Život s posláním

Co znamená být křesťanem? Co od vás Bůh chce? Možná patříte k těm, kteří byli jako děti pokřtěni, chodili do nedělní školy a věřili v laskavého, otcovského Boha. Jenže jak jste dospívali, tento Bůh se z vašich myšlenek i každodenního života nějak vytratil a zanechal po sobě obrovskou prázdnotu.

Možná trávíte spoustu času a energie zoufalou snahou tuto prázdnotu zaplnit a vytváříte si jakýsi umělý smysl života. Ve skutečnosti je ale váš život plný smyslu už od okamžiku, kdy jste se narodili.

Následující úryvky popisují pět základních Božích záměrů s životem každého křesťana. V tomto shrnutí se dozvíte, jak jeden mladý sovětský spisovatel našel Boha v metru; proč byste v mnoha ohledech měli žít podobně jako Noe (s výjimkou stavby archy) a co moudrý král Šalomoun říká o workoholismu.

Ačkoli to může znít jako klišé, téměř každý z nás se někdy zadíval na noční oblohu a přemýšlel o smyslu života. A má to dobrý důvod – smysl života je jednou z nejtěžších otázek, před nimiž lidstvo stojí. Proč tu vlastně jsme?

Křesťanská odpověď je dobře známá: byli jsme stvořeni Bohem, abychom mu sloužili. Co to ale konkrétně znamená pro vás a pro mě?

Nejprve je třeba si ujasnit jednu věc: Bůh vás nemusel stvořit. Rozhodl se pro to svobodně a s radostí. Samotný fakt, že existujete, je pro něj potěšením. Nevznikli jste náhodou. Byli jste stvořeni záměrně, s určitým cílem.

To platí pro každý aspekt vašeho života: pro všechny vaše talenty a zkušenosti, které z vás dělají to, kým jste, stejně jako pro lidi a věci, na kterých vám záleží. Bůh každého z nás formoval pro jedinečné poslání v rámci svého plánu.

A to nás přivádí k jednomu z pěti základních účelů života každého křesťana: poznat své místo v Božím velkém plánu a toto poslání přijmout. Na to je dobré si vzpomenout vždy, když se budete cítit bezvýznamní.

Když máte pocit, že jste obklopeni chaosem, často pomůže obrátit se k Bohu a prosit ho, aby vám pomohl v tom všem najít smysl. To je i zkušenost ruského romanopisce Andreje Bitova.

Po mnoho let žil v zoufalství. Jako ateista vnímal život jako naprosto bezvýznamný – neviděl jinou možnost, jak se na něj dívat. Anebo přece jen byla?

Jednoho obyčejného dne, když jel metrem, mu náhle vytanula na mysli věta: „Bez Boha život nedává smysl.“ Bitov popisuje, jak mu v tu chvíli všechno došlo. Když vystoupil z metra na světlo, byl ohromen. Jeho utrpení se rozplynulo a on se rozhodl zasvětit svůj život Bohu.

Bitov je jedním z mnoha, kdo každý den slouží Bohu tím, že ho uctívají a s vděčností přijímají to, co stvořil. Ne každý však uctívá s opravdovostí.

Uctívání Boha není tak jednoduché, jako jen následovat určitý vnější vzorec. „Tento lid mě ctí rty, ale jejich srdce je daleko ode mne; marně mě však uctívají, když učí naukám, jež jsou jen lidskými příkazy.“ (Mt 15,8–9)

Jinými slovy: musíte být upřímní a nechat svou nejhlubší touhu sloužit Bohu zazářit.

A ukazuje se, že existuje mnohem více způsobů, jak Boha uctívat, než jen zpěvem chval: čtení Písma, zpověď, zamyšlení nad kázáním nebo třeba obdivování krásné krajiny – to všechno může být formou uctívání.

V následujících úryvcích uvidíte, jak z těchto zkušeností vytěžit co nejhlubší smysl.

Dalším základním cílem života každého křesťana je uctívat Boha tak, aby v nás měl zalíbení. A uctívání se neodehrává jen v kostele. Mělo by být nití, která propojuje hodiny vašeho dne a dny vašeho týdne.

V dnešním uspěchaném světě se však může zdát, že v našich rychlých každodenních rutinách téměř nezbývá čas na Boha. Nemusí to tak být.

Uctívání je především o vděčnosti za to, co máte. Od chvíle, kdy ráno roztáhnete závěsy a vpustíte do svého domova světlo nového dne, až po okamžik, kdy se při večeři s láskou zadíváte na svou rodinu – i ty nejběžnější úkony jsou příležitostí poděkovat Bohu svým jedinečným způsobem.

„Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání.“ (Mt 22,37–38)

Když si tohle uvědomíte, začnete nacházet příležitosti k projevení lásky k Bohu i tam, kde byste je dříve nečekali. Tyto návyky vám pomohou udržet si v každodenním i týdenním rytmu vnitřní sílu a radost.

Samozřejmě je snadné zůstávat Bohu oddaný, když jde všechno dobře. Ale co v časech zkoušek, utrpení a těžkostí? Právě v okamžicích, kdy máte pocit, že za víru „nestojí bojovat“, je potřeba držet se Boha ještě pevněji.

Uvažujte o příběhu Noema. Stavba obrovské archy mu zabrala 120 let tvrdé práce. A to nemluvíme o neustálé kritice a posměchu jeho současníků. Noe však vytrval. Když přišla potopa, jeho věrnost a námaha se ukázaly jako klíčové.

Noemův příběh nám ukazuje, jak zásadní je pravá, neochvějná víra.