Dobré důvody pro špatné pocity

Všichni jsme už slyšeli, že se lidé v průběhu času vyvinuli tak, aby byli stále úspěšnější v přežívání a rozmnožování. Přemýšleli jste ale někdy o tom, proč náš druh přesto trpí tolika dysfunkcemi, že projít běžným dnem může připomínat epický boj? Pokud ano, nejste sami. Právě na tuto otázku se snaží odpovědět Randolph M. Nesse ve své knize Dobré důvody pro špatné pocity.

Jak Nesse vysvětluje, existuje celá řada dobrých důvodů pro všechny ty chaotické emoce, které prožíváme, stejně jako pro znepokojivé dysfunkce související s jídlem, sexem či užíváním drog. To, co se může na první pohled jevit jako nesoulad s evoluční teorií, je ve skutečnosti užitečnou ukázkou jednak vnitřních systémů, které se v nás v průběhu času vyvinuly, jednak způsobů, jakými se tyto systémy dostávají do konfliktu s moderním životem.

Někdy se může zdát, že nám naše pocity brání žít plnohodnotný život, ve skutečnosti však existují dobré důvody i pro ty nejnepříjemnější emocionální reakce. Porozumění těmto důvodům nám může pomoci cítit se lépe sami se sebou.

V těchto úryvcích se dozvíte mimo jiné:

• proč je žárlivost užitečná z hlediska našich genů,
• proč sexuální spokojenost není evoluční prioritou,
• a proč je blaženost navozená drogami nebezpečnější než jiná potěšení.

V průběhu nesčetných generací nám přirozený výběr přinesl řadu výhod, jako jsou protilehlé palce nebo citlivé hlasivky. V kombinaci s vysoce vyvinutým mozkem nám tyto vlastnosti umožňují vytvářet úžasné věci a sdělovat si i ty nejhlubší myšlenky.

Navzdory mnoha úspěchům lidské evoluce jsme však dosud nezískali imunitu vůči celé řadě fyzických i duševních nemocí, které nás sužují. Některé choroby, jako infikované rány nebo dětská obrna, se nám podařilo učinit méně smrtelnými, stále však podléháme rakovině či chronické depresi.

Částečně je to tím, že se spolu s námi mění i prostředí a neustále přináší nová rizika – například průmyslově zpracované potraviny plné nebezpečného množství cukru, soli a nasycených tuků. Dříve byly tyto složky vzácné, a proto jsme si k nim vyvinuli silnou, v zásadě zdravou touhu. V důsledku jejich relativně náhlé hojnosti však naše tělo není dobře vybaveno k tomu, aby se s nimi vyrovnalo. Výsledkem jsou vysoké míry obezity a srdečně-cévních onemocnění, ale také poruchy příjmu potravy, jako je anorexie a bulimie.

Je přitom málo pravděpodobné, že by nám s těmito problémy pomohl přirozený výběr, protože ten se nezabývá zdravím ani dlouhověkostí jako takovou. Zaměřuje se na zvýhodňování vlastností, které zvyšují šanci na reprodukci. Pokud jste někdy cítili zoufalou touhu mít sex s někým opačného pohlaví bez ohledu na možné komplikace, pravděpodobně jste tento proces zažili na vlastní kůži.

Přirozený výběr má také své limity a je spojen s kompromisy, které prakticky zaručují trvalé nedokonalosti. Lidé mají například poměrně dobrý zrak, ale rozhodně ne tak ostrý jako orel. Teoreticky bychom mohli vyvinout nové oči, které by naše nedostatky odstranily, trvalo by to však tisíce generací a po část této doby by se náš zrak spíše zhoršil, než zlepšil.

Jakékoli evoluční zlepšení zraku nebo mozkových funkcí by navíc mělo svou cenu. Lepší dalekozrakost by například mohla být vykoupena ztrátou periferního či barevného vidění, které nyní máme. Podobně by větší a výkonnější mozek vyžadoval větší hlavu, což by zvýšilo riziko úmrtí při porodu.

Existují samozřejmě vlastnosti, kterých bychom se rádi zbavili – třeba stres a úzkost. I to by však mělo svou cenu. Jak uvidíme v další části, právě tyto negativní pocity nám pomáhají vnímat nebezpečí a přežít.

Když cítíme fyzickou nebo emocionální bolest, obvykle vyhledáme lékaře, aby nám tyto pocity pomohl zmírnit nebo zcela odstranit. Co když ale existují důležité důvody, proč bolest – nebo třeba i žárlivost – vůbec prožíváme?

Málokdo touží po romantické žárlivosti, ale nelze popřít, že jde o velmi silnou emoci. Mezi lety 1976 a 2005 bylo ve Spojených státech 34 procent ženských obětí vražd zabito romantickým partnerem. A přesto i žárlivost má svůj evoluční důvod. Opět souvisí s reprodukcí a předáváním genů.

Představme si dvě heterosexuální dvojice. V páru A je muž tak bezstarostný, že mu nevadí, když má jeho partnerka příležitostné aféry. V páru B muž propadá žárlivému hněvu už při sebemenším náznaku nevěry. Dvojice bez žárlivosti může mít šťastnější vztah, zároveň je však pravděpodobnější, že žena otěhotní s jiným mužem. Bezstarostný partner tak teoreticky může čelit devíti měsícům, během nichž nemá šanci předat své geny. Naproti tomu žárlivý muž v páru B může být nesnesitelně majetnický, ale jeho chování zvyšuje pravděpodobnost, že budou předány právě jeho geny.

Kromě žárlivosti existují i další nežádoucí emoce, jejichž výhody nejsou na první pohled zřejmé – například nám pomáhají vyhýbat se ztrátám a potenciálním nebezpečím. Úzkost je především varovným signálem, který doprovází vnímané hrozby našemu blahu, zatímco smutek je způsob, jakým nás emoce informují, že určité ztrátě bychom se měli pokud možno vyhnout.

Tyto pocity nám pomáhají rozpoznat a – doufejme – i předcházet škodlivým situacím, samy o sobě nám však většinou neřeknou, co přesně máme dělat. Pokud například podepíšete smlouvu s eticky problematickou organizací, můžete pociťovat úzkost, ta vám ale sama o sobě nenapoví, jaké řešení je nejlepší.

Naopak pozitivní pocity, jako je nadšení, nás mohou upozornit na dobrou příležitost a radost doprovází úspěchy, o které má smysl usilovat. Přesto jen málo situací je čistě dobrých nebo čistě špatných, a je tedy přirozené žít život se smíšenými emocemi.

Lékař, který rozumí evoluci, chápe, že negativní emoce pacienta mohou být v dané situaci zcela přiměřené a nemusí jít o něco, čeho je třeba se za každou cenu zbavit. Pokud však někdo prožívá výraznou nerovnováhu, zaměří se lékař spíše na příčinu této nerovnováhy, než aby se snažil pouze potlačit nežádoucí pocity.