Ať má láska poslední slovo

Představte si scénu. Beverly Hills v Los Angeles. Černoch ve středním věku, něco přes čtyřicet, stojí před zrcadlem a zkoumá svůj odraz. Asistentka sedí opodál a upravuje mu v telefonu kalendář. Stylistka mu přes FaceTime radí, co si vzít na sebe, zatímco další asistenti se kolem něj míhají, připraveni mu ukázat novou bundu, nové boty, nový vzhled. Je to malý vesmír a on je jeho středem.

Dívá se do zrcadla a i když se poznává – jmenuje se Rashid a je rapper, svým fanouškům známý jako Common – zároveň cítí zvláštní odcizení. Je to opravdu on? Je to ten samý začínající umělec, který před 25 lety cítil jen vděčnost za to, že dostal pouhých 5 000 dolarů za své debutové album Can I Borrow a Dollar? Je to ten samý vysoký kluk, který hrával basketbal v Chicagu? Ten samý kluk, který zbožňoval svou matku?

Jak se z těchto minulých „já“ stal rapper, herec, producent, filantrop a otec? Jak se z Rashida stal Common? Část odpovědi spočívá v lásce – v lásce k hudbě, k rodině, k Bohu.

Toho dne v Beverly Hills, když stál před zrcadlem, se Common nemohl ubránit sebereflexi. Tyto úryvky představují jiný druh zrcadla a vy jste zváni, abyste se k Commonovi připojili na cestě sebepoznání, poháněné úvahami o lásce.

V tomto shrnutí se dozvíte, jakou radu dal Commonovi Michelle Obamová, k čemu ho přivedla spolupráce s Laurou Dern a jak se Common snaží napodobovat život Ježíše.

Common se vždy nejmenoval Common. Narodil se v Chicagu v roce 1972 a dostal dvě jména, Lonnie a Rashid: první křesťanské, druhé muslimské. Jeho otec věřil, že obě tato jména v sobě nesou „stejnou lásku“.

Láska – k rodině, k Bohu, k hudbě – provází Commonův život odjakživa, i když sám netvrdí, že o ní ví víc než kdokoli jiný. Ví ale jistě, že miluje tvořit, vystupovat a rapovat. To věděl už jako chlapec.

Vzpomíná si, jak jednou po zhlédnutí Michaela Jacksona, který v televizi předváděl moonwalk, řekl matce, že chce být hvězdou. Později studoval tvorbu rapperů jako Rakim a Big Daddy Kane a ve dvanácti letech napsal své první rýmy. Tehdy mu šlo hlavně o obdiv kamarádů, kteří milovali hip‑hop, a o to, aby ovládl mikrofon jako skutečný MC.

Jak ale dospíval, začal chápat, že hip‑hop není jen prostředkem k dosažení vysokých cílů; je to cíl sám o sobě. Prostor, v němž on a jeho vrstevníci mohou vyjadřovat své pocity a starosti. Láska k tomuto prostoru vedla mladého Rashida k tomu, že si zvolil nové jméno a naplno se vydal na dráhu rappera.

Dnes, jako muž ve svých středních čtyřiceti letech, přirovnává Common některé prvky své umělecké praxe k modlitbě. Rád například řídí svůj pick‑up, na tváři teplé losangeleské slunce a myšlenky soustředěné na silnici. A při řízení rád freestyleuje – vymýšlí texty přímo na místě. Jak říká, freestyle je „rapování v přítomném okamžiku“.

Stejně plně přítomný se cítí už jen během své každodenní meditační seance, jakési tiché modlitby. Každé ráno vstává brzy a využívá tento čas k tomu, aby se ukotvil v přítomném okamžiku, kde se podle něj nachází jak Bůh, tak láska.

Ať už improvizuje texty, nebo tiše rozmlouvá s Bohem, Common se snaží nacházet lásku, která existuje v přítomnosti, a tuto lásku využívat k tomu, aby zlepšoval sebe i svět kolem sebe.

Common věří na hrdiny. Hrdina je pro něj člověk, který si dokáže představit lepší svět nebo si stanoví ušlechtilý cíl a pak za ním vytrvale a odhodlaně jde. Maya Angelou, Muhammad Ali, Martin Luther King Jr. – to jsou podle Commona hrdinové.

Skutečně hrdinský život je podle něj nemožný bez lásky. Jeho hrdinové milovali druhé. Bojovali za zlepšení postavení černošské komunity a každý z nich našel vlastní způsob, jak sloužit.

Než však můžete hrdinsky šířit lásku k ostatním, musíte mít rádi sami sebe. Common ví, že to zní jako klišé, ale zamyslete se: jak můžete něco dávat, když nemáte rádi toho, kdo dává? I proto Common praktikuje péči o sebe. Několikrát týdně cvičí a dbá na to, co jí. A prostřednictvím meditace pečuje o svou mysl stejně jako o tělo.

Zároveň si uvědomuje, že člověk se může na sebe soustředit až příliš. Během natáčení filmu Selma měl možnost dozvědět se víc o Dr. Kingovi – ne o legendě hnutí za občanská práva, ale o skutečném člověku se všemi jeho slabostmi a selháními. King vykonal pro černé Američany nesmírné dobro. Někdy byl ale tak soustředěný na svou misi zlepšit osud lidstva, že ubližoval lidem, kteří mu byli nejbližší.

Common ví, jaké to je. Jeho dcera Omoye mu jednou bolestně ukázala, kolik bolesti jí během dětství způsobil. Na jednom rodinném setkání poznamenala jedna z tet, že je Common stále dost mladý na to, aby měl další děti, a on na tu představu reagoval nadšeně. Pak ale promluvila jeho dvacetiletá dcera a řekla, že jí v dětství chyběla otcova láska a pozornost.

Bylo těžké to slyšet, ale Common věděl, na co naráží. Během jejího dětství často chyběl – byl na turné, cestoval, vystupoval, dělal to, co považoval za nutné. Jeho první reakcí byla obrana. Jak ale uvidíte v následující části, brzy si uvědomil, že obranný postoj vycházel z ega a sebestřednosti. To, co opravdu potřeboval udělat, bylo uznat bolest své dcery.