Ali

Málokdo ztělesňuje bouřlivé společenské klima Spojených států šedesátých let tak jako Muhammad Ali. V té době zažívala země bezprecedentní otřesy vyvolané hnutím za občanská práva a masovými protesty proti válce ve Vietnamu. A právě Muhammad Ali – výjimečný boxer, který navždy změnil svůj sport živou osobností a nekonvenčním stylem – se k oběma těmto tématům odvážně a nahlas vyjadřoval. Dělal to s elektrizující přítomností a poeticky upřímnými slovy.

Vždy, když Ali vstoupil do ringu, byl to díky jeho neohroženým veřejným postojům k míru a rovnosti víc než jen obyčejný boxerský zápas; působilo to jako mocná politická událost, při níž tento mimořádně nadaný muž jako by bojoval za marginalizované a za všechny, kteří měli dost tehdejšího pořádku. Novinář Jonathan Eig nás ve své knize vrací do bouřlivých šedesátých let, kdy se z mladého Cassia Claye stal z olympijského hrdiny rozdělující symbol poté, co se osobně i veřejně proměnil v Muhammada Aliho.

Jen málokdo prožil tak dynamický život jako muž, který se stal jednoduše známým jako „Největší“. V tomto shrnutí se dozvíte, jak ukradené kolo odstartovalo jeho boxerskou kariéru; jak se Ali musel rozhodovat mezi vírou a boxem; a jaký drtivý úder doslova poškodil jeho mozek.

Abychom pochopili, kým Muhammad Ali byl a co ho v životě pohánělo, je důležité znát jeho rodinné zázemí. Stejně jako u mnoha dalších afroamerických rodin i v Aliho rodokmenu najdeme jak otroky, tak otrokáře.

Muhammad Ali se narodil jako Cassius Marcellus Clay – jméno, které lze vystopovat až k jeho pradědovi Johnu Henrymu Clayovi, otrokovi, jenž dostal příjmení po svém majiteli, kentuckém politikovi Henrym Clayovi. Ačkoli byl Henry Clay otrokář, patřil k blízkým spolupracovníkům Abrahama Lincolna a zastával postoje namířené proti otroctví. Byl také jedním ze zakladatelů Americké kolonizační společnosti, která prosazovala osvobození otroků a jejich přesídlení zpět do Afriky.

V neznámém roce byl pradědeček Muhammada Aliho, John Henry Clay, emancipován a získal malý pozemek, na němž vychovával rodinu. Ani po zrušení otroctví však nebyly životy černých Američanů zdaleka jednoduché. Zvlášť těžké časy dopadly na Aliho dědečka Hermana Heatona Claye.

Podle rodinného vyprávění ukradl kolem roku 1900 čtyřiadvacetiletý Herman Clay čtvrťák muži jménem Charles Dickey. Později za ním přišel Dickeyho přítel s těžkou holí a požadoval, aby dluh vrátil. Clay však odmítl nejen vrátit čtvrťák, ale Dickeyho přítele postřelil pistolí. Za to strávil šest let ve vězení.

Po propuštění se oženil s babičkou Muhammada Aliho, Edith Greathouseovou – ale další potíže na sebe nenechaly dlouho čekat. Jejich prvorozený syn Everett Clay skončil ve vězení za to, že zabil svou ženu žiletkou. Druhý syn, Cassius Marcellus Clay Sr., se živil jako malíř reklamních ploch a vývěsních štítů a nakonec se stal otcem Cassia Marcelluse Claye Jr., který se narodil v lednu 1942 a prožil fascinující život jako Muhammad Ali.

Už jako miminko si Cassius Clay dokázal najít způsob, jak na sebe upozornit. Podle rodinné legendy žádné jiné dítě na oddělení v nemocnici neplakalo tak hlasitě jako on. Naštěstí pro tohoto živého chlapce neměl Cassius mnoho důvodů k pláči, protože rodina Clayových si dokázala vybudovat život v relativním klidu a pohodlí.

Clayovi žili v malém domku v černošské čtvrti West Louisville v Kentucky a Cassius Clay Sr. usilovně pracoval na tom, aby byl jejich domov co nejpříjemnější. Založil zeleninovou zahrádku, na dvorku vyhloubil jezírko pro zlaté rybičky a dům natřel na růžovo – barvu, kterou měla jeho žena nejraději. Když byly Cassiovi Jr. dva roky, narodil se jeho bratr Rudolph Arnett Clay. Krátce poté otec k domu přistavěl další místnost, aby měli chlapci víc prostoru na hraní.

Nenechme se však mýlit: Clayovi byli chudí. Oblečení kupovali v dobročinném obchodě Goodwill a boty si někdy museli vystýlat kartonem. Přesto o chlapce dobře pečovali a nikdy netrpěli hladem. Postupem času rodině přibyly nějaké peníze navíc a Cassius s Rudolphem si mohli pořídit domácí zvířata, elektrickou vláčkovou soupravu a dokonce i kolo, o které se dělili.

Podle jeho matky Odessy Clay byl malý Cassius velmi nadaný a zároveň tvrdohlavý chlapec. Vzpomínala, že se neustále snažil vyskočit z kočárku a zjistit, co se kolem něj děje. Když mu bylo pouhých deset měsíců, už chtěl, aby byl jeho hlas slyšet, a odmítal si nechat s čímkoli pomoci. Ať už šlo o oblékání nebo jídlo, Cassius chtěl být samostatný a postarat se o sebe sám. Výsledkem byl často pořádný nepořádek v pokoji i v kuchyni.