A dobré zprávy jsou…

Co vlastně víte o Daně Perino? Možná jste ji viděli v televizi nebo znáte její politické názory. Ale co dál? Přesně tak – většina lidí toho moc neví. Jak vypadal její život předtím, než se stala známou postavou americké politiky? Odkud pochází? Jaké bylo její dětství? Jaké překážky musela překonat na cestě k úspěchu?

Tyto úryvky odpovídají na podobné otázky a mnohé další. Nabízejí osobní příběh Dany a popisují klíčové momenty její cesty – od života na ranči přes úzkou spolupráci s prezidentem Bushem v Bílém domě až po popularitu v pořadu televize Fox News The Five.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak ji rodiče připravili na práci v politice, proč být tvrdý neznamená být bezcitný a co si Dana odnesla ze spolupráce s Dickem Cheneym.

Dana Perino strávila velkou část dětství na venkově ve Wyomingu, na ranči svých prarodičů. Její prarodiče z otcovy strany byli italští imigranti, kteří se chytili amerického snu; pro ně – a později i pro Danu – byl ranč symbolem svobody.

Život na ranči ji zároveň naučil, jak důležité je vždy podat pomocnou ruku. I když to nebylo vždy zábavné, Dana a její sestra pomáhaly se všemi domácími i hospodářskými pracemi: doplňovaly vodu do nádrží, otevíraly brány, sbíraly vejce a v zimě krmily telata.

Někdy musela Dana kvůli pomoci překonat vlastní strach. Třeba sbírání vajec ji děsilo. Kurník byl temný a zapáchal a slepice ji klovaly do rukou, když se snažila vzít vejce. Přesto to dělala. Život na venkově ve Wyomingu byl tvrdý a každý musel přiložit ruku k dílu. Umět překonat obavy a zapojit se se později ukázalo jako velmi cenná lekce.

Život na ranči jí dal i další důležité poznání – například že je zásadní umět být zároveň tvrdý i jemný. Když jí bylo asi osm let, jela s dědečkem a sestrou autem, když si všimli, že jeden z koní má zlomenou nohu. Obrovské zvíře sténalo a bylo zjevně v bolestech. Dědeček vystoupil z auta, vzal pušku a oběma malým holčičkám řekl, aby zůstaly v autě a sklonily hlavy. Dana se ale přesto nenápadně podívala a viděla, jak dědeček koně zastřelil.

Když odjížděli, položil jí ruku na koleno a jemně ji stiskl – dal jí tím najevo, že ví, jak se cítí. Tehdy Dana pochopila, že jemnost a síla patří k sobě jako hrášek a lusk.

Přísloví „jablko nepadá daleko od stromu“ v Danině případě platí dvojnásob. Její otec, vášnivý zájemce o politiku, ji velmi brzy přivedl k novinám a veřejnému dění.

Jak to udělal? Byl předplatitelem celé řady politických časopisů, jako jsou Time, U.S. News & World Report, National Review nebo Newsweek. Netrvalo dlouho a mladá Dana se do politiky úplně zamilovala – natolik, že trvala na tom, aby rodina chodila na nejčasnější nedělní bohoslužbu, aby se stihla vrátit domů a ona mohla sledovat ranní politické diskusní pořady.

Když chodila do třetí třídy, zavedl otec další rituál: každý den musely s mladší sestrou přečíst The Denver Post a Rocky Mountain News, než se vrátil z práce. Než si pak rodina sedla k večeři, probírala s ním Dana dva vybrané články. Otec jí četl zprávy, kladl otázky a pomáhal jí formulovat vlastní argumenty a odpovědi. Tím v ní rozvíjel dovednosti, které se později ukázaly jako klíčové pro její kariéru.

A co její matka? Ta jí zase ukazovala velikost a význam Ameriky. Pracovala pro celonárodní program Refugee Services v rámci Luteránských rodinných služeb. Jejím úkolem bylo pomáhat uprchlíkům usadit se ve Spojených státech. Mnoho těchto rodin uteklo ze Sovětského svazu, a Dana se tak brzy dozvěděla o nebezpečích komunismu i o tom, že Spojené státy jsou bezpečným přístavem pro ty, kdo hledají svobodu.

Matka byla také důvodem, proč se Dana poprvé podívala do Washingtonu, D.C., města, které si okamžitě zamilovala. Měla kamarádku, která pracovala pro prezidenta Cartera, a ta pozvala sedmiletou Danu a její sestru na návštěvu Bílého domu. Cestou zpět domů, když z letadla sledovaly ohňostroj na Den nezávislosti nad Washingtonovým monumentem, se Dana do Washingtonu definitivně zamilovala.