Design pro skutečný svět

Kdy jste si naposledy koupili drahé vybavení – například notebook, fotoaparát nebo mobilní telefon – a ono se vám najednou rozbilo mnohem dřív, než jste čekali? Rozčílilo vás to? Měli jste dokonce pocit, že existuje jakési spiknutí, kvůli němuž jsou výrobky záměrně navrhovány tak, aby nic netušící lidé jako vy museli každý rok běžet pro nové, drahé zboží?

Pokud se vás některá z těchto otázek dotkla, může vám kniha Design pro skutečný svět nabídnout řadu odpovědí, které hledáte. Autor v ní – ačkoli ji napsal už v roce 1971 – podává neúprosně upřímný obraz nezodpovědných designérských praktik ve Spojených státech a ukazuje, jak přispívají k masové výrobě jednorázového a nekvalitního spotřebního zboží, které dnes zaplavuje naše obchody.

Ve své ostré kritice však zároveň nabízí mnoho praktických cest, jak mohou designéři přesměrovat své úsilí tak, aby se stali pozitivní silou změny, místo aby se podíleli na ničení životního prostředí.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč je někdy lepší vyrobit jednoduché rádio než model nabitý nejnovějšími vychytávkami,
• jak může být užitečné dívat se na odpad z pozitivního úhlu pohledu,
• proč může být sledování sobotních ranních kreslených pořadů vážně nebezpečné pro zdraví dětí
• a proč si superbohatí někdy kupují židle, které jsou krajně nepohodlné.

Co se vám vybaví, když uslyšíte slovo „design“? Vysoká móda a elegantní židle? Dnešní pojetí designu je většinou spojeno s navrhováním produktů – třeba stylového pouzdra na iPod – a často se chápe jako umění, jehož úkolem je dělat věci krásné.

Ve skutečnosti ale existuje mnoho příkladů produktového designu, který se soustředí výhradně na to, aby působil na naše smysly – zrak, hmat, čich, sluch a chuť. Zvlášť přehnaným příkladem je diskový přehrávač, který při přehrávání vydává vůni. Zákazník si pak může zvolit „romantickou“ nebo „přírodní“ vůni. Ačkoli je tato funkce čistě kosmetická a představuje jen zanedbatelné „vylepšení“ běžného přehrávače, nebylo by nijak neobvyklé, kdyby byl takový výrobek označován za „dobře navržený“.

Skutečně dobrý design však znamená mnohem víc než jen estetiku. Jeho cílem je vytvářet funkční nástroje, produkty a systémy. Kromě vzhledu proto funkční design zohledňuje i metody, které návrhář používá, zamýšlený způsob použití, lidské potřeby, jež má výrobek naplňovat, asociace, které v nás vyvolává ve vztahu k přátelům a rodině, a také jeho vztah k přírodě a společnosti jako celku. Abychom mohli design považovat za „plně funkční“, musí obstát ve všech těchto ohledech.

Vezměme si například nástěnnou malbu Leonarda da Vinciho Poslední večeře. Obraz je nepochybně krásný, a tedy splňuje estetickou funkci. Dělá ale mnohem víc. Jeho bezprostřední účel je zakrýt jinak fádní či nevzhlednou zeď; rozjímání nad obrazem uspokojuje naši potřebu duchovního povznesení; a jasně odkazuje na Bibli, čímž lidem pomáhá se s dílem ztotožnit.

Úspěšný designér – jako byl da Vinci – musí tyto různé požadavky při navrhování vyvažovat. To je obzvlášť důležité, protože design může mít dalekosáhlé a často neúmyslné důsledky, jak uvidíme v následující kapitole.

S rostoucí složitostí moderní společnosti přibývá věcí, které je třeba plánovat a navrhovat. Důsledkem je, že dopad rozhodnutí designéra dnes dalece přesahuje jednoho zákazníka či konkrétní cílovou skupinu.

Každé designérské rozhodnutí má dnes široké důsledky, které zasahují do různých oblastí společnosti – ekonomiky, politiky i kultury. Výmluvným příkladem je design produktů rychlého občerstvení.

Mnohé hamburgery z fastfoodů jsou baleny v nerozložitelných plastových obalech a samotné jídlo obsahuje obrovské množství cukru a soli. Tato rozhodnutí přispívají jak k výrobě obalů škodlivých pro životní prostředí, tak ke zdravotním problémům, jako jsou obezita a podvýživa.

Je zřejmé, že i zdánlivě jednoduché volby – například receptura nebo typ obalu – mají velký dopad na svět a mohou se stát silou buď pro dobro, nebo pro destrukci.

Designéři proto nesou obrovskou sociální a environmentální odpovědnost, která dalece přesahuje pouhou spokojenost zákazníků a reakci trhu.

Představme si například, že je designér pověřen firmou, aby navrhl rádio určené k prodeji. Nestačí, aby správně fungovalo – musí také generovat zisk. Designér tedy musí kromě samotné funkce výrobku zohlednit i náklady na výrobu, balení, prodejní cenu a podobně. A pokud chce být silou společenského dobra, musí brát v úvahu i další faktory: pracovní podmínky ve výrobě, dopad použitých materiálů na životní prostředí a tak dále.

Co když je ale zadáním navrhnout rádio nízké kvality? To může znamenat levnější práci a ekologicky problematické součástky. Zároveň však dostatečně levný výrobek může poskytnout přístup k informacím i těm nejchudším lidem na světě – a tím přinést značný společenský přínos.

Jak tento příklad ukazuje, každý designér musí u každého projektu činit obtížná rozhodnutí, která mohou mít významné důsledky pro celou společnost. A s těmito důsledky přichází i velká odpovědnost. V následujících kapitolách uvidíme, jak často designéři v plnění této odpovědnosti selhávají.