Děkuji, že jste přišli pozdě

Žijeme v době prudkých změn. Vzpomeňte si na rok 2007, kdy byl uveden první iPhone: dokázali byste tehdy předpovědět, že se svět stane tak závislým na mobilních technologiích, aplikacích a globalizaci?

Na rozdíl od předchozích generací se dnešní lidé musejí neustále znovu a znovu přizpůsobovat rychlým proměnám v technologiích, společnosti i ekonomice. Dobrou zprávou je, že někteří už našli způsoby, jak tuto novou realitu využít ke zlepšení lidských podmínek.

Globalizace poháněná technologiemi znamená, že vědci z celého světa mohou sdílet velké, inovativní myšlenky ohromující rychlostí. To nám pomáhá čelit problémům, jako je postupné vyčerpávání přírodních zdrojů nebo změna klimatu. Mezitím sociální sítě, jako je Twitter, umožňují obyčejným lidem diskutovat o problémech, které sdílejí s ostatními, a tím přispívají k tomu, že se dokážeme lépe spojovat jako společnosti, národy i komunity.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak technologie přispěla k globalizaci – a zároveň ji urychlila; proč už nikdo nepoužívá MySpace; a co je Mooreův zákon a proč je tak důležitý.

Pamatujete si, jaký byl rok 2007? Možná vám to tehdy nepřišlo, ale šlo o zlomový bod v lidských dějinách. Právě v roce 2007 došlo k zásadnímu zlomu, kdy se tři zrychlující síly – technologie, trhy a klima – protnuly.

V roce 2007 se na trhu objevil iPhone, Twitter se stal globální platformou a Airbnb vzniklo v jednom bytě v San Francisku. A to není vše: od ledna 2007 do prosince 2014 vzrostl mobilní datový provoz v národní bezdrátové síti AT&T o více než 100 000 procent.

Užitečným rámcem pro pochopení této pozoruhodné proměny je Mooreův zákon, podle něhož se výpočetní výkon mikroprocesorů přibližně každé dva roky zdvojnásobí – což je skutečně ohromující tempo růstu. V roce 2007 toto technologické zrychlení popsané Mooreovým zákonem přispělo k urychlení dění na trzích, což se projevilo růstem globálního obchodu, explozí sociálních sítí a informační tsunami. Současně zažívala „matka příroda“ vlastní zrychlení v podobě změny klimatu a populačních explozí.

Co to všechno znamená pro život na Zemi? Stručně řečeno, žijeme v době neustálé adaptace. Zatímco dřívější epochy dějin byly poznamenány spíše občasnými otřesy, moderní svět je světem téměř trvalé destabilizace. Lidé musejí neustále přehodnocovat své prostředí a zůstávat pružní, aby se dokázali přizpůsobit rychle se měnící realitě.

To ale neznamená, že v dnešním světě není možné dosáhnout stability. Jen už nejde o stabilitu statickou, ale dynamickou – podobnou té, kterou zažíváte při jízdě na kole. Není to typ stability, který vám umožní stát na místě, ale udrží vás „nad vodou“, pokud zůstanete v pohybu.

Zní to náročně a život v takovém stavu bude vyžadovat značnou míru přizpůsobivosti – i když to nemusí být člověku přirozené, je to realita, které dnes čelíme. V následujících kapitolách se dozvíte více o konkrétních podobách tohoto zrychlování a o tom, jak můžete držet krok se světem, který se pohybuje rychleji než kdykoli dřív.

Autor vzpomíná, jak v roce 1978 pracoval jako zahraniční zpravodaj a musel stát frontu na britskou telefonní budku, aby mohl posílat zprávy svým editorům ve Spojených státech. Dnes by však mohl stejně snadno poslat e-mail z Británie nebo třeba z Afriky a ten by se téměř okamžitě objevil na webových stránkách New York Times.

Technologie se ve skutečnosti vyvíjejí tak rychle, že při přípravě této knihy musel autor každého z technologických expertů, s nimiž mluvil, zpovídat alespoň dvakrát, aby měl stále aktuální informace. Je zřejmé, že takový růst není „přirozený“ a už nyní vidíme, jak zásadně narušuje svět kolem nás.

Před několika lety například digitalizace zasáhla mléčné farmy v severní části státu New York. Po desetiletí znamenalo dojení krav především manuální práci farmářů, dnes se však stále častěji používají počítače k řízení a monitorování vemene, dodavatelských řetězců i toku mléka. V důsledku toho už úspěšní dojiči zítřka nemusí odpovídat obrazu, který si běžně představujeme – farmáře brodícího se v blátě. Farmáři budoucnosti mohou být ve skutečnosti elegantně oblečení datoví analytici.

To může být v lecčems dobrá zpráva. Digitalizace dojení znamená čerstvější mléko a méně těžké manuální práce. Zároveň je to ale i znepokojivá představa. Velmi dobře totiž vystihuje hlavní problém: nespočet středně kvalifikovaných pracovních míst mizí a nahrazují je softwarové programy a několik málo nízko kvalifikovaných pracovníků.

Stačí si připomenout studii Oxfordské univerzity z roku 2013, podle níž je ohromujících 47 procent amerických pracovních míst ve velmi vysokém riziku, že bude v příštích dvaceti letech nahrazeno počítači. K tomu se přidává fakt, že technologie postupují tak rychlým tempem, že se každých pět až sedm let stávají zastaralými.

Vzpomeňte si například na chytré telefony BlackBerry nebo na MySpace – znáte dnes někoho, kdo je ještě používá? Pravděpodobně ne, a přitom před deseti lety byly oba na vrcholu popularity. To ukazuje, že takové změny nejsou vždy na první pohled patrné v každodenním životě, ale stačí se ohlédnout o pár let zpět a rychlost technologického vývoje vás snadno ohromí.