Zvědavost

I když existuje mnoho věcí, které odlišují lidi od zvířat, jednou z nejpozoruhodnějších je to, že jsme jedinými bytostmi na této planetě, které se dokážou ptát „proč?“. Každý člověk se rodí se silnou touhou poznávat svět kolem sebe – jak z nutnosti, tak ze zvědavosti. Není tedy divu, že děti ve věku od tří do pěti let položí v průměru kolem 300 otázek denně.

Jak však stárneme, často se dostáváme do fáze, kdy nás nové objevy přestávají zajímat. Fungujeme na autopilota, spoléháme na své staré předpoklady a přestáváme se ptát. A i když je to do jisté míry přirozené, rozhodně to není žádoucí.

Chcete‑li být úspěšní ve svém profesním i osobním životě, musíte zůstat zvědaví. Zvědavost je naprosto nezbytná pro studium, kariéru i soukromý život, pokud chcete v čemkoli uspět.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné, proč je internet pro váš mozek přínosný, pokud s ním zacházíte chytře, ale může vás ještě více otupit, pokud už teď moc nepřemýšlíte; proč měl Andy Warhol rád „nudné“ věci; a proč se většina z nás chová, jako bychom už všechno věděli.

Blikající reklama na webové stránce, podivná okolnost v detektivce nebo jablko padající ze stromu – všechny tyto věci v nás probouzejí zvědavost. Ale proč? Co mají tyto radikálně odlišné podněty společného, že tak přitahují naši pozornost?

Podle psychologa George Loewensteina je zvědavost výsledkem tzv. informačních mezer. Jednoduše řečeno, informační mezera je chybějící dílek skládačky. Jakmile si uvědomíme, že existuje něco, co nevíme, začneme opravdu toužit zjistit, co to je.

Představte si, že sledujete thriller. Dojde k vraždě – to je určitý kus informace. Ale chybí vám klíčový údaj, abyste si poskládali celý obraz: kdo vraždu spáchal? Právě to je informační mezera a my pokračujeme ve sledování v naději, že se brzy zaplní.

Vypravěči všeho druhu princip informačních mezer využívají neustále; dobrý příběh na něm v podstatě stojí. Vytvářejí mezery a pak je uzavírají – jen proto, aby otevřeli další a další. Tím nás udržují v napětí a nutí nás horečně otáčet stránku za stránkou.

Není to však pouhá absence informací, co v nás vyvolává zvědavost. Zvědavost nemůže existovat ve vakuu – nejprve musíme mít o daném tématu nějaké znalosti. Mezery vznikají pouze mezi tím, co už víme, a tím, co ještě nevíme, ale rádi bychom zjistili.

Pokud vám například někdo vypráví o fascinujícím vystoupení, které viděl na klasickém koncertě, a vy o klasické hudbě nevíte vůbec nic, těžko na to nějak zareagujete – vaše zvědavost zůstane neprobuzená. Když vám ale dodá, že stejná hudba zazněla ve vašem oblíbeném filmu a že skladatel se narodil ve stejném městě jako vy, najednou máte dostatek souvislostí, aby se ve vás zvědavost rozhořela.

Zvědavost je to, co přivedlo lidstvo na Měsíc. Je to však také síla, která nás nutí trávit dlouhé hodiny bezmyšlenkovitým procházením novinek na sociálních sítích. Ne všechny podoby zvědavosti jsou totiž stejné – rozlišujeme dva základní typy.

První, tzv. diverzní zvědavost, je pouhá touha po nových podnětech, po větší novosti a vzrušení. Na jedné straně nás motivuje, abychom se do nějakého tématu vůbec pustili. Na straně druhé ale může být impulzivní, povrchní a těžko jí odoláváme. V krajním případě se z ní stává bezcílné toulání, které je jen rozptýlením.

Tomuto typu zvědavosti jsme podlehli asi všichni – typicky pozdě v noci na internetu. Jedno opravdu lákavě vypadající video vede k dalšímu a pak k dalšímu. Nakonec zjistíme, že jsme poslední tři hodiny strávili sledováním kočičích videí na YouTube, dávno po čase, kdy jsme chtěli jít spát.

V protikladu k tomu stojí epistemická zvědavost, zaměřená na skutečnou touhu něco se dozvědět. Tento typ zvědavosti jde mnohem hlouběji a vyžaduje více práce, aby se udržel. Je to vědomá volba, která si žádá sebedisciplínu, úsilí a soustředění.

Všichni dobří vědci a umělci využívají právě svou epistemickou zvědavost. Vezměme si například Charlese Darwina, který během své cesty do Jižní Ameriky objevil podivný druh barnakle. Zaujal ho natolik, že následujících osm let života věnoval výhradně výzkumu tohoto jediného živočicha a pod mikroskopem pitval jeden vzorek za druhým.

Neznamená to, že si musíte vybrat jeden typ zvědavosti na úkor druhého. Naopak – chcete‑li se učit dlouhodobě a udržitelně, potřebujete oba. Diverzní zvědavost je skvělý způsob, jak se s novým tématem vůbec seznámit a získat základní přehled. Abyste se ale mohli ponořit do hloubky, nasbírat specializované znalosti a odolali pokušení neustálého rozptylování, musíte na ni navázat zvědavostí epistemickou.