věnuješ často.

Dává to smysl, že? Zamysli se – nikdo by se neoznačil za dobrého golfistu, kdyby golf ve skutečnosti nikdy nehrál.

Teď se ale zkus podívat na opak. Věci, ve kterých nejsi dobrý, jsou pravděpodobně ty, které neděláš často. Pokud jsi nikdy nezkoušel žonglovat, nebudeš mít důvěru ve své schopnosti v této disciplíně – a pravděpodobně by ses popsal jako horší než průměrný žonglér.

To může znít samozřejmě, ale je důležité to mít na paměti, protože právě tady často vzniká nedostatek sebedůvěry.

Klíčová zpráva je: Lidé, kteří si v náročných úkolech nevěří, často zapomínají, že ostatní také bojují.

Nedostatek sebedůvěry je nejčastější tehdy, když lidé zároveň dobře znají limity svých vlastních schopností, ale neznají limity ostatních. Pokud je pro tebe něco obzvlášť obtížné, ale nevidíš, že by s tím měli ostatní potíže, můžeš získat falešný pocit vlastní neschopnosti.

Představ si, že se učíš nový jazyk. Vidíš, že všichni ve třídě mluví tímto jazykem lépe než ty. Dojdeš tedy k závěru, že jsou prostě na jazyky talentovanější. Jenže už nebereš v úvahu, kolik času ostatní studenti strávili procvičováním gramatiky a slovní zásoby.

Stručně řečeno, ztratil jsi motivaci ne proto, že bys měl větší problémy než ostatní, ale proto, že jsi neviděl, že i oni mají problémy.

Tato neschopnost „vidět“, čím ostatní procházejí, způsobuje různé potíže. Vezmi si třeba vlastní nahé tělo. Pravděpodobně dokážeš vyjmenovat jizvy, nedokonalosti a další vady – ale v tomto ohledu je nedokonalé tělo každého člověka. Nedostatek sebedůvěry tu pramení z toho, že doslova nevidíš nedokonalosti ostatních.

Tento pocit méněcennosti může být neuvěřitelně vytrvalý. Dokonce i někteří z nejuznávanějších spisovatelů a umělců na světě se cítí jako „podvodníci“, protože nemají představu o tom, jak tvrdě ostatní pracují. Pokud i nositel Nobelovy ceny John Steinbeck řekl: „Nejsem spisovatel. Klamal jsem sebe i ostatní,“ pak si představ, jak těžké to musí být pro ostatní.

Co si z toho odnést? Ne to, že bys měl přehánět a předpokládat, že jsi skvělý ve všem, co děláš. Jen si pamatuj, že by ses neměl srovnávat s vlastní dřinou na jedné straně a hotovými produkty ostatních na straně druhé.