Zmenšování

Můžete si myslet, že se lidé od dob našich předků, kteří žili jako lovci a sběrači, hodně změnili. Je pravda, že lov už není tak populární a většina z nás místo do lesa chodí nakupovat do supermarketu. Přesto ale pořád spoustu věcí sbíráme – jen jiného druhu.

Naši předkové sbírali cenné bobule a kořeny, zatímco my, moderní lidé, máme tendenci hromadit nejrůznější zbytečnosti. Staré oblečení zaplňuje naše skříně, drobnosti se nám kupí na poličkách a krabice pod postelemi nebo na půdách jsou přeplněné „cenným“ harampádím – ať už jde o známky, baseballové kartičky nebo plyšové hračky.

Možná je tedy na čase zredukovat stav a část těchto věcí prostě pustit z domu. V tomto shrnutí se dozvíte, jak se rozloučit s věcmi, které pravděpodobně nepotřebujete, a jak se rozhodovat, co si ponechat, co vyhodit a jak nechat odejít i předměty s citovou hodnotou.

Také zjistíte:

• jak Velká hospodářská krize znovu nastartovala naši touhu hromadit,
• proč se lidé bojí zmenšovat svůj majetek,
• a proč není nejlepší nápad budovat si sbírku plechových hraček.

Je váš šatník nebo garáž přeplněná starými věcmi, kterých se odmítáte zbavit? Nebo dokonce platíte za externí skladovací kóji, protože žijete ve městě, kde je úložný prostor luxusem vyhrazeným jen pro pár šťastlivců?

Pokud vám to zní povědomě, nejste sami. Udržování příliš mnoha věcí se ve Spojených státech stalo trendem už od dob Velké hospodářské krize. Na začátku třicátých let si lidé zasažení hospodářským propadem jednoduše nemohli dovolit cokoli vyhodit, pokud to nemělo naprosto nulové využití.

Jenže staré návyky umírají těžko a způsoby uvažování se přirozeně předávají z generace na generaci. A tak i když se podmínky zlepšily, myšlenka „nevyhazovat nic, co by se ještě někdy mohlo hodit“ přešla na další generace. Výsledkem je, že jsme nashromáždili obrovské množství věcí – a to, co kdysi působilo jako rozumná šetrnost, dnes často vypadá spíš jako od reality odtržená hamižnost.

Takže vlastníte sedm sad porcelánu a celou zeď tenisek. To přece není přehnané, že? Ale jistě.

Pokud jste si už uvědomili, že tato mentalita hromadění je směšná a plýtvavá, překonali jste první překážku. Dalším krokem je skutečně se přebytků zbavit – a to může být dost ohromující. Koneckonců, je toho prostě moc.

Abyste si to usnadnili, zkuste si vytvořit své „prohlášení o misi zmenšování“ (SDMS). SDMS stručně vyjadřuje, proč se chcete zmenšit. Může znít například takto: „Moje teta se stěhuje do domova pro seniory, kde bude mít méně místa, a chci jí pomoci vytřídit důležité věci, které si vezme s sebou.“

Pokud máte potíže vtěsnat svůj cíl do jednoho jasného souvětí, napište si alespoň několik klíčových slov. Třeba „udělat místo pro domácí kancelář“ nebo „zjednodušit život“. Zapsání myšlenek a cílů na papír vám dá konkrétní směr – a zároveň vám pomůže se k němu opravdu dopracovat.

Doufejme, že vám SDMS pomohlo ujasnit si vaše cíle. Přesto může být samotná realizace plánu pořád dost skličující. Pokud se cítíte nervózní, vězte, že je to naprosto normální.

Možná si říkáte: „Co když toho budu později litovat?“ Většina lidí tuhle zkušenost má – něco vyhodí a za pár dní je to zamrzí. Takový postoj je tedy pochopitelný.

Jenže je tu háček: kdybyste se svými starými věcmi vůbec nehýbali, abyste je uspořádali a zredukovali, pravděpodobně byste zapomněli, že danou věc vůbec máte, nebo byste ji v případě potřeby nenašli. Takže se nebojte být odvážní. Pokud jste něco nepoužili pět let, je velmi pravděpodobné, že to nebudete potřebovat ani v dalších pěti. Tak to prostě pusťte.

Další častou obavou je strach z ohromujícího rozsahu úkolu – představa, že rozhodování o každém jednotlivém předmětu zabere věčnost. Nejlepší obranou proti tomuto strachu je prostě začít jednat.

Vezměte si tašku a projděte se po bytě nebo domě s cílem vyřadit určitý počet věcí – třeba pět, nebo klidně pětadvacet. Jděte po všem a všude, zejména po místech, která vypadají snadno zvládnutelná.

Samozřejmě se vám asi bude těžko loučit s věcmi, které mají citovou hodnotu, zvlášť když se životní okolnosti neustále mění. Vztahy, koníčky i zaměstnání se mohou změnit během okamžiku a některé předměty je prostě těžké jen tak bez rozmyslu vyhodit.

Nebojte se proto dát si u některých věcí čas a rozhodnout se až po určité době. Představte si například, že jste právě změnili práci a máte krabici plnou starých zápisů ze schůzek, hrnek na kávu, sentimentální rozlučkové kartičky a podobně. I když by část z toho už teď mohla letět do koše, dopřejte si pár měsíců, abyste zjistili, jakým směrem se váš život vydá. V některých případech ukáže správnou cestu až čas.