Dělejte potíže

Co se stane, když vyrůstáte v radikální rodině v jednom z nejkonzervativnějších států Ameriky? Stačí se zeptat Cecile Richards, texaské rebelky, která zasvětila život boji proti establishmentu a obraně svých přesvědčení.

Brzy zjistila, že stát si za svými názory často znamená být označena za „problémovou“. To se jí stalo, když se na hodině pustila s učiteli do diskuse o jemnostech ústavního práva. Právě tehdy přijala krédo, které od té doby uvádí do praxe: chcete‑li něco změnit, musíte dělat potíže. A to se jí vyplatilo.

Jako zakladatelka progresivních aktivistických organizací, jako jsou Texas Freedom Network a America Votes, a jako prezidentka organizace Planned Parenthood udělala pro přiblížení světa ideálům, které jsou jí nejdražší, víc než většina ostatních.

V následujících kapitolách se dozvíte:

• proč se Cecilina matka vzbouřila proti životu v domácnosti,
• jak aktivismus změnil Cecilin život,
• a jak vybudovat organizaci a měnit svět.

Jaký typ člověka jste? Někdo, kdo se drží zpátky a dodržuje pravidla, jakkoli nesmyslná se mohou zdát, nebo bystrý rebel, který se vzpírá systému a řídí se vlastními pravidly? Cecile Richards patří jednoznačně do druhé skupiny.

Není to překvapivé, vezmeme‑li v úvahu její zázemí: narodila se do radikální rodiny v konzervativním státě, a byla tak předurčena stát se otevřenou rebelkou. Její otec David byl právník bojující za občanská práva, který zasvětil kariéru spravedlnosti, zatímco její matka Ann se stala druhou ženou v čele Texasu jako guvernérka.

Ne vždy však byla feministickou ikonou. Když se poprvé vdala, přijala roli poslušné hospodyňky. Brzy se ale začala bouřit proti společenským očekáváním. Vyvrcholilo to jednoho letního dne: David naplánoval výlet na kánoích s přáteli a požádal Ann, aby jim na cestu připravila piknik. Ann se pustila do práce – ale s překvapením. Když David později otevřel pečlivě zabalený balíček, našel v něm záměrně vybrané nejodpornější jídlo, jaké si lze představit, včetně konzervovaných dietních nápojů a dušených švestek. Není třeba dodávat, že Cecilin otec už nikdy nenechal Ann doma s jejich čtyřmi dětmi, zatímco on si jel užívat!

Odmítání přijímat pravidla, s nimiž nesouhlasí, má Cecile společné se svou matkou – a projevilo se to už v raném věku. Jako žákyně šesté třídy v Dallasu v Texasu se dostala do potíží, když odmítla recitovat Přísež věrnosti a Modlitbu Páně – tehdy běžnou praxi na mnoha amerických školách. Její důvod? Rodina nebyla nábožensky založená a Cecile navíc věděla, že je protiústavní míchat náboženství a vzdělávání.

Její učitelka paní Powersová z toho nadšená nebyla: „Malá slečno,“ řekla, „vy se jen snažíte dělat potíže.“ Cecile byla výborná žákyně. Bylo to poprvé, co se ocitla na špatné straně svých učitelů – a ukázalo se, že to byl zásadní moment. Uvědomila si, že se bude muset rozhodnout, zda se bude držet zpátky, nebo zpochybňovat autority. Zvolila druhou možnost a brzy získala nálepku provokatérky.

Zpočátku ji to šokovalo, ale brzy se naučila nosit tuto nálepku jako odznak cti. Od té doby se neohlížela zpět – a neustále někoho rozčiluje!

Autorka se nenarodila jako plně formovaná, sebevědomá žena. Během prvních let na Brownově univerzitě se cítila jako neoblíbená Texanka, která mezi svými „cool“ vrstevníky z východního pobřeží nápadně vyčnívá. Najít své místo nebylo jednoduché.

Zlom nastal, když se zapojila do aktivismu a během stávky uklízečů na univerzitě našla podobně smýšlející spojence. Vedení školy tvrdilo, že stávka je neopodstatněná a pracovní podmínky uklízečů jsou víc než spravedlivé. Cecile si tím ale nebyla jistá. Připojila se ke studentské podpůrné skupině a pomáhala pracovníkům s organizováním – rozdávala letáky a požadovala schůzku mezi stávkujícími a administrativou.

Krátce nato přišla stávka knihovníků. Cecile a její noví přátelé vytvořili stávkovou linii, aby studentům ztížili přístup do knihovny během protestu. Byl to další důležitý moment v jejím životě: pochopila, že lidé kolem ní nebudou vždy na stejné straně. Zklamalo ji, když mnoho jejích spolužáků stávkovou linii překročilo, jen aby mohli dál pracovat na svých seminárních a diplomových pracích v knihovně. Spory, které z toho vzešly, nakonec stály některá přátelství.

To ukazuje, že dosáhnout změny je tvrdá práce. Chcete‑li něco opravdu posunout, často musíte být připraveni jít proti proudu.

Po absolvování školy se velká část Ceciliných spolužáků – dokonce i ti nejvíce politicky aktivní – vydala do New Yorku hledat bezpečnou kariéru v právu, psychiatrii nebo nakladatelství. Cecile věděla, že touto cestou nikdy jít nebude – její srdce patřilo aktivismu. Jenže kdo by asi tak nabíral politické organizátory z Brownovy univerzity? Uvědomila si, že život nebude jednoduchý. Aktivismus rozhodně nebyl nejjistější způsob, jak platit účty.

Nevzdala se však a začala psát dopisy odborovým organizátorům. Měla přece jen několik výhod: mluvila španělsky, mohla nastoupit okamžitě a byla připravená přestěhovat se kamkoli v zemi. Její úsilí se vyplatilo a ona nastoupila kariéru odborové organizátorky v New Orleans.

Bylo to dobré místo pro začátek: město bylo plné hotelů, kde špatně placené ženy pracovaly jako pokojské nebo v prádelnách, zatímco jejich bílí mužští kolegové zastávali pohodlné pozice na recepci. Právě tito lidé potřebovali někoho, jako byla Cecile, aby s nimi bojovala za lepší podmínky.