Člověk, kterým chcete být

V určitém okamžiku jste se pravděpodobně zamysleli nad svými vlastními názory na diskriminaci a rovnost. Co jste si ale možná neuvědomili, jsou vaše nevědomé předsudky. Ať už se považujete za jakkoli otevřené a pokrokové, stejně jako každý jiný si s sebou nesete předsudky formované výchovou a životními zkušenostmi.

Autorka Dolly Chugh vychází z nejnovějších psychologických výzkumů a předkládá fascinující obraz toho, co ovlivňuje naše instinktivní chování a rozhodování. Tyto nevědomé předsudky ukazují – abychom uvedli jen jeden příklad –, jak i ti z nás, kteří se považují za silně antirasistické, mohou mít rasistické tendence skryté těsně pod povrchem.

Dobrou zprávou je, že když lépe porozumíme sami sobě, druhým lidem i tomu, jak funguje naše mysl, můžeme tyto předsudky začít napravovat a být si vědomější toho, čemu věnujeme pozornost a co naopak přehlížíme.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• proč Hollywood stále selhává v oblasti rovnosti,
• proč bílí lidé potřebují, aby jim jiní bílí lidé říkali, že se chovají rasisticky,
• a proč byste nikdy neměli tvrdit, že „nevidíte barvu pleti“, pokud jde o rasu.

Když se rozhodujete, zda se do něčeho pustit, dáváte přednost tomu, co dobře znáte, nebo jste otevření novým věcem?

Pro dokumentaristu Perrina Chilese představují nové věci vzrušující výzvu. Na začátku 21. století, když připravoval další film, zvolil téma autismu, přestože o něm měl jen minimální osobní zkušenost. Tento přístup je ukázkovým příkladem tzv. růstového myšlení – postoje, který vyjadřuje ochotu učit se nové věci.

Růstové myšlení může vést k pozoruhodným výsledkům. Mnoho lidí však zastává opačný postoj, označovaný jako fixní myšlení. Například člověk s fixním myšlením je přesvědčen, že „je hrozný v kreslení“ a nikdy by se nepřihlásil do výtvarného kurzu. Věří, že lidé jsou v něčem buď dobří, nebo špatní, a žádný kurz to nezmění.

Naproti tomu člověk s růstovým myšlením si může přiznat, že jeho kreslířské dovednosti jsou zatím slabé, ale zároveň ví, že s praxí a úsilím se z jeho panáčků mohou jednou stát realistické portréty. Jinými slovy, lidé s růstovou mentalitou vědí, že se mohou zlepšovat, a aktivně využívají příležitosti, které jim to umožňují.

Pro Chilese byl film o autismu příležitostí poznat lidi, kteří jsou jiní než on. A jak to u nápadů vycházejících z růstového myšlení často bývá, vedlo to k velkým věcem – v tomto případě k oceňovanému dokumentu Autism: The Musical. Film, uvedený v roce 2007, oslovil miliony diváků a významně přispěl k tomu, že veřejnost začala vnímat realitu života s autismem jinak.

Ne každý je však tak otevřený jako Chiles. Fixní myšlení často vede k tvrdohlavým předsudkům, které lidem brání objevovat nové věci. Tato úzkoprsost je obzvlášť patrná v Hollywoodu.

Kdyby nějaká mimozemská civilizace vyvozovala závěry o lidech výhradně z hollywoodských filmů, pravděpodobně by nabyla dojmu, že téměř každý člověk je heterosexuální bílý muž bez zdravotního postižení. V přehledu nejvýdělečnějších filmů posledních let tvořily ženy jen asi 27 procent mluvených rolí. A mezi nejúspěšnějšími filmy roku 2015 bylo 48 takových, v nichž se v mluvené roli neobjevil ani jediný černošský herec. Navíc pouze zhruba 4 procenta nových hollywoodských filmů režírují ženy.

V následujících kapitolách se podíváme na to, proč jsou zakořeněné předsudky, jako ty, které vidíme v Hollywoodu, tak obtížně překonatelné.

Pojem „nevědomé předsudky“ se v posledních letech stal jakýmsi módním výrazem. V zásadě označuje situaci, kdy lidé neúmyslně diskriminují druhé nebo mají předsudky, kterých si nejsou plně vědomi.

Od chvíle, kdy vědci našli způsob, jak nevědomé předsudky měřit, je však možné tuto skrytou oblast lépe zviditelnit. Výzkumy ukázaly, že průměrný člověk zpracuje zhruba 11 milionů informací za sekundu. Vědomě jich ale zvládneme zpracovat jen asi 40. Jinými slovy, přibližně 99,999 procenta informací, které přijímáme, zpracováváme nevědomě – a právě tam sídlí i naše nevědomé předsudky.

Jde o automatické asociace, které si vytváříme na základě nahromaděných zkušeností a informací – například spojování černochů se zbraněmi.

Jak se dají nevědomé předsudky měřit? Jedním z nástrojů je Implicitní asociační test (Implicit Association Test, IAT), online test vyvinutý psychology z Harvardu Mahzarin Banajiovou, Anthonym Greenwaldem a Brianem Nosekem. Test měří míru vašich nevědomých předsudků tak, že vás nutí co nejrychleji reagovat na sérii úkolů, které se týkají vašich automatických asociací.

Například zjišťuje, zda si muže nebo ženy rychleji spojujete s tématy jako kariéra a rodina či věda a umění. Požadavek na rychlé rozhodování umožňuje testu proniknout k nevědomým procesům a odhalit vaše skryté předsudky.

Mnoho lidí, kteří se považují za otevřené a progresivní, bylo výsledky IAT upřímně šokováno. Od chvíle, kdy byl test v roce 2011 zpřístupněn online, ho absolvovalo velké množství lidí, kteří se hlásí k podpoře genderové rovnosti. Přesto asi 75 procent všech účastníků vykázalo konzervativní předsudek: silněji automaticky spojovali ženy s péčí a domácností a muže s kariérou a placenou prací.

Podobný vzorec se ukázal i u rasy: 85 procent bílých Američanů si automaticky spojovalo černochy s nebezpečnými předměty, jako jsou nože a zbraně. Lidé, kteří byli přesvědčeni, že nemají rasové ani genderové předsudky, tak museli čelit velmi nepříjemným zjištěním.

To vše jen dokládá, jak hluboce nevědomé tyto předsudky skutečně jsou.