Americká krize

1. března 2020 obdržel guvernér Andrew Cuomo uprostřed noci telefonát. Volala mu jeho sekretářka Melissa DeRosa a měla špatné zprávy. Klidným hlasem ho informovala, že New York zaznamenal první případ onemocnění COVID‑19: zdravotnici, která se do města vrátila z Íránu.

Cuomo ale v hloubi duše věděl, že to ve skutečnosti není první případ koronaviru v New Yorku. A měl pravdu. Virus se ve městě šířil celé týdny, možná dokonce měsíce, než se státní správa vůbec dozvěděla o jeho přítomnosti.

Nejděsivější na tom všem bylo, že si Cuomo uvědomoval, že Amerika není na to, co přijde, vůbec připravená.

V této knize se dozvíte, jak Cuomo vytvořil akční plán pro zvládání viru, proč se rozsáhlé testování změnilo v byrokratickou noční můru a jak může otevřené přiznání zranitelnosti ze strany lídra pomoci získat podporu široké veřejnosti.

Začněme na začátku vypuknutí nákazy, 1. března. Toho dne byla vláda státu New York informována o prvním případu koronaviru v New York City. Krátce poté vydal úřad guvernéra Cuoma prohlášení pro obyvatele státu. Cuomo v něm uvedl, že otázka nezní, zda se koronavirus do státu dostane, ale kdy. A dodal, že úřady začínají jednat, aby situaci zvládly.

Navzdory tomuto varování většina Newyorčanů vir příliš neřešila. V této fázi nikdo – ani státní správa – netušil, jak vážná se situace stane.

Klíčové sdělení je: Virus se v New Yorku šířil celé týdny před oficiálním vypuknutím.

V týdnech před prvním oficiálně zaznamenaným případem si lidé v New Yorku vůbec neuvědomovali, že COVID‑19 už ve městě je. Mělo to několik důvodů. Jedním z nich byly chybné informace federálních úřadů o zdroji nákazy. Ty Cuomovi a dalším guvernérům tvrdily, že COVID‑19 pochází z Číny a do země se dostává přes západní pobřeží.

To se ukázalo jako omyl: virus se do New Yorku ve skutečnosti dostal už týdny předtím z Evropy. A mezitím se šířil mezi tisíci lidí, aniž by byl odhalen.

Dezinformace z federální úrovně vedly k sérii fatálních chyb veřejných zdravotnických institucí. Například Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) začalo testovat nesprávné skupiny lidí. Umožňovalo testování symptomatických osob, které přicestovaly do USA z čínského Wu‑chanu, ale cestující z Evropy – kteří mohli být rovněž nakažení – testováni nebyli.

Výsledek? Počet případů, které CDC v celé zemi evidovalo, byl výrazně nižší než skutečný stav. To dalo veřejným zdravotnickým úřadům falešný pocit bezpečí.

Po celý leden a únor uvádělo ministerstvo zdravotnictví státu New York, že ve státě není žádný potvrzený případ COVID‑19. Mezitím však Světová zdravotnická organizace už 30. ledna vyhlásila globální stav nouze a v únoru vyhlásily San Diego a poté San Francisco stav nouze na místní úrovni.

Poskytování chybných informací bylo samo o sobě závažné. Nebyla to však jediná chyba, které se federální vláda v průběhu krize dopustila. Na ty další se podíváme v následujících kapitolách.

Dne 2. března odjel Cuomo do Kapitolu státu New York v Albany. Zde uspořádal tiskovou konferenci k příchodu COVID‑19 do města. Tato konference znamenala začátek jeho každodenních „briefingů“, jak se jim později začalo říkat. Přenášela je veřejnoprávní televize.

Cuomův plán pro tuto i všechny následující tiskové konference byl jednoduchý: chtěl poskytovat nestranné, faktické informace o viru a jeho šíření. Zároveň se snažil být maximálně transparentní, ale nevyvolávat paniku.

Klíčové sdělení zní: V krizi musí lídři předávat informace tak, aby veřejnost informovali, ale zároveň zbytečně nevyvolávali poplach.

Během své kariéry zažil Cuomo mnoho krizí, které se zvrhly v chaos. A ve většině případů za to mohlo špatné zvládnutí reakce veřejnosti. Například při varování před hurikánem na jihovýchodě lidé propadli panice, narychlo prchali, nasedali do aut a vysokou rychlostí projížděli křižovatkami na červenou. V tom zmatku bylo několik policistů málem sraženo.

V případě koronaviru chtěl Cuomo za každou cenu předejít panice. Proto se rozhodl poskytovat jasné informace v jednoduchém, srozumitelném jazyce. Vyhýbal se výrazům, které by mohly vyvolat zbytečný strach.

Přes tyto dobré úmysly však udělal jednu zásadní komunikační chybu.

Dne 3. března byla státní vláda informována o druhém pozitivním případu v New Rochelle – městě jen kousek severně od New Yorku. Tato oblast se rychle stala prvním „ohniskem“ nákazy v zemi. Cuomo věděl, že to veřejnost vyděsí. Na svém briefingu proto představil fakta a lékařské informace pečlivě, ale bez zlehčování závažnosti situace.

V zákulisí už státní správa diskutovala o vytvoření „izolační zóny“ v New Rochelle. Měly se uzavřít školy a náboženská shromáždění a výrazně se zvýšit místní testování. Cuomo tedy veřejnosti oznámil, jaká opatření v rámci této „izolační zóny“ stát chystá.

Zanedlouho si ale uvědomil, že udělal vážnou chybu. Termín „izolace“ vedl obyvatele New Rochelle k dojmu, že oni budou v této oblasti doslova uvězněni. Cuomo přitom mluvil o izolaci viru, nikoli lidí.

Tato epizoda mu ukázala, jak nebezpečná může být nešťastně zvolená formulace. Pokud chtěl udržet důvěru veřejnosti, nemohl si podobné chyby dovolit opakovat.