Adaptabilita

Co mají společného spojenecké obranné úřady bojující proti nacistickému Německu během druhé světové války, tvůrci ikonického Mini Cooperu a Starbucks? Jedním slovem: adaptabilitu – schopnost přizpůsobit se změnám a využívat technologické i společenské inovace k dosažení úspěchu.

Adaptabilita je v dnešním hektickém světě podnikání nezbytnou dovedností. Trhy i chutě spotřebitelů jsou vrtkavé a nic vás nedostane do problémů tak rychle jako pohodlnost a setrvávání ve starých kolejích. To dobře ví obchodní stratég Max McKeown, který pracoval pro klienty jako Microsoft či Sony – firmy, jež dovedly umění předvídat budoucnost a podle toho měnit směr.

Nejde však jen o jeho názor. V této analýze uvidíme adaptabilitu v praxi – od malé italské vesnice, která se po finanční krizi potýká s úspornými opatřeními, přes zasedací místnost nadnárodního kávového řetězce až po britský automobilový průmysl po válce.

Na této cestě zjistíte, proč Ford v roce 2008 odmítl záchranný balíček od americké vlády, jak se Netflix málem dostal do vážných potíží, když na adaptabilitu tlačil až příliš, a proč je někdy potřeba radikální přístup, aby bylo možné udělat to správné.

V roce 2009 zažila americká golfová hvězda Tiger Woods prudký pád v globálním žebříčku sportovců. Do roku 2011 klesl z první příčky na 58. místo. Bylo to zvláštní, zejména proto, že Woods byl od svého vstupu na scénu v roce 1996 známý neuvěřitelnou konzistencí.

Co se tedy stalo? Bylo to připomenutí smrtelnosti golfového boha. Život je nepředvídatelný a ani ti nejúspěšnější se nedokážou vždy vyhnout ranám osudu. Ukázalo se, že problémy s výkonem na hřišti měly kořeny v jeho osobním životě.

V roce 2009 média přinesla zprávu, že havaroval se svým autem před domem. Sousedé reportérům řekli, že viděli jeho manželku, jak ho pronásleduje s golfovou holí v ruce. Začaly kolovat zvěsti o zneužívání návykových látek a nevěře a velcí sponzoři, včetně Gatorade a Gillette, se rozhodli ukončit spolupráci s dříve vysoce ceněným sportovcem.

Woods se tím však nenechal zlomit. Naopak ukázal, jak důležitá je přizpůsobivost, když čelíte překážkám. I když jeho statistiky klesaly, pokračoval v tvrdé práci a učil se vyrovnávat s tlakem médií. Jeho vytrvalost se vyplatila: v březnu 2013 se vrátil na vrchol světového golfového žebříčku.

To z něj dělá ideálního představitele toho, co autor nazývá „lidé s vysokou přizpůsobivostí a vysokými úspěchy“, zkráceně HAHAs. Zkratka je výstižná: HAHAs jsou lidé, kteří se dokážou smát tváří v tvář nepřízni osudu a časem se znovu vyšplhat na vrchol.

Co je odlišuje, je jejich schopnost soustředit se na řešení místo na problémy. I když se kolem nich zdá, že se vše rozpadá, hledají na životě pozitivní stránky a zůstávají odhodlaní dosáhnout svých cílů. Obvykle se také nebojí požádat o pomoc a obrátit se na lidi, kteří je mohou podpořit v jejich snaze znovu se prosadit.

Tyto úryvky ale nejsou jen o golfu. Teď, když jsme viděli, jak vypadá přizpůsobivost v praxi, podívejme se, jak funguje v obchodním prostředí.

Na vrcholu finanční krize v roce 2008 nabídla vláda Spojených států automobilce Ford záchranný balíček. Přestože byla firma zadlužená až po uši a zdálo se, že může každým dnem zkrachovat, tuto nabídku nakonec odmítla. A měla k tomu dobrý důvod.

Předseda představenstva Bill Ford byl přesvědčen, že společnosti, které se nedokážou přizpůsobit, prostě selžou – a tečka. Injekce státních peněz by sice mohla vyřešit Fordovy krátkodobé problémy s likviditou, ale neřešila by jádro potíží: dlouhodobé selhání přizpůsobit se novým realitám automobilového trhu.

Představenstvo a vedení společnosti se proto rozhodli pro jinou strategii a vytvořili plán, který nazvali „Cesta vpřed“. V jeho jádru stála nová úvaha o vztahu Fordu k životnímu prostředí – tématu, kterému se firma dlouho vyhýbala. Pokud chtěl výrobce automobilů zůstat pro americké spotřebitele relevantní, musel se přizpůsobit jejich rostoucímu zájmu o ekologické otázky.

Následovala poměrně radikální změna. Ford snížil počet zaměstnanců zhruba o 25 procent a zavedl systém, který umožnil rychlejší výrobu automobilů. Nejvýznamnější změnou však bylo přeorientování na výrobu menších a úspornějších vozidel.

Automobilka se nakonec vyhnula nejhoršímu, ale jen těsně. Lepší strategií, než čekat a doufat v to nejlepší, by bylo vzít si příklad z Toyoty. Tato japonská korporace je mistrem v přizpůsobování se měnícím se podmínkám trhu. Díky tomu zvýšila svůj podíl na globálním automobilovém trhu ze 7,3 procenta v roce 1995 na 15 procent v roce 2005.

Jaké je tajemství jejího úspěchu? Toyota má pověst výrobce kvalitních produktů, ale to, co ji skutečně odlišuje, je neustálé hledání zlepšení, která odpovídají měnícím se preferencím spotřebitelů. Díky tomu je vždy o krok napřed a dokáže předvídat změny na trhu dlouho předtím, než si jich konkurenti jako Ford vůbec všimnou.

Například už v roce 1992 Toyota vyvíjela automobily s nízkými emisemi a v roce 1995 pracovala na hybridních vozidlech kombinujících benzínový a elektrický pohon.