Co oči nevidí

Pokud jste sledovali americké zprávy v letech 2015 a 2016, pravděpodobně jste slyšeli o vodní krizi ve Flintu. Šlo o katastrofu obrovských rozměrů, která se dostala na titulní stránky médií po celém světě. Jak je ale možné, že veřejný vodovodní systém moderního amerického města tak spektakulárně selhal?

Toto je příběh Flintu v Michiganu a toho, jak se z historicky významného průmyslového města stalo symbol selhání státní správy. Zároveň je to ale i příběh ženy, která tuto krizi přivedla do povědomí veřejnosti – lékařky Mony Hanna-Attishy, která o sobě ráda mluví jednoduše jako o doktorce Moně. Je pediatrička a stala se bojovnicí za veřejné zdraví, aby zajistila, že její pacienti – děti z Flintu – budou chráněny před nebezpečím.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak se jedno z předních amerických průmyslových měst stalo ohniskem rasového napětí; proč je olovo v USA dodnes nebezpečím; a jak se z irácké antifašistické aktivistky stala inspirace pro lékařku z Michiganu.

Toto je příběh o Flintu v Michiganu. Zároveň je to ale i příběh Mony Hanna‑Attishy, která se narodila v roce 1976 v Sheffieldu v Anglii. Její rodiče se tam přestěhovali krátce před jejím narozením a po celé její dětství doufali, že se jednou budou moci vrátit domů do Iráku.

Irák byl v dějinách centrem vzdělanosti. Bagdád býval progresivním hlavním městem, kde se rodily převratné objevy v matematice, medicíně i astronomii. Místní vzdělanci vytvořili jeden z klíčových lékařských textů dějin – Kánon medicíny, dokončený v 11. století. Právě o tomto Bagdádu slyšela Mona z vyprávění svých rodičů.

Na konci 70. let však Irák ovládala militantní fašistická strana Baas v čele se Saddámem Husajnem.

Klíčové sdělení této kapitoly je: rodina Mony Hanna‑Attishy má dlouhou tradici aktivismu a odolnosti.

Její rodiče byli vždy otevření, progresivně smýšlející lidé, kteří se stavěli proti baasistickému režimu. Snad nejlépe ale rodinný závazek bojovat proti nespravedlnosti a nikdy se nevzdávat ztělesňovali Monin dědeček Haji a jeho bratranec Nuri.

Haji byl ten typ příbuzného, o kterém se v rodině rádo vypráví. Miloval lidi bez ohledu na to, zda byli muslimové, křesťané nebo židé – na tom mu nezáleželo. Během let se pustil do řady podnikání, mimo jiné si otevřel parfumerii. Ta však jednoho dne tragicky kompletně vyhořela. Haji byl zdrcený. Postupně za ním ale začali chodit lidé z celého Bagdádu a povzbuzovali ho, aby se znovu postavil na nohy. Zpočátku si myslel, že to není možné. Pak mu však lidé začali dávat peníze. Věřili v něj – a díky tomu v sebe znovu začal věřit i on sám.

Jednou z Hajových velkých inspirací byl jeho bratranec Nuri. Ten byl v roce 1935 jedním ze zakladatelů Asociace proti imperialismu a fašismu. Kvůli tomu se dostal do konfliktu s tehdejší iráckou monarchií a v roce 1937 musel uprchnout do Paříže. Tam se zapojil do předválečného francouzského odboje a později vstoupil do mezinárodních brigád, s nimiž bojoval na straně Španělské republiky v bitvě na řece Ebro – jedné z prvních velkých bitev druhé světové války.

Ačkoli Španělsko nakonec padlo do rukou fašistického režimu Francisca Franka, Nuri nikdy nepřestal bojovat. Bohužel, v době své smrti v roce 1980 strávil polovinu života buď v úkrytu, nebo ve vězení. Pro svou rodinu však navždy zůstal hrdinou.

Mona v Británii dlouho nezůstala. Když byla ještě malá, rodina se přestěhovala do Michiganu, kde její otec získal výzkumné místo ve společnosti General Motors. Pro GM pracoval věrně mnoho let a patřil k těm šťastnějším – v 80. a 90. letech totiž firma výrazně omezovala výrobu a mnoho lidí propustila.

Rodina Mony žila poměrně pohodlně na předměstí Detroitu a Mona nakonec vystudovala lékařskou fakultu na Michiganské státní univerzitě, kde strávila čtyři roky. Poslední dva roky klinického výcviku absolvovala ve městě Flint – a do tohoto zkoušeného města se okamžitě zamilovala.

Klíčová myšlenka této kapitoly je: Flint v Michiganu má také silnou tradici aktivismu a odolnosti.

Dějiny GM ve Flintu sahají do roku 1880, kdy byla založena společnost Durant‑Dort Carriage Company. V roce 1908 se z ní stal závod na výrobu vozů Buick, který se později rozrostl v největší továrnu na výrobu autodílů na světě.

V první polovině 20. století byl Flint prosperujícím centrem moderní výroby. Ve 30. letech však, zatímco se vedení GM bohatlo, dělníci trpěli vykořisťujícími podmínkami. Aut se vyrábělo víc než kdy dřív, ale tovární haly byly čím dál nebezpečnějším a horkým místem k práci. Ti, kdo byli v největším ohrožení, měli nejméně peněz i ochrany. Neexistovalo žádné odškodnění za pracovní úrazy – pokud jste se zranili a nemohli pracovat, nedostali jste zaplaceno.

Proto 30. prosince 1936 zahájili dělníci GM ve Flintu obsazovací stávku: obsadili závod Fisher Body Plant No. 1 a odmítli odejít. Týdny se vedení GM snažilo dělníky vyhladovět, nechat je vymrznout nebo je kropilo vodou z hasičských hadic – nic z toho ale nezabralo. Dělníkům se dokonce podařilo přelstít vedení a obsadit i další závod.

Po 44 dnech a zásahu prezidenta USA Franklina D. Roosevelta stávka skončila uznáním odborového svazu United Auto Workers jako zástupce dělníků při kolektivním vyjednávání. Krátce poté přišly lepší mzdy i benefity, včetně odškodnění za pracovní úrazy. Na tuto událost se dnes vzpomíná jako na „stávku, která otřásla světem“.