Změna

Změnit své chování není vždy jednoduché, jak ví každý, kdo se někdy rozhodl přestat kouřit, jíst zdravěji nebo začít ráno běhat. Co tedy dělá změnu tak obtížnou?

Užitečnou analogií pro pochopení změny chování je slon a jeho jezdec, kteří se snaží držet určité cesty. Slon, mocné a tvrdohlavé zvíře, představuje naši emocionální stránku, která vyhledává rychlé uspokojení spíše než dlouhodobé výhody. Jezdec naopak představuje naši racionální stránku: ví, co by se mělo dělat, a může tahat za otěže, aby si nad slonem udržel alespoň určitou míru kontroly. Cesta pak představuje situaci, v níž má ke změně dojít.

Představte si, že se chcete ráno budit v 5:45, abyste šli běhat. Váš vnitřní jezdec rozumně vyhodnotil situaci a je přesvědčený, že je to pro vás dobré. Co se ale stane, když ráno zazvoní budík? Pokud jste jako většina lidí, váš vnitřní slon si bude žádat ještě trochu spánku, jezdce zcela přemůže a vy nakonec běh vynecháte.

A co samotná situace – tedy to, co vaší ušlechtilé snaze pomáhá, nebo naopak brání? Pohodlná postel a špatné počasí venku slona rozhodně do pohybu nevyženou. Naopak vůně čerstvě uvařené kávy by mohla.

Všechny tři složky – jezdec, slon i cesta – ovlivňují, zda bude změna úspěšná a zda na cestě skutečně dojde k posunu. Ať už měníte vlastní stravovací návyky, nebo se snažíte ovlivnit chování druhých, váš úspěch bude záviset na schopnosti nasměrovat jezdce, motivovat slona a upravit cestu.

Zavádění změny je jako jízda na slonovi: určete směr, dejte svému slonovi pár buráků a držte se co nejjednodušší cesty.

Váš vnitřní jezdec je skvělý myslitel a plánovač. Bohužel má také sklon se zbytečně zamotávat: analyzuje každý detail možné změny, aniž by se skutečně pustil do akce. A co je horší, jeho analýza se často soustředí hlavně na problémy – obsesivně se zaměřuje na všechny překážky, které ho čekají.

Nekonečné rozebírání překážek vás ale nikam neposune; jezdec potřebuje jasný směr, aby mohl své plánování a racionální myšlení využít k něčemu užitečnému.

Místo abyste se dívali na problémy, hledejte a zaměřte se na takzvané „světlé body“: konkrétní situace nebo oblasti, kde už se změna podařila. Zjistěte, jak k ní došlo, a tyto poznatky využijte k rozšíření změny.

Tento přístup použil Jerry Sternin v roce 1990, když ho vietnamská vláda pozvala, aby pomohl v boji s podvýživou dětí. Místo aby se snažil řešit nesčetné a téměř neřešitelné příčiny podvýživy (chudobu, špatnou hygienu atd.), rozhodl se hledat světlé body. Zjistil, že v jedné malé vesnici, kde byla podvýživa téměř všudypřítomná, existují děti, které jsou naopak dobře živené. Jejich rodiny už problém nějakým způsobem vyřešily.

Pozorováním těchto rodin Sternin objevil drobné, ale zásadní rozdíly v tom, jak děti krmily. Například i když děti dostávaly stejné množství jídla jako jinde, jejich matky jim ho podávaly v menších porcích, ale častěji.

Sternin pak tato funkční chování rozšířil do dalších rodin. Ty je přijímaly mnohem snáze, protože vycházela z jejich vlastní komunity, nikoli od cizinců. Dopad těchto malých změn byl ohromující: o šest měsíců později bylo 65 procent dětí ve vesnici lépe živených. Světlé body se výrazně rozšířily.

Hledejte světlé body, učte se z nich a šiřte je dál.

Když se jezdec ocitne v situaci, která vyžaduje změnu, může snadno podlehnout takzvané rozhodovací paralýze. Řekněme, že se snažíte zavést neurčitou změnu chování, například „jíst zdravěji“. Jezdec se pokusí analyzovat všechny možné způsoby, jak toho dosáhnout: jíst více zeleniny, méně těstovin, omezit sůl, smažit na jiném oleji a tak dále. Každá z těchto změn by byla přínosná, ale jezdec nakonec stráví spoustu času analýzou – a nic nezmění.

To je velmi lidská tendence. Studie ukázaly, že poněkud paradoxně platí: čím více máme možností, tím hůře se rozhodujeme. Příliš mnoho alternativ nás jen mate. Zvenčí to může vypadat jako odpor ke změně, ve skutečnosti však často jde o nedostatek jasnosti v tom, co přesně dělat dál.

Řešením je dát jezdci konkrétní návod, kterého se může držet. Nejasnost je nepřítel – je potřeba stanovit jasné cíle chování a konkrétní instrukce.

Zamyslete se nad situacemi, které jsou pro změnu klíčové, a naplánujte pro ně zásadní kroky. Chcete-li například jíst zdravěji, pravděpodobně musíte začít u nakupování: to, co koupíte, je to, co budete jíst.

Když se zdravotníci snažili přesvědčit obyvatele Západní Virginie, aby jedli zdravěji, nedávali jim vágní rady typu „jezte zdravěji“. Místo toho nabídli naprosto konkrétní pokyn: „Příště, až budete kupovat mléko, vezměte mléko s 1 % tuku místo plnotučného.“ A to bylo vše. Tato rada byla pro spotřebitele tak snadno proveditelná, že se podíl nízkotučného mléka zdvojnásobil, což výrazně snížilo jejich příjem tuku.

Když jsou kroky dobře naplánované, i malé změny mohou přinést velké výsledky. Jezdec nesnáší neustálé rozhodování – proto mu jasně naplánujte klíčové kroky potřebné ke změně.