Zlomový bod

Proč sítě často fungují mnohem lépe než jednotlivci, kteří je tvoří? Může být síť tak velká, že jí to začne škodit? Odpovědi na tyto a další otázky najdete v této knize. Autor mimo jiné vysvětluje, jak se velikost sítě poměřuje s její kvalitou a jak je možné, že se lidský mozek – paradoxně – stává chytřejším, když přichází o část své kapacity.

Kniha také zkoumá, co se stane, když poznatky o organických sítích aplikujeme na technické sítě, jako je internet. Ačkoli internet za poslední dvě desetiletí obrovsky vyrostl, jeho růst může nyní narážet na své limity. Pokud k tomu skutečně dochází, vstupujeme do období, kdy se internet – podobně jako náš mozek – bude zmenšovat, ale zároveň chytřit. Možná dokonce natolik, že se začne chovat jako mozek sám: bude schopný inteligence a potenciálně i vědomí.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč dokáže relativně „hloupý“ mravenec postavit složité hnízdo, v čem je Google podobný mozku a proč termiti nakonec „převálcují“ dinosaury.

Napadá vás někdy, že byste nejraději opustili svůj život i civilizaci a odstěhovali se na opuštěný ostrov uprostřed oceánu? I když nás podobné představy občas lákají, izolace není tak idylická, jak si ji mnozí malují.

Druhy, které žijí v sítích – tedy v organizovaných společenstvích založených na dělbě práce a vzájemné podpoře – jsou totiž mnohem úspěšnější než ty, které takové sítě nemají. Ohromujících 99,9 procent všech druhů, které kdy existovaly, už vyhynulo. Ty, které přežily a staly se početně nejúspěšnějšími, jsou zpravidla sociální druhy, jako jsou včely, mravenci nebo lidé. Ačkoli sociální druhy tvoří jen malou menšinu – asi 3 až 5 procent všech druhů – hrají dominantní roli ve všech suchozemských ekosystémech.

Proč jsou sociální druhy tak výrazně úspěšnější než ostatní? Protože kolektivní inteligence sítě je mnohem větší než inteligence jednotlivce. Jinými slovy: kombinace různých dovedností a schopností funguje zjevně lépe než osamělý pokus zvládnout vše sám.

Představme si analogii s dortem. Jednotlivé ingredience – vejce, mouka, prášek do pečiva atd. – chutnají samy o sobě v lepším případě průměrně, v horším odpudivě. Když je ale správně zkombinujete, vznikne lahodný dort.

Podobně je to s mravenci. Jeden mravenec rozhodně nepatří k nejinteligentnějším tvorům na Zemi – jeho mozek má jen asi 250 000 nervových buněk, zatímco mozek žáby jich má kolem 16 milionů. V rámci sítě však mravenci dokážou neuvěřitelné věci: stavějí složitá hnízda, provozují jakési primitivní zemědělství a vytvářejí systémy „veřejného zdraví“.

Je po tom všem představa, že všechno opustíte a odejdete do úplné izolace, stále tak lákavá?

Každá síť – ať už jde o kolonii mravenců, nebo o lidský mozek jako síť neuronů – prochází třemi fázemi vývoje.

První fází je růst. Jakmile je síť založena, zpočátku roste pomalu, ale pak se její růst náhle zrychlí. Lidský mozek se například v děloze vyvíjí ohromující rychlostí: plod vytváří zhruba 250 000 mozkových buněk za minutu. Tato exploze nastává ve chvíli, kdy se síť snaží maximálně využít všechny dostupné zdroje ve svém okolí – protože co nevyužije ona, využije někdo jiný.

Po období růstu vstupuje síť do druhé fáze: do bodu zlomu. Růst pokračuje, dokud síti nepřestane prospívat – právě tento limit představuje bod zlomu. Růst se přitom nezastaví plynule a předvídatelně: jediný způsob, jak bod zlomu rozpoznat, je překročit ho.

Možná vás někdy napadlo, jak vlastně víme, při jaké teplotě péct chléb. Odpověď je prostá: metodou pokus–omyl. Někdo někdy musel spálit bochník za bochníkem, než zjistil, kde leží hranice.

Jakmile si systém „uvědomí“, že svůj limit překročil, nastupuje proces prořezávání. Vraťme se k příkladu mravenců: jakmile se kolonie příliš zahustí, část plodných jedinců se vydá z hnízda pryč a založí nové kolonie jinde.

Třetí a poslední fází vývoje sítě je rovnováha. Úspěšné sítě po dosažení bodu zlomu mírně zmenší svou velikost – a tento úbytek pokračuje, dokud nedosáhnou své ideální velikosti, tedy rovnovážného stavu. Tato optimální velikost se liší podle prostředí: mořský slimák si vystačí s asi 18 000 neurony, zatímco kočka potřebuje zhruba 1 bilion neuronů.