Zvrat trendu

Pokud vám na vaší domovské planetě alespoň trochu záleží, máte dobrý důvod cítit se v této chvíli sklesle a vystrašeně. Od rekordních vln veder přes okyselování oceánů a lesní požáry až po tání ledovců – účinky globálního oteplování se projevují ještě rychleji, než vědci předpokládali. Navzdory těmto alarmujícím varovným signálům se množství CO₂ uvolňovaného do atmosféry v důsledku lidské činnosti stále zvyšuje.

Projekt Drawdown je koalice vědců a výzkumníků, kteří se snaží tuto situaci změnit. S využitím recenzovaných vědeckých studií a matematických modelů chtějí ukázat jednoduchá a ekonomicky životaschopná řešení, která mohou emise CO₂ lidstva dramaticky snížit, a dokonce je začít obracet.

Následující kapitoly představují některá z nejperspektivnějších řešení globálního oteplování a povzbuzují jednotlivce, komunity, firmy i vlády, aby překonali apatii a začali jednat. Od osvědčených technologií, jako jsou obnovitelné zdroje energie, až po méně intuitivní přístupy, například posilování práv původních obyvatel – všechny tyto strategie mohou sehrát klíčovou roli při záchraně planety a zároveň přinášet prospěch lidskému zdraví, místním komunitám i peněženkám.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, jak může vegetariánská strava pomoci zachránit planetu, který běžný domácí spotřebič je významným zdrojem oteplování klimatu a proč k sobě krávy a stromy patří.

Když pruský polyhistor Alexander von Humboldt v roce 1829 překročil Barabinskou step v Rusku, byl šokován. Do svého deníku si poznamenal, jak intenzivní zemědělství v této oblasti vyčerpalo půdu a vysušilo dříve krásná jezera a bažiny.

Humboldt patřil k prvním vědcům, kteří si uvědomili negativní dopady lidské činnosti na životní prostředí. Prorocky označil odlesňování a „velké množství páry a plynů“ uvolňovaných během průmyslových procesů za dvě hlavní hrozby pro přírodu.

O půldruhého století později, v roce 1975, použil geochemik Wallace Broecker poprvé termín „globální oteplování“ k popisu trvalého růstu teploty zemského povrchu. Dnes už není pochyb o tom, že se planeta skutečně otepluje. Vědci nyní předpovídají, že do konce století mohou teploty vzrůst až o 4 °C.

Důsledky změny klimatu zahrnují lesní požáry, sucha a zvyšování hladiny moří, což následně povede k násilným konfliktům a masové migraci. Stejně jako předpověděl Humboldt, i dnešní globální oteplování je v zásadě způsobeno „velkými masami páry a plynů“ produkovanými lidskou činností – spalováním fosilních paliv, výrobou cementu či intenzivním zemědělstvím.

Tyto činnosti uvolňují do atmosféry oxid uhličitý (CO₂) a další skleníkové plyny, které vytvářejí tzv. skleníkový efekt a vedou k oteplování planety. Přestože je souvislost mezi emisemi uhlíku a globálním oteplováním zcela zřejmá, uhlíková stopa lidstva stále roste. V roce 2016 bylo do ovzduší vypuštěno 36 gigatun CO₂. Představte si objem olympijského bazénu a vynásobte ho 400 000 – to odpovídá jedné gigatuně.

Při současném tempu nestačí emise uhlíku jen zpomalit nebo mírně snížit. Musíme dosáhnout bodu obratu – okamžiku, kdy množství skleníkových plynů v atmosféře dosáhne vrcholu a poté začne trvale klesat.

Abychom toho dosáhli, je nutné radikálně omezit naše emise CO₂ a zároveň podporovat procesy, jako je přirozená fotosyntéza rostlin, které již přítomný CO₂ z atmosféry odstraňují.

Dobrou zprávou je, že nástroje potřebné k obrácení globálního oteplování už máme. Patří k nim obnovitelné zdroje energie, ochrana lesů a udržitelné zemědělství. K novějším strategiím se řadí elektrická vozidla, oceánské zemědělství nebo technologie zachycování uhlíku ze vzduchu.

Většina těchto řešení má navíc další přínosy: šetří peníze, vytváří pracovní místa, omezují znečištění a zlepšují zdraví lidí. V následujících kapitolách se podrobněji podíváme na to, jak mohou tato „snadno dostupná“ řešení snížit emise uhlíku a pomoci nám dosáhnout bodu obratu.

Když doma rozsvítíte světlo, odkud se bere elektřina? Nejpravděpodobněji vznikla spalováním fosilních paliv. Téměř 80 procent světové elektřiny se stále vyrábí z uhlí, plynu a ropy, tedy z paliv s vysokým obsahem uhlíku. Pokud to s obrácením globálního oteplování myslíme vážně, musíme tuto situaci zásadně změnit.

Naštěstí je energie všude kolem nás – v paprscích slunce, v pohybu větru a vody. Technologie, které tyto obnovitelné zdroje využívají, jsou stále účinnější a konkurenceschopnější vůči fosilním palivům. Podívejme se na ně blíže.

Větrná energie stojí v čele přechodu na čistou energii. Větrné farmy se staví rychle, relativně levně a jsou velmi efektivní. Uveďme příklad: 32 pobřežních větrných turbín instalovaných u Liverpoolu v Anglii – jediná otočka jedné turbíny stačí k pokrytí denní spotřeby elektřiny jedné domácnosti. Dánsko už dnes vyrábí z větru zhruba 40 procent své elektřiny. Pokud by se ostatní státy vydaly podobnou cestou, mohla by do roku 2050 pevninská větrná energie pokrýt až 21,6 procenta světové poptávky po elektřině a ušetřit tak přibližně 84,6 gigatun CO₂.

Dalším klíčovým obnovitelným zdrojem je slunce. Solární energie už dnes každoročně ušetří asi 330 milionů tun CO₂. Solární panely vyrábějí elektřinu z fotonů obsažených ve slunečním záření. Mohou být soustředěny do velkých solárních parků nebo instalovány jednotlivě na střechách. Takové střešní mikro-sítě představují skvělý nezávislý zdroj elektřiny pro zhruba 1,1 miliardy lidí na světě, kteří nejsou připojeni k centralizované rozvodné síti.

Další výzvou při proměně energetiky bude zlepšení skladování, přenosu a distribuce energie. V téměř všech formách výroby energie – a zejména při výrobě elektřiny z uhlí a plynu – se většina energie ztrácí ve formě odpadního tepla. Kogenerační systémy dokážou tuto přebytečnou energii zachytit a využít ji pro centrální vytápění, ohřev vody nebo větrání.

Výzkum, vývoj a finanční podpora budou nezbytné k rozšíření těchto klimaticky šetrných technologií. V roce 2015 získal globální fosilní průmysl více než 5,3 bilionu dolarů v přímých i nepřímých dotacích. Kdyby byly tyto prostředky nasměrovány do obnovitelných zdrojů, byli bychom na cestě k výraznému omezení oteplování planety.