Chlapec, který byl vymazán

Když vyrůstáme, většina z nás má to štěstí zakoušet bezpodmínečnou lásku svých rodičů. Co by se ale stalo, kdyby jejich postoj k vám najednou závisel na tom, že změníte zásadní aspekt své identity? Právě tuto otázku si kladl Garrard Conley jako gay teenager vyrůstající v fundamentalistické křesťanské rodině.

V této knize sledujeme Conleyho na jeho náročné cestě strachem, odmítnutím a zmatkem, když se snaží zorientovat v temném světě ex‑gay hnutí – náboženského proudu vycházejícího z přesvědčení, že homosexualita je hřích, který lze „léčit“.

Dozvíte se, co se stalo, když Conley souhlasil, že stráví dva týdny v ex‑gay zařízení, které jemu a dalším mladým gay mužům a ženám slibovalo „uzdravení“ z jejich údajné „závislosti“ na homosexualitě. Prozkoumáme škodlivé postoje, šokující praktiky a srdcervoucí důsledky konverzní terapie a podíváme se na to, co skutečně znamená vyrůstat jako gay v malém městě na americkém Jihu.

Pokračujte ve čtení, abyste poznali metody, které ex‑gay hnutí používá ve snaze „převést“ gay lidi; zjistili, co fundamentalističtí křesťané považují za příčiny homosexuality; a pochopili, proč se tolik mladých gay lidí cítí, jako by neměli jinou možnost než se změnit.

Pro mnohé z nás je raná dospělost obdobím svobody a zkoušení nových věcí. Neplatí to však pro všechny. Ve svých devatenácti letech se autor Garrard Conley ocitl v situaci, která byla pravým opakem seberealizace. Místo aby poznával sám sebe, učil se, jak vymazat důležitou část své identity.

Tento proces „vymazávání“ začal v roce 2004, kdy se zúčastnil intenzivního dvoutýdenního programu, který mu sliboval, že ho vyléčí z jeho „závislosti“. Program provozovala fundamentalistická křesťanská organizace Love in Action.

Tou „závislostí“, kterou měl program léčit, byla Conleyho sexualita – jeho přitažlivost k mužům. Love in Action byla součástí širšího hnutí zastřešeného organizací Exodus International. Ta působila mezinárodně – v zemích tak vzdálených, jako jsou Brazílie, Austrálie, Nizozemsko či Filipíny – a byla největší ex‑gay organizací na světě.

Cílem ex‑gay hnutí bylo šířit myšlenku, že homosexualita je nepřirozená perverze pocházející od ďábla. Podle tohoto hnutí se lidé mohou nechat „vyléčit“ ze své sexuální orientace a stát se heterosexuálními – tak, jak to údajně Bůh zamýšlel – pokud se zúčastní intenzivních programů, jako byl ten, kterého se účastnil Conley.

Kurz Love in Action byl postaven na dvanáctikrokovém programu, který měli účastníci následovat na své cestě k „uzdravení“. Těchto dvanáct kroků vycházelo z předpokladu, že homosexualita je hřích srovnatelný s pedofilií a zoofilií. Když si Conley před nástupem procházel webové stránky Love in Action, byl šokován, když se dočetl, že homosexuálové jsou líčeni jako lidé bez sebekontroly, jejichž sklony je nakonec dovedou až k sexu se zvířaty, pokud se „nevyléčí“.

Love in Action navíc stavěla homosexualitu na roveň škodlivým závislostem, jako je hazard nebo alkoholismus. Program se tak prezentoval jako jakási obdoba Anonymních alkoholiků pro ty, kdo chtějí „najít cestu ven“ ze své homosexuality.

Když Conley poprvé dorazil do centra, bylo mu řečeno, že hřích homosexuality používá k zaplnění prázdnoty ve svém životě – podobně jako jiní lidé sahají po drogách či alkoholu, aby potlačili pocit prázdnoty. Vedoucí programu mu tvrdil, že se musí homosexuality vzdát a tuto prázdnotu zaplnit Bohem.

Ačkoli Conley strávil v ex‑gay hnutí relativně krátkou dobu, zkušenosti z Love in Action ho pronásledovaly ještě celá desetiletí.

Co všechno se podílí na utváření naší identity? Jsou to naše šaty, knihy, které čteme, nebo lidé, s nimiž se stýkáme? V centru programu Love in Action byl Conley nucen čelit této otázce hned od začátku. Při příjezdu mu bylo prohledáno a v některých případech zabaveno vše, co by mohlo být spojováno s jeho dosavadní identitou – oblečení, šperky i knihy.

Účastníkům bylo řečeno, že součástí „zotavení“ z homosexuality je podpořit projevení jejich „pravé“, heterosexuální genderové identity. Všechno, co by podle programu mohlo bránit vzniku této nové identity, bylo označeno jako Falešný obraz a zabaveno.

Mezi prvky Falešného obrazu mohlo patřit vyzývavé oblečení, například tílka u mužů nebo krátké sukně u žen, nadměrné nošení šperků (u mužů) nebo způsob mluvy, který byl u mužů vnímán jako „zženštilý“ či „camp“. Aby se posílily tradiční představy o ženskosti, musely si ženy‑účastnice holit nohy a podpaží alespoň dvakrát týdně.

Facilitátoři programu také rychle rozhodli, že Conleyho zápisník s krátkými povídkami představuje Falešný obraz, který by ho mohl odvádět od jeho „pravé“ genderové identity. Proč? Pravděpodobně proto, že jednu z povídek napsal z pohledu ženské vypravěčky. Conley měl navíc podezření, že někteří administrátoři vnímali jeho popisy přírody jako příliš květnaté, „ženské“ a svědčící o morální slabosti. Ve světě Love in Action se „skuteční muži“ takovými věcmi nezabývali. Jeden z jeho textů byl proto vytržen a celý zápisník mu zabavili.

Zakázané ale nebyly jen osobní věci. Fundamentalističtí křesťané z Love in Action viděli hříšný vliv všude v moderní společnosti. V centru byla zakázána například klasická hudba – s odůvodněním, že skladatelé jako Bach a Beethoven nebyli křesťané. Program také zakazoval jakékoli odkazy na jógu, astrologii či fantasy hru Dungeons & Dragons, které byly všechny považovány za hříšné.

Ještě před nástupem do programu byl Conley instruován, aby si s sebou nechal jen Bibli a příručku Love in Action a všechno ostatní odložil.