Získej život!

Představa dobré rovnováhy mezi pracovním a osobním životem může snadno znít jako něco z říše snů. Zdá se, že život od nás neustále vyžaduje víc a víc, a někdy je těžké vůbec se udržet nad vodou, natož dosáhnout nějakého vyvážení. Následující úryvky ale ukazují, jak na to.

V každé oblasti života si můžeme vybrat: buď přijmeme méně než ideální podmínky – ať už v práci, nebo doma – nebo se pustíme do změn, díky nimž se budeme cítit spokojenější a více „u kormidla“. Tyto úryvky se zaměřují na druhou možnost. Zdůrazňují konkrétní kroky, které je potřeba podniknout, abyste si vytvářeli smysluplné pracovní zážitky, budovali a udržovali zdravé vztahy a našli si čas na péči o sebe.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• jak se cítit lépe v práci, kterou zrovna nemilujete,
• co vás může o řízení času naučit bývalý prezident Eisenhower,
• a v čem se některá přátelství podobají „junk foodu“.

Pokud jste se někdy pokusili smontovat knihovnu, aniž byste si nejdřív přečetli návod, víte, že to není nic jednoduchého. I přes veškerou snahu strávíte spoustu času marným zkoušením, jak k sobě pasují nesprávné díly, nebo hledáním těch správných hmoždinek a šroubů. Nakonec to vzdáte, sáhnete po návodu – a najednou všechno začne dávat smysl. Víte, co je který díl a kam patří.

Skládání knihovny si obvykle nespojujeme s prací, ale nabízí důležitou lekci: je užitečné vědět, jak do sebe všechno – a v našem případě každý – zapadá.

Klíčové poselství této kapitoly zní: Porozumění prostředí a vytváření klíčových vazeb vám pomůže budovat užitečné pracovní vztahy.

Každé pracoviště má vlastní typy osobností a jedinečnou dynamiku. Můžete se například ocitnout v kanceláři, kde kolegové chodí společně na oběd nebo kde jsou hravé a zábavné aktivity součástí firemní kultury. V takovém prostředí vám oběd o samotě u stolu, zatímco ostatní sedí pohromadě, ani odmítání firemních akcí nepomůže navázat kontakt s kolegy a získat přátele.

Chceme‑li si vytvořit dobré vztahy na pracovišti, musíme vnímat, jaká je tamní dynamika a nepsaná pravidla, a v rozumné míře se jim přizpůsobit. Tyto vztahy vám nejen pomohou zapadnout a víc si užívat čas v práci, ale jsou také klíčové pro budování profesní sítě.

Networking není jen o „parťácích na oběd“. Umožňuje vám propojovat se s lidmi, od kterých se můžete učit a s nimiž si vyměňujete informace. To, co si odnesete z rozhovorů s kolegy, vám může pomoci lépe se orientovat v pracovních či profesních výzvách, nebo dokonce posunout kariéru dál.

Skutečný networking ale není jen o tom, co mohou ostatní udělat pro vás. Aby byl opravdový a dlouhodobě funkční, musí být přínosný i pro druhou stranu. Nabízejte pomoc a radu všude tam, kde k tomu máte příležitost. Tím, že do vztahů investujete, zlepšíte vlastní pracovní zkušenost a zároveň si otevřete dveře k novým možnostem růstu.

Kolik lidí znáte, kteří jsou do své práce opravdu zamilovaní? Pravděpodobně jich nebude mnoho. Protože práce je především způsob, jak si vyděláváme na živobytí, nemáme vždy možnost čekat, až si nás najde „dokonalá“ pozice. Mnozí lidé proto skončí v zaměstnání, které je úplně nenaplňuje.

Naštěstí je možné vnést určitou míru spokojenosti i do práce, která má k ideálu daleko.

Klíčové poselství zní: Když děláme víc toho, co nás těší, a vědomě si připomínáme své úspěchy, zvyšujeme svou spokojenost v práci.

Abychom se v práci cítili dobře, potřebujeme zažívat tři věci: uznání (od sebe i od ostatních), pocit naplnění z dokončené práce a hrdost na to, co jsme odvedli. Jednoduchý způsob, jak tyto tři oblasti posílit, je zamyslet se nad tím, které části naší práce nám přinášejí uznání, naplnění nebo dobrý pocit ze sebe.

Pokud nám kolega opakovaně říká, že jsme v něčem opravdu dobří, můžeme s ním víc spolupracovat nebo s ním jednoduše trávit víc času. Jestli nás určité typy projektů „nabíjejí“, když je dotáhneme do konce, můžeme si říct o více podobných úkolů. Tím si postupně vytváříme víc situací, v nichž zažíváme pocity, které nám pomáhají cítit se v práci dobře.

Co když ale nic z toho nefunguje? Pak je čas prozkoumat, co by vás mohlo činit uznávanými, naplněnými a spokojenými – a jak to do své práce začlenit. Pomoci vám s tím může manažer, kariérní kouč nebo terapeut, kteří s vámi mohou hledat potřebné změny.

Někdy však naše vlažné nadšení pro práci pramení prostě z toho, že si své úspěchy nevšímáme. Je velmi snadné spadnout do rutiny, kdy jen odškrtáváme položky na seznamu úkolů a okamžitě přecházíme k dalšímu projektu. Když to děláme, nevyhradíme si čas na to, abychom se ohlédli za dobře odvedenou prací a symbolicky se „poplácali po zádech“.

Pro lidi vychované k pokoře to může znít zvláštně nebo nepříjemně, ale stojí za to zkusit si na konci každého pracovního dne zapsat tři konkrétní úspěchy. Měly by to být věci, které jsme si vědomě stanovili jako cíl. Na konci týdne tak budeme mít dlouhý seznam, který nám připomene, co všechno jsme zvládli – a to může výrazně zlepšit náš postoj k práci.