Dílna jako duševní řemeslo

Když se rodičů zeptáte, čím by chtěli, aby jejich děti byly, až vyrostou, většina z nich pravděpodobně odpoví něco jako: manažer, právník nebo IT specialista. Mnoho rodičů by asi nebylo nadšených, kdyby jejich děti řekly: „Chci se stát automechanikem.“ Jak ale uvidíte v této knize, není důvod se takových ambicí obávat.

Trh práce se mění a kariérní vyhlídky kvalifikovaných manuálních profesí vypadají stále lépe ve srovnání s těmi, které jsou založené na práci s informacemi, tedy na tzv. „knowledge work“. Velmi důležitá je také otázka štěstí.

Na první pohled může znít lákavě strávit život za stolem a nikdy si neumazat ruce. Mnoho studentů, kteří si vybírají kancelářské zaměstnání, však nakonec skončí v mizerném pracovním životě: uvěznění v kancelářských kójích, přetížení, podhodnocení a hluboce nespokojení.

Tato kniha přesvědčivě ukazuje alternativu: kariéru v řemeslech. Oslovuje kancelářské pracovníky mladé i starší, kteří jsou unavení z rutinních úkolů, jež nikdy nemohou uspokojit jejich touhu po smysluplné práci.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč může být práce v kanceláři mnohem vyčerpávající než celodenní práce na výrobní lince,
• co má Sherlock Holmes společného s vaším místním automechanikem,
• a proč můžete v partě vyprávět stovky sprostých vtipů, ale v „týmu“ často ani jeden.

Pamatujete si, kdy jste naposledy sami něco dělali se svým autem, postavili kus nábytku od základu nebo si ušili vlastní oblečení? Pravděpodobně je to už hodně dávno – pokud jste to vůbec někdy zkusili.

Důvodem je, že moderní svět je plný zařízení, která uživatele odrazují od toho, aby je opravovali nebo se vůbec snažili pochopit, jak fungují. Mnoho dnešních produktů je tak složitých a křehkých, že se většina lidí cítí zastrašená už jen při představě, že by se je pokusila opravit. Představte si, že se snažíte vyřešit problém se svým plochým televizorem.

Navíc je řada výrobků navržena tak, aby své chaotické vnitřní mechanismy skrývala pod hladkým, bezproblémovým obalem. Když například otevřete kapotu nového německého auta, neuvidíte motor, ale plastový kryt. Produkty jsou často sestaveny tak, aby odrazovaly od rozebírání – mohou obsahovat speciální součásti, které lze uvolnit jen pomocí neobvyklých nástrojů.

I kvůli těmto změnám jsme se stali pasivnějšími a závislejšími na ostatních, pokud jde o opravy. Dříve jsme věci vyráběli; dnes je kupujeme. Dříve jsme je opravovali; dnes je vyhazujeme.

Nejde jen o to, že jsme odrazováni od oprav – často máme i pocit, že dělat věci vlastníma rukama je ekonomicky neefektivní. Představte si všechen čas a úsilí, které byste museli vložit do pletení nedokonalého svetru, když si můžete koupit zcela vyhovující za pár korun.

Zájem o manuální práci však pomalu, ale jistě znovu roste. Je zřejmé, že lidé jsou stále nespokojenější s tím, že nerozumějí produktům, které používají, a že se ve všem – od jídla po oblečení – spoléhají na velké firmy. K tomu se přidává rychle se zhoršující stav ekonomiky, který vyžaduje větší soběstačnost.

Výsledkem je, že stále častěji vidíme lidi, kteří si pěstují vlastní potraviny, sami opravují věci v domácnosti a dokonce chovají slepice na střechách domů v New Yorku.

Většina lidí vyrostla v přesvědčení, že vysokoškolský diplom je vstupenkou k pohodlné a dobře placené práci. Toto očekávání se však den ode dne více rozpadá.

Úspěšná kariéra je totiž stále častěji určována kritérii, která s formální úrovní vzdělání přímo nesouvisejí. Podle ekonoma Alana Blindera se takzvaná propast mezi vzdělanými a méně vzdělanými lidmi zmenšuje. Blinder předpovídá, že v budoucnu se bude mnohem ostřeji rozlišovat mezi lidmi, kteří vykonávají práci přenositelnou na internet, a těmi, jejichž práce to neumožňuje.

Skutečnou jistotu zaměstnání tak budou mít jen lidé, jejichž profese vyžadují osobní přítomnost a interakci – například lékaři nebo jiní poskytovatelé osobních služeb. Jak říká Blinder: „Hřebík přes internet nezatlouknete.“

Toto tvrzení není nové, ale ohrožuje obrovské procento pracovní síly v západních zemích. Jedna skupina by však z této situace mohla vyjít jako vítěz: kvalifikovaní manuální pracovníci.

Už v roce 1942 renomovaný ekonom Joseph Schumpeter přesně předpověděl, že jakmile úroveň vzdělání překročí potřeby trhu práce, mzdy „bílých límečků“ rychle klesnou pod úroveň kvalifikovaných manuálních dělníků. Tento jev navíc umocňuje globalizace.

Spojené státy mají v současnosti zhruba 30 až 40 milionů pracovních míst, která by mohla být přesunuta do zemí, jako je Indie nebo Filipíny. A nejde jen o telefonní operátory: tento proces se může dotknout každého – od vědců a matematiků až po úředníky.

Shrnutí: vysokoškolský titul už dávno není zárukou stabilního zaměstnání. V roce 2006 dokonce list The Wall Street Journal odvážně prohlásil, že „kvalifikovaná [manuální] práce se stává jednou z mála jistých cest k dobrému živobytí“.